Šance na porážku Trumpa se s Harrisovou zvedly. Zatím ale jen k 50 procentům
Petr JedličkaDosavadní viceprezidentka si až nečekaně rychle zajistila prezidentskou nominaci, rekordní dary i enormní mediální pozornost. Nyní se čeká, jak konkrétně využije svoje silné stránky, a jak se naopak popasuje se slabinami.
Bidenovým odstoupením z prezidentské kampaně se vývoj v politice USA rozeběhl pozapomenutým tempem. Zatímco ještě v úterý ráno bylo záhodno vysvětlovat, že Kamale Harrisové nominaci opravdu nikdo nevezme, ve středu bylo již hotovo. Harrisová ohlásila, že má slíbenou podporu od většiny delegátů nominačního sjezdu. Postavila se za ni celá stranická elita a všichni její potenciální konkurenti.
Kdo sleduje americké dění pouze skrz liberální televize a sociální sítě, musí dát za pravdu MSNBC, že prodemokratickou část USA ovládla Kamala-mánie. K pomoci s kampaní se týmu Harrisové přihlásilo 58 tisíc nových dobrovolníků. Zaslané finanční dary zbořily všechny Trumpovy rekordy.
Jak dlouho může něco takového vydržet? A co to znamená z hlediska volebních perspektiv?
Popravdě, s určitostí víme dosud jen málo. Bleskové průzkumy už určitý posun ukazují, velká čísla však stále favorizují Trumpa. Experti radí ke zdrženlivosti, protože aktuálně dostupná měření byla při sběru dat ještě silně zabarvena nedávnou střelbou na Trumpa. Nově nasbíraná data pak zase vychýlí buď stávající „mánie“, anebo nejistota ohledně profilu Harrisové.
Jak jsme přibližovali podrobně při minulých demokratických primárkách, jde o političku, jež se profilovala v různých dobách různě a ve vztahu k různým otázkám proměnlivě.
Dnes tak může být obviňována jak z přílišné liberálnosti, tak z opaku. Může být prohlašována za pokračovatelku bidenovského statu quo, či za radikálně levicovou woke-marx-satanistku, anebo i za loutku, kterou si bude vodit velký kapitál.
Kamala Harrisová má jako politička dlouhodobě čtyři silné stránky. Za prvé, v elitě Demokratické strany je dlouho jednou z hlavních tribunek boje za práva na interrupce, což demokratům pomohlo už při minulých volbách. Za druhé, umí pracovat s masmédii i sociálními sítěmi, respektive obklopit se lidmi s příslušnou kompetencí.
Za třetí, má letitou zkušenost vyšetřující prokurátorky a dokáže vést příslušné konfrontace. A za čtvrté, ač je Harrisová přinejlepším průměrná debatérka i řečnice, dokáže přijít s titulkovými výroky či chytlavými minutovými etudami, z nichž se pak stávají enormně lajkovaná videa.
Soudě dle dosavadní podoby její prezidentské kampaně, hodlá Harrisová Američany oslovit za využití právě těchto předností — líčit Trumpa jako podvodníka a obšourníka, hrozbu pro ženy i demokracii, s nímž si jako kariérní prokurátorka poradí.
Bude to stačit? Zatím lze spolehlivě říci, že stranu bleskově sjednotila a zelektrizovala. Šance na vítězství demokratů, které odhadoval v posledních Bidenových dnech machr přes prognózy Nate Silver na 20 procent, rozhodně vzrostly; zatím ale ne nad 50 procent. Další bude záležet na výkonu obou stran.
Harrisová jistě použije proti republikánům identitární kartu, ale její síla není v jejím případě zřejmá — v části afroamerické komunity je kvůli své prokurátorské minulosti vnímána spíš jako policajtka, třebaže patří hned k několika menšinám. Bude též muset obhajovat Bidenovu politiku, což může dopadnout i zle.
Její slabinou ve vztahu k nevyhraněným voličům je její kalifornskost, a to ne ani tak ve smyslu místa původu, ale v odtrženosti od problémů Američanů žijících mimo kosmopolitní oblasti. Další je snaha plout po proudu, a přitom působit jako alternativa. Třetí je nesmlouvavý, avšak zároveň povrchní kulturní progresivismus.
Všechno zmíněné je zvládnutelné, ba i využitelné ve vlastní prospěch. Uvidíme, jak si demokratické a republikánské týmy poradí. Nyní bude ještě nějakou dobu trvat vlna úvodního zájmu — Harrisovou by měl ještě podpořit exprezident Obama, pak přijdou aktualizovaná čísla z průzkumů, a pak vyjasnění poslední neznámé — viceprezidentské nominace.
Tyto tři věci zaměstnají masmediální provoz do příštího týdne, možná i do toho dalšího. Potom bude už na nové kandidátce, aby neztratila švih do nominačního konventu v půli srpna a následně do zářijových debatních konfrontací.
Jak uzavírají britští kolegové, nástup Kamaly Harrisové zachránil demokratům letošní kampaň; zatím ale ne celé volby. Dodat se patří, že z hlediska vnějšího pozorovatele učinil letošní volby v USA rozhodně ještě zajímavějšími.
"Loutka, kterou si bude vodit velký kapitál". To je přesně ten důvod, proč mnohým imponují dominantní, případně i bohatí jedinci jako Trump, Babiš, Orbán nebo Fico, totiž pocit, že tihle nebudou loutkami. Co na tom, že své strany, svá a později i veřejnoprávní média, celý státní aparát včetně souďů postupně promění ve své vlastní loutky. Umějí totiž v "lidech odněkud", v lidech "mimo kosmopolitní oblasti" vyvolat dojem, že se jich zastanou. Nezáleží na tom, jestli to nakonec bude pravda, podstatné je, že současné liberální elity zrovna nepůsobí dojmem, že nejsou "loutkami velkého kapitálu".