Vzestup a sestup Kamaly Harrisové
Petr JedličkaZ boje o prezidentskou nominaci v USA odstoupila výrazná senátorka, v níž mnozí viděli ještě v létě budoucnost. Dnes je její strategie věčného antitrumpismu, důrazu na styl a zvýznamňování identity spíše inspirací, jak kampaň nedělat.
Měla být novou tváří obrozeného demokratického establishmentu — modernějšího, sociálnějšího, poučeného nezdarem Hillary Clintonové v roce 2016, a přitom stále stavícího na Obamově vítězné koalici. Měla být tím, kdo zaujme v primárkách místo Joa Bidena, až se projeví jeho slabiny.
Kamala Harrisová vstoupila ve známost jako nejvyšší státní zástupkyně státu Kalifornie a v roce 2016 vyhrála volby do Senátu USA. Pohotová, zkušená, rétoricky zdatná, soustavně odkazující na své afroamerické jamajské i indické kořeny... Ještě v polovině léta byla Harrisová favoritkou bookmakerů na zisk prezidentské nominace Demokratické strany USA pro příští rok.
Nyní, 3. prosince, tedy dva měsíce před vlastními primárkami, ukončila svou prezidentskou kampaň a stáhla se do ústraní. Oficiálně tak učinila kvůli „nedostatku nutných finančních prostředků“. Ve skutečnosti spíš proto, že už neměla šanci na úspěch.
Kamala Harrisová byla před letošní kampaní hlavním prezidentským tipem těch, kdo se domnívali, že demokraté budou preferovat někoho s levostředovým liberálním profilem, ale market-friendly přístupem k ekonomice — někoho, kdo není radikál, ale ani klasický kandidát korporací, i když potřebám korporací rozumí.
Analytikové mají však vesměs stále za to, že Harrisová by v kontextu vývoje v posledních měsících neuspěla ani tak. Bloombergovi tak má spíš děkovat, že ji ušetřil potupné prohry.