Schopnost Spojených států amerických rozumně si vládnout je stále více oslabována archaickým ústavním rámcem a těžko odstranitelnými politickými a ideologickými přežitky, které vyhovují především mocným soukromým zájmům. Negativní roli hraje i zpolitizovaná justice a stále větší role peněz ve volbách na všech úrovních. Součástí problému se ve stále komplexnějším světě stává i systém dvou stran, v nichž politické menšiny buď ztrácejí hlas, anebo své strany vydírají.

Ústava Spojených států byla jednou z prvních ústav demokratických režimů, které začaly vznikat na konci 18. století. Ponecháme-li stranou, že mnohé z toho, co bylo v americké ústavě zakotveno, bylo ve společnosti, v níž přežívalo otroctví a později rasová diskriminace, ještě dlouho jen pouhou aspirací, jde o progresivní dokument, který sloužil jako inspirace rodícím se evropským demokraciím.

Hlavním současným problémem ústavy USA je archaičnost. Ústava byla přijata v roce 1788, a od té doby bylo přijato jen 27 dodatků.

Rozdělíme-li dodatky na ty, které americkou demokracii posunuly jasně kupředu v souladu s měnícími se společenskými poměry, a na ty, které dnes v USA způsobují těžko řešitelné problémy, do první skupiny nepochybně patří zrušení otroctví v roce 1865, zakotvení práva volit bez ohledu na rasu v roce 1870, přiznání volebního práva ženám v roce 1919 a snížení věku, od nějž občané mohou volit, na 18 let v roce 1971.

Do druhé skupiny patří zejména dnes hojně diskutovaný druhý dodatek, který v roce 1789 zakotvil právo držet a nosit zbraně. Některé dodatky, jako ten čtrnáctý o zaručení práv a výhod občanství, také obsahují pasáže, které jsou formulovány velmi nejasně, což samozřejmě působí problémy.

Příkladem budiž ustanovení, jímž se zakazuje veřejným činitelům, kteří se dopustili vzpoury proti ústavě, kandidovat ve volbách na veřejné funkce. Když některé státy nedávno chtěly využít tohoto ustanovení k zákazu kandidatury Donalda Trumpa kvůli jeho roli v útoku davů na Kapitol 6. ledna 2021, Nejvyšší soud rozhodl, že tak nelze učinit jen soudním rozhodnutím v daném státě Unie, bez schválení Kongresu. Ten má přitom k dispozici nástroj impeachmentu.

Hlavním problémem americké ústavy se navzdory existenci sedmadvaceti dodatků stala její faktická nezměnitelnost. Aby dodatek prošel, musí být navržen dvěma třetinami hlasů v každé komoře Kongresu nebo ústavním konventem svolaným dvěma třetinami států a následně ratifikován zákonodárnými sbory nebo státními konventy tří čtvrtin států. V ostře rozdělené zemi to dnes znamená, že žádný zásadnější dodatek šanci projít nemá.

Právo nosit zbraně

Největší kontroverze dnes budí 2. dodatek zakotvující právo držet a nosit zbraně. Byl přijat v době, kdy se Američané, zejména kolonisté, nemohli ještě plně spoléhat na ochranu státu a museli se buď bránit sami, nebo formovali nejrůznější milice.

V dnešní době, v níž napříč USA fungují složky státní moci (jak té federální, tak jednotlivých států Unie) i komplexní systém policejní moci organizovaný municipalitami, ztratilo právo na držení zbraně svůj původní význam. Technologický pokrok navíc přinesl vznik nejrůznějších typů automatických zbraní, které, jak argumentují kritici druhého dodatku, do rukou civilistů nepatří.

Právě automatické zbraně jsou odpovědné za masové střelby, které se v USA odehrávají se železnou pravidelností. Občanské organizace monitorující tuto oblast i Výzkumná služba Kongresu definují masovou střelbu jako událost s použitím střelných zbraní, která má čtyři a více obětí včetně raněných. K 31. květnu tohoto roku registrují USA 225 případů masové střelby, při nichž zemřelo celkem 318 lidí a 836 bylo zraněno.

Pokusy omezit přístup ke zbraním, zejména k těm automatickým, narážejí v obecné rovině na 2. dodatek ústavy, v konkrétní pak na mocnou zbrojařskou lobby, jejíž politickou tváří je Národní asociace držitelů zbraní (NRA). V politice hájí zájmy zbrojařské lobby zejména Republikánská strana právě poukazy na 2. dodatek ústavy, a je tak skoro nemožné prosadit i jen dílčí změny, jako je byť jen důkladnější kontrola prodeje zbraní.