Oči většiny Evropy jsou upřené na slovensko-ukrajinskou hranici a zemi s druhou největší armádou na kontinentu, kterou napadl soused s tou největší. Mezinárodní bezpečnostní politikou však mimo Evropu nehýbe jen rusko-ukrajinská válka. Je tu ještě Blízký východ a také východní Asie a Pacifik. Právě tam se přitom může strhnout z hlediska budoucnosti světa vůbec nejzásadnější konflikt.

Západní média se v roce 2023 často obracela do Asie, aby si odpověděla na otázku, kdo by vyhrál potenciální čínsko-americkou válku. Jedněmi z posledních byly Washington Post či analytický server Politico.

Nejdříve policie, potom armáda?

Britský deník The Guardian přinesl v úterý pozoruhodnou analýzu bezpečnostních spojenectví v tichomořské oblasti. Jak uvádí, „USA uzavřely s tichomořskými zeměmi nejméně osm obranných a bezpečnostních dohod. V loňském roce podepsaly pakt s Papuou-Novou Guineou, který umožnil americké armádě ‚neomezený‘ přístup na její základny, a v roce 2020 podepsaly obrannou a bezpečnostní dohodu s Fidži. USA si rovněž zachovávají dominantní vojenskou stopu v severním Tichomoří prostřednictvím dohod o volném přidružení (Compact of Free Association, Cofa) s Palau, Marshallovými ostrovy a Federativními státy Mikronésie.“

Odborníci pak upozorňují na dohody, které mají některé tichomořské státy nejen s USA, ale i s jejich úhlavním regionálním protivníkem, Čínou. Ty se paradoxně zaměřují primárně na civilněbezpečnostní oblast spolupráce mezi policejními sbory. Jak se již prokázalo v roce 2017 během rozsáhlých zatýkání na Fidži, existují obavy, že uvedené dohody povedou k „hongkongizaci“ práce místních policejních sborů, která může vést až k mimosoudním zatýkáním.

V první řadě je třeba podtrhnout význam spojenců a partnerů pro jakýkoli vojenský podnik vedený v regionu. Není vůbec jisté, kdo a s jakou intenzitou by se do konfliktu zapojil. Smlouvy o vzájemné obraně mezi Spojenými státy a asijskými spojenci, jako jsou Japonsko, Jižní Korea a Filipíny, představují zlatý standard bezpečnostních závazků, ale žádná smlouva nenutí jednoho spojence, aby na příkaz druhého vyrazil do války, bez ohledu na to, jak naléhavé mohou nastat okolnosti.

Jak pevná jsou spojenectví?

S rostoucí silou Čínské lidové republiky se zvyšuje pravděpodobnost, že spojenectví USA vydrží. Koneckonců sebezáchova je nejzákladnějším motivem, který pohání lidská společenství. Solidarita je rozhodující nejen proto, že mnohonárodní síly mají více letadel, lodí a výzbroje, aby se mohly postavit Čínské lidové osvobozenecké armádě, ale i z geografických důvodů.