Letos poprvé do kasáren na Tchaj-wanu nastoupili mladí muži do delší základní vojenské služby. Dosavadní čtyři měsíce trvající výcvik, který byl v platnosti od roku 2013, prodloužila v prosinci 2022 tehdejší tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen na dvanáct měsíců. K tomuto zásadnímu rozhodnutí ji vedly bezprecedentní čínské manévry v srpnu 2022, jimiž Čína reagovala na návštěvu předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchai-wanu. Čínská lidová osvobozenecká armáda tehdy odpálila několik balistických střel do tchajwanských vod. Kromě toho svou roli sehrála i probíhající válka na Ukrajině.

Prodloužení povinné vojenské služby pravděpodobně znamená konec dlouhodobým tchajwanským snahám přejít z armády založené na branné povinnosti k dobrovolnickým silám, čemuž bránil nedostatek zájemců o službu. Rozhodnutí prezidentky Cchaj se těší široké podpoře veřejnosti a zůstává beze změny i po zvolení jejího nástupce, současného prezidenta Laj Čching-tea. Navzdory popularitě reformy je však nepravděpodobné, že by zásadně posílla bezpečnost Tchaj-wanu. Problémy tamní armády totiž neleží primárně v délce základní služby, ale v její nedostatečné kvalitě a financování.

„Jahodoví vojáci“

Zastaralý, nudný a nepraktický. Tak charakterizují Tchajwanci, kteří si loni prošli základním výcvikem, svou zkušenost. Mladý voják, který absolvoval základní službu v roce 2021, popsal svou frustraci pro deník Financial Times.

Místo bojového tréninku údajně trávil hodiny uklízením kasáren, memorováním válečných písniček nebo sezením v učebně bez zadání. Před cvičením s moderními zbraněmi dávali důstojníci přednost drilu s bajonetem. Výcvik navíc není fyzicky náročný, což je důvod, proč bývá povinná vojenská služba na Tchaj-wanu přirovnávána k letnímu táboru.

Kromě nízké kvality trpí základní vojenská služba i nedostatkem prostředků. Tchaj-pej nakupuje od Spojených států drahé sofistikované zbraně — jako například loni raketomety HIMARS —, brancům se však paradoxně při výcviku nedostává základního materiálu. Někteří rekruti za celý svůj výcvik vystřelili pouhých čtyřicet ostrých nábojů, jiní pro nedostatek zásob trénovali hod granátem s badmintonovými míčky. Příslušníkům armády, kteří prošli tímto nekvalitním výcvikem, se pak hanlivě přezdívá „jahodoví vojáci“. Stejně jako krásné jahody dělají tito vojáci se svým moderním americkým vybavením na první pohled dobrý dojem, nesnesou však sebemenší tlak.

Ačkoli veřejnost vesměs podporuje prodloužení vojenské služby, řada mladých Tchajwanců, kterých se osobně dotýká, se jí snaží vyhnout. Častou strategií je systematické přejídání ve snaze překročit maximální váhový limit pro brance.

Změny nejsou dostatečné

Základní výcvik mladé Tchajwance demotivuje a kazí image tamní armády. Tchajwanské vedení si problémy uvědomuje. Prodloužení základní služby není jediná změna, která armádu čeká. Nízkou morálku se ministerstvo obrany snaží zlepšit zásadním zvýšením platu vojáků. Špatnou kvalitu výcviku pak řeší větším zaměřením na moderní vybavení, jako jsou drony či přenosné protiraketové systémy MANPADS, a zvýšením dodávek munice pro vojáky základní služby. S novými zbraněmi měli původně trénovat již letošní branci, armádě se je však nepodařilo zajistit.

Reforma služby zařazuje vojáky základní služby do kategorie posádkových jednotek, jejichž úkolem má být primárně ochrana infrastruktury a teritoriální obrana. Ačkoliv tato změna umožňuje profesionálům věnovat více času své specializaci, neodstraňuje nedostatek bojového drilu u záklaďáků. Po skončení základní služby se pak tchajwanští muži stávají členy armádních záloh. V armádě nabyté dovednosti si však nemají šanci dlouhodobě udržet, protože tamní zálohy cvičí pouze každý druhý rok. Ve většině případů tato „osvěžovací“ cvičení trvají necelý týden a někteří z rezervistů je skoro celá stráví studiem teorie.

Problémy s šikanou i logistikou

Nekvalitní výcvik není jedinou vadou kazící obraz tchajwanských ozbrojených sil v očích veřejnosti. Kromě historické zátěže, kterou si s sebou armáda nese z dob Bílého teroru v letech 1947—1987, jí neprospívají ani zvěsti o šikaně důstojníků vůči brancům. Její následky mohou být fatální, jak ukázal tragický incident z roku 2013. Voják základní služby Chung Čung-čchiou tehdy zemřel na úpal poté, co ho instruktoři nutili za trest cvičit do absolutního vyčerpání na spalujícím slunci. Navzdory desetitisícovým protestům předcházejícím soudu s viníky nakonec Chungovi bývalí nadřízení vyvázli pouze s tří až osmiměsíčními tresty.

Tragédie z roku 2020 pak přitáhla pozornost veřejnosti k zoufalému stavu armádní logistiky. Mladý důstojník Chuang Č'-ťie spáchal sebevraždu poté, co ho jeho nadřízení dlouhodobě nutili dokupovat chybějící materiál z vlastních peněz. V reakci na jeho úmrtí popsali vysloužilí vojenští logistici pro časopis Foreign Policy podmínky, v nichž sloužili.

Masivní propouštění ze všech složek armády v devadesátých letech nejvíce zasáhlo právě logistiku, v níž dlouhodobě chybí personál. Tchajwanští mechanici nestíhají udržovat vojenskou techniku v provozuschopném stavu, protože se kromě dříve užívaného vybavení musejí starat také o nové sofistikované americké zbraně, jež jsou výrazně náročnější na servis.

Tuto bezvýchodnou situaci tak často řeší zatajováním závad a chybějícího materiálu nadřízeným, čímž se problém provozuschopnosti tchajwanského vybavení nadále umocňuje.

Aktivní důstojník logistiky v článku odhaduje, že pouhých třicet procent tanků dosahuje standardu bojeschopnosti americké armády. Není divu, že se armáda potýká s poraženeckou náladou a má problém lákat nové zájemce do řad profesionálů.

Reforma musí pokračovat

Ponurá atmosféra v tchajwanské armádě je umocněna silou jejího potenciálního protivníka. Během posledních dvou dekád vynaložil Peking na obranu více než čtyřnásobek tchajwanského HDP neboli šestnáctkrát více, než za stejnou dobu do armády investovala Tchaj-pej.

Jediný tchajwanský bezpečnostní partner, Spojené státy, pak vůči Tchaj-wanu dlouhodobě aplikuje politiku strategické nejednoznačnosti, to znamená, že Washington odmítá závazně slíbit, že Tchaj-wan v případě napadení podpoří vlastními jednotkami.

Cílem je odstrašit obě strany od destabilizačních kroků: Čínskou lidovou republiku od agrese a Tchaj-wan od vyhlášení nezávislosti. Přestože dosluhující americký prezident Joe Biden opakovaně potvrdil, že USA Tchaj-wanu v případě potřeby vojensky pomohou, ani jeden z jeho potenciálních nástupců zatím nic takového neslíbil.

Reforma vojenské služby by tak měla připravit Tchaj-wan na situaci, kdyby se musel případnému napadení bránit bez vnější pomoci. V tomto ohledu je prodloužení neobvykle krátké čtyřměsíční služby krok správným směrem. Pokud však tento krok nepůjde ruku v ruce se zlepšením problematických aspektů výcviku, jedná se jen o polovičaté řešení, které může armádě dokonce uškodit. Jestliže totiž armáda měla doposud kvůli nedostatku prostředků problém poskytnout brancům munici v adekvátním množství a kvalitě, trojnásobné prodloužení vojenské služby tento stav ještě umocní.

Nárůst v už tak vysokých personálních výdajích staví Tchaj-wan před nepříjemnou volbu: zda investovat více do obrany, anebo prodlouženou základní službu financovat na úkor škrtů vojenských investic a operačních nákladů. Ještě před zavedením reformy v roce 2023 přitom Tchaj-wan na investice a operace vyčleňoval celkově necelých šestašedesát procent svého obranného rozpočtu, o čtrnáct procentních bodů méně, než je standardní v USA.

Nepromarnit šanci

Aby Tchaj-wan skutečně posílil svou obranu, musí tedy nejen více investovat do armády, ale také zlepšit její obraz. Jen polovina populace jí důvěřuje, že je schopná ostrov ubránit před případným útokem.

Armáda nutně potřebuje zvýšit transparentnost komunikace a zkvalitnit obsah výcviku. Toho může dosáhnout například zařazením tréninku schopností využitelných i mimo armádu, jako programování či inženýrství, nebo využíváním VR simulací pro nenákladný trénink s drahými moderními zbraněmi.

Smysluplnější vojenská služba prospěje morálce v celých ozbrojených silách, může pomoci s náborem a bude lépe odstrašovat potenciální agresory. V neposlední řadě by armáda neměla podceňovat cvičení svých záloh, která by měla probíhat častěji, trvat déle a zaměřit se spíše na praxi než teorii.

Když už se Tchaj-wan vydal cestou delší základní služby, měl by vojenskou reformu dotáhnout do konce. Díky současné vysoké podpoře reformy a odhodlanosti obyvatel skutečně se v případě konfliktu bránit má nyní Tchaj-wan skvělou příležitost věci doopravdy změnit. Tu šanci by neměl promarnit.