V pondělí 20. května byl v tchajwanském hlavním městě Tchaj-peji inaugurován nový prezident William Lai z Demokratické pokrokové strany (DPP), která tak jako první strana od demokratizace země započala již třetí vládní období. Západní média sledovala se zájmem především prezidentův inaugurační projev, z něhož se snažila vypozorovat, jak bude vypadat Laiova politika vůči Čínské lidové republice. Sledovalo se ovšem také to, jak na něj zareaguje právě ČLR.

Čína se podle očekávání po několika dnech pustila do vojenských manévrů v okolí ostrova. Pozoruhodné však je, že čínské cvičení z velké části odvedlo pozornost zahraničních diváků od událostí na domácí politické scéně. V Tchaj-wanu totiž zatím proběhly protesty tchajwanské občanské společnosti, které by mohly zásadně ovlivnit charakter místní demokracie.

Prezident proti legislativě

Když letos v lednu William Lai vyhrál klání o prezidentské křeslo, které mu zaručuje kontrolu nad tchajwanskou exekutivou, mnozí komentátoři a politici v západních zemích neskrývali radost z vítězství DPP nad více pročínsky orientovaným Kuomintangem (KMT). Předpokládalo se, že tato geopoliticky významná země bude pokračovat v prozápadním kurzu, jenž nastavila Laiova předchůdkyně Cchaj Jing-wen. Už v lednu ale bylo zároveň jisté, že to nový prezident nebude mít vůbec jednoduché.

Souběžně s volbou prezidenta totiž proběhly i volby do Legislativního dvora, tchajwanského parlamentu, kde většinu křesel získala právě opoziční KMT a Tchajwanská lidová strana (TPP). Jakkoli se obě strany nedokázaly dohodnout na společné kandidátce, jejich názory, zejména na vztahy s Čínou, jsou si blízké, takže se v parlamentu často podporují.

Tchaj-wan neboli Čínská republika bývá označován za poloprezidentský systém, což by ledaskoho mohlo dovést k přesvědčení, že prezident hraje klíčovou úlohu, jak ostatně dokazovala vláda prezidentky Cchaj. Jenže to platí jen v případě, že prezidentova strana ovládá i legislativu. Prezident totiž sice může bez ohledu na vůli Legislativního dvora jmenovat premiéra, a ten následně vybere zbytek vlády, nemá ale nad zákonodárci žádnou moc, která by je přiměla vládní návrhy schvalovat.

Opozice to dává DPP jasně najevo už od února, kdy začal zasedat parlament v novém složení, a dosluhující administrativě Cchaj Jing-wen neschválil jediný návrh. Není to poprvé, kdy k takové situaci došlo. K podobným obstrukcím přistupoval Kuomintang i v době vlády prezidenta za DPP Čchen Šuej-piena.

Zásadním problémem vztahu mezi prezidentem a legislativou je absence prezidentského práva veta. Pokud tedy opozice sama přijde s návrhem zákona a schválí ho, zákon automaticky platí. Této možnosti se několik dnů před inaugurací pokusily využít KMT s TPP a bez řádného projednání chtěly spustit hlasování o novém zákonu, který by dal Legislativnímu dvoru větší kontrolu na exekutivou.

Rozsáhlé protesty proti kontroverznímu zákonu

Netransparentní proces čtení, sám obsah zákona a samozřejmě frustrace DPP z nemožnosti opozici přehlasovat vyvolaly v jednacím sále bitku. Jeden z poslanců DPP nejprve uzmul vytištěný návrh zákona a běžel s ním ze sálu, aby zablokoval jeho projednávání. Zástupci vládní strany se poté začali s opozicí prát a někteří politici skončili dokonce v nemocnici. Takovéto potyčky nejsou v tchajwanském parlamentu úplně výjimečné, a tak spíše než násilí mezi politiky vyvolal odsouzení ve společnosti samotný zákon.

V okolí Legislativního dvora se tak minulý týden po několik dnů scházelo až sto tisíc především mladých protestujících, aby vyjádřili nesouhlas s netransparentní snahou opozice měnit rovnováhu v politickém systému. Na jejich stranu se přidali i odborníci a ústavní právníci. Podle nich zákon nenarušuje jen vztah mezi výkonnou a zákonodárnou mocí, nýbrž je i ohrožením bezpečnosti země. Podle návrhu by totiž parlament mohl předvolat kohokoliv z vlády i z nevládního sektoru včetně akademiků a odborných poradců, aby podal vysvětlení prakticky k čemukoli.

Předvolaný by měl zároveň povinnost předložit parlamentu všechny požadované dokumenty, včetně těch tajných, např. smluv o dodávkách zbraní. Kdo by se k takovému slyšení odmítl dostavit, dostal by pokutu, případně trest odnětí svobody. Ještě větší nervozitu vzbuzuje fakt, že návrh zákona nepočítá s přítomností právníků při výsleších ani s opravnými prostředky.

Současné protesty značně připomínají deset let staré Slunečnicové hnutí. Tehdy občanskou společnost pobouřila dohoda o obchodu s Pekingem, kterou se vládní KMT pokoušel schválit obdobným způsobem jako současný zákon. V roce 2014 byly protesty ještě intenzivnější a vyústily v měsíční obsazení Legislativního dvora demonstranty. Pro tchajwanskou společnost pak hnutí znamenalo zrod nové generace občansky aktivních lidí, z nichž někteří vstoupili do politiky.

Většina z nich postupem času zakotvila v DPP, jeden z hlavních představitelů tehdejšího Slunečnicového hnutí, Chuang Kuo-čchang, je však dnes poslancem za opoziční TPP, a je dokonce jedním ze spoluautorů současného kontroverzního zákona. Pro účastníky dnešních protestů se tak stal zrádcem a jedním z hlavních terčů jejich hněvu.

Do ulic kvůli ohrožení demokracie

Jakkoli může zákon na první pohled připomínat běžné kompetenční spory známé i z jiných zemí, právě výše zmíněné detaily z něj dělají velice nebezpečný nástroj. V krajním případě by totiž mohl pomáhat umlčovat opozici či skupiny obyvatel s nepohodlnými názory a vyvádět ze země utajované informace, jejichž zveřejnění může mít ničivý vliv na státní bezpečnost.

Tchajwanská společnost má velmi silnou tradici občanských hnutí, jež dlouhodobě popírají klišé o společnosti rozdělené na potomky lidí, kteří přišli na Tchaj-wan s Kuomintangem, a potomky na Tchaj-wanu po staletí žijících čínských osadníků, kteří volí Demokratickou pokrokovou stranu.

Zejména mladí lidé se bez ohledu na původ a politické preference shodují na základním přístupu k Číně. Chtějí, aby veškeré vztahy s Čínou byly i nadále fakticky vztahy dvou suverénních států, a tchajwanská demokracie tak nebyla nijak ohrožována. Jakékoli náznaky, že by pozice Tchaj-wanu mohla být oslabená, plošně vyvolávají značnou nevoli.

Právě proto do ulic Tchaj-peje vyšlo půl milionu lidí, když se v roce 2014 prezident Ma Jing-ťiou snažil prosadit třetí ze série smluv o volném obchodu s Čínou. Tchajwanci tehdy vnímali, že smlouva nejen ohrožuje malé a střední podniky vlastněné Tchajwanci, ale hlavně neklade žádná omezení pro skupování médií čínskými subjekty. A podobné znepokojení vyvolává aktuální návrh zákona, který by mohl oslabit demokratické mechanismy Tchaj-wanu.