Tchaj-wan se nemohl účastnit konference OSN o klimatu. Ke škodě všech
Jana VáclavíkováTchaj-wan patří k největším znečišťovatelům, ale i k největším průkopníkům v udržitelných technologiích. Přesto nemá šanci do jednání nijak zasáhnout, což se nepříznivě promítá i do veřejné debaty o klimatu na Tchaj-wanu.
Do snah o snížení emisí skleníkových plynů se musí zapojit všechny státy, jak na letošní klimatické konferenci COP28 v Dubaji soustavně opakovalo. Jeden z největších znečišťovatelů takovou povinnost ale nemá. Je to Tchaj-wan.
Za posledních sto let narostla průměrná teplota na Tchaj-wanu, ostrově v jihovýchodní Asii, o 1,3 stupně Celsia, ostrov postihla sucha i další extrémní projevy počasí, stále častěji se také mluví o nedostatku pitné vody. K pozorovaným projevům klimatické změny ale na rozdíl od některých asijských oblastí sám velkou měrou přispívá.
Ostrov s 23 miliony obyvatel patří k rozvinutým vysokopříjmovým státům, které se objevují na seznamu největších producentů emisí skleníkových plynů. V žebříčku německé organizace Germanwatch z letošního prosince skončil Tchaj-wan na 61. místě ze 67. Meziročně si pohoršil o čtyři příčky. Pro srovnání: Česká republika se ve stejném hodnocení propadla o sedm příček na 52. místo.
Emise, které Tchaj-wan produkuje, více než dvakrát přesahují celosvětový průměr — v roce 2022 připadlo na každého ostrovana 11,6 tun emisí oxidu uhličitého. Světový průměr je přitom 4,7 tun na hlavu. „Překonáváme tím Čínu, Japonsko i Evropskou unii,“ konstatuje profesor Shin-Cheng Yeh, který několik let vedl tchajwanskou vládní delegaci na konferencích OSN o klimatu — COP a tři roky působil i jako náměstek ministra životního prostředí.
Tchaj-wan při výrobě energií totiž stále spoléhá na fosilní paliva, především na uhlí a zemní plyn, ze kterých pochází až osmdesát procent vyrobené elektřiny. Obnovitelné zdroje v energetickém mixu zastupují jen 8,6 procenta. „Snažíme se zvýšit objem obnovitelných zdrojů, ale teprve se všechno staví. Nepostupuje to rychle,“ hodnotí Yeh, který letos vydal knihu o udržitelném rozvoji s anglickým názvem Earth 2.0 Net Zero Revolution.
Vláda nemá ani příliš ambiciózní cíle týkající se snižování uhlíkové stopy — zatímco téměř dvě stě států se na konferenci COP26 před dvěma lety dohodlo na snížení emisí do roku 2030 o 45 procent oproti předindustriální době, Tchaj-wan do stejného roku počítá se snížením pouze o 24 procent.