Do snah o snížení emisí skleníkových plynů se musí zapojit všechny státy, jak na letošní klimatické konferenci COP28 v Dubaji soustavně opakovalo. Jeden z největších znečišťovatelů takovou povinnost ale nemá. Je to Tchaj-wan.

Za posledních sto let narostla průměrná teplota na Tchaj-wanu, ostrově v jihovýchodní Asii, o 1,3 stupně Celsia, ostrov postihla sucha i další extrémní projevy počasí, stále častěji se také mluví o nedostatku pitné vody. K pozorovaným projevům klimatické změny ale na rozdíl od některých asijských oblastí sám velkou měrou přispívá.

Ostrov s 23 miliony obyvatel patří k rozvinutým vysokopříjmovým státům, které se objevují na seznamu největších producentů emisí skleníkových plynů. V žebříčku německé organizace Germanwatch z letošního prosince skončil Tchaj-wan na 61. místě ze 67. Meziročně si pohoršil o čtyři příčky. Pro srovnání: Česká republika se ve stejném hodnocení propadla o sedm příček na 52. místo.

Emise, které Tchaj-wan produkuje, více než dvakrát přesahují celosvětový průměr — v roce 2022 připadlo na každého ostrovana 11,6 tun emisí oxidu uhličitého. Světový průměr je přitom 4,7 tun na hlavu. „Překonáváme tím Čínu, Japonsko i Evropskou unii,“ konstatuje profesor Shin-Cheng Yeh, který několik let vedl tchajwanskou vládní delegaci na konferencích OSN o klimatu — COP a tři roky působil i jako náměstek ministra životního prostředí.

Tchaj-wan při výrobě energií totiž stále spoléhá na fosilní paliva, především na uhlí a zemní plyn, ze kterých pochází až osmdesát procent vyrobené elektřiny. Obnovitelné zdroje v energetickém mixu zastupují jen 8,6 procenta. „Snažíme se zvýšit objem obnovitelných zdrojů, ale teprve se všechno staví. Nepostupuje to rychle,“ hodnotí Yeh, který letos vydal knihu o udržitelném rozvoji s anglickým názvem Earth 2.0 Net Zero Revolution.

Vláda nemá ani příliš ambiciózní cíle týkající se snižování uhlíkové stopy — zatímco téměř dvě stě států se na konferenci COP26 před dvěma lety dohodlo na snížení emisí do roku 2030 o 45 procent oproti předindustriální době, Tchaj-wan do stejného roku počítá se snížením pouze o 24 procent.

Setkávání v hotelech mimo hlavní dění

Tchaj-wan však kvůli tomu nečelí žádnému tlaku ze zahraničí, ani na letošní konferenci na COP28 na jeho pomalý pokrok nepřišla řeč. Vládní delegace se totiž jednání nesměla zúčastnit, neměla povolený ani vstup do pavilonu, kde debaty mezi státy probíhaly.

Důvodem je, že Organizace spojených národů (OSN), která konferenci každoročně pořádá, diplomaticky Tchaj-wan neuznává, ostrov proto ani není členem spolku. Jeho pozici v organizace má oficiálně už od začátku 70. let minulého století zastávat vláda v Pekingu, která se prezentuje jako jediný zástupce čínského lidu. Tchajwanská vláda však vždy byla na té pevninské nezávislá.

„Není toho moc, co můžeme udělat,“ přiznává Yeh a popisuje, že místo akreditací s písmenem D jako delegáti, dostávají zástupci tchajwanské vlády akreditaci N — jako občanské organizace. „Veškeré informace, které dostáváme, jsou z druhé ruky nebo z médií,“ posteskl si. Vládní zástupci si proto pronajímají na klimatických konferencích jednací sály v hotelech stojících mimo hlavní dějiště akce, kde se mohou neoficiálně setkávat a dohadovat na případné spolupráci se zástupci jiných zemí.

Přesto si představitelé pekingské vlády na přítomnost Tchaj-wanu na konferenci stěžovali. „Čína zaznamenala, že na setkáních několik zemí ignorovalo skutečnost, že Tchaj-wan je nedílnou součástí Číny a vznáší námitky proti účasti tchajwanských úřadů na COP. To je nepřijatelné,“ citovala agentura Reuters vyjádření delegace ČLR.

Změny prosazuje privátní sektor

Na nezbytnou transformací se tak poněkud překvapivě ve větší míře než veřejný sektor už nyní připravují soukromé společnosti. Tchaj-wan patří k předním výrobcům informačních a komunikačních technologií a s velkým předstihem stojí v čele produkce nejpokročilejších čipů. Ekonomický rozvoj ostrova je proto přímo navázán na vývoz technologií a jejich součástek za hranice.