V těchto dnech v Ženevě zasedá Světové zdravotnické shromáždění (WHA), jehož se již devátým rokem kvůli tlaku čínské vlády nemůže účastnit Tchaj-wan ani jako pozorovatel. Jeho vyloučení z aktivit této organizace je symptomem širšího problému čínského vlivu v OSN i dalších mezinárodních strukturách.

Světové zdravotnické shromáždění je nejvyšší rozhodovací orgán Světové zdravotnické organizace (WHO), jedné z agentur Organizace spojených národů (OSN). Proklamovaným cílem WHO je „Zdraví pro všechny“ a heslem letošního, sedmdesátého osmého ročníku zasedání WHA je „Jeden svět za zdraví“. V tomto světě však chybí podstatný hlas — Tchaj-wan. Pod tlakem čínské vlády mu Světová zdravotnická organizace již devátým rokem upírá jakoukoli smysluplnou účast.

Čínská lidová republika tvrdí, že by měla Tchaj-wan v mezinárodních organizacích — včetně Světové zdravotnické organizace — zastupovat právě ona. Odkazuje se při tom na mezinárodní dokumenty, které však systematicky dezinterpretuje. Ve skutečnosti ČLR Tchaj-wan nikdy nespravovala ani nevykonávala nad tchajwanským územím suverenitu. Nemá tak žádný administrativní nástroj pro zastupování 24 milionů Tchajwanců v kterékoliv mezinárodní organizaci.

Mezi lety 2009—2016 se Tchaj-wan — byť za cenu ústupků, jako bylo například ukončení každoročního posílání přihlášek ke členství v OSN — mohl účastnit zasedání Světové zdravotnické organizace aspoň v roli pozorovatele. V té době čínská vláda vůči Tchaj-wanu nevystupovala tak nesmiřitelně — šlo převážně o období před nástupem Si Ťin-pchinga k moci, a v Tchaj-peji byl v té době prezidentem Ma Jing-ťiou ze strany Kuomintang, který prosazoval vstřícnější politiku vůči Číně. Tu ukončily až rozsáhlé protesty obyvatel završené okupací parlamentu.

Státy a pozorovatelé

Nyní však Čína na Světovou zdravotnickou organizaci tlačí, aby Tchaj-wanu neumožnila žádnou formu účasti — pod záminkou, že nejde o suverénní stát. Ani zpochybňování státnosti Tchaj-wanu, který de facto jako samostatný stát funguje již od roku 1949, by mu však nemělo bránit v získání statusu pozorovatele.

Tento status má mimo jiné Suverénní řád Maltézských rytířů, Mezinárodní výbor Červeného kříže či Meziparlamentní unie, tedy entity, které vykonávají důležitou a záslužnou činnost, ale o jejich státnosti lze na rozdíl od Tchaj-wanu úspěšně pochybovat. Sama Světová zdravotnická organizace status pozorovatele definuje jako mechanismus, díky kterému se na jejím chodu mohou podílet právě i nestátní entity.

Tchaj-wan je přitom státem s vlastním demokratickým zřízením a zdravotním systémem, který je již sedmým rokem hodnocený jako nejlepší a zároveň nejúčinněji financovaný na světě. Funguje v něm propracovaný systém elektronické zdravotní dokumentace a služby jsou velmi dostupné. Tchaj-wan také jako první zaznamenal přenos nového koronaviru z člověka na člověka a informoval o něm mezinárodní společenství. Upírat Tchaj-wanu možnost smysluplně sdílet své zkušenosti v oblasti zdravotní péče je v přímém rozporu s deklarovaným posláním WHO.

Čínské páky v OSN

Čínská lidová republika získala zastoupení v OSN roku 1971. Svou činnost zde zahájila pořízením seznamu všech zaměstnanců OSN čínského původu a okamžitou snahou o jejich kooptaci. Od roztržky se Sovětským svazem v šedesátých letech se začala profilovat jako vůdce takzvaného třetího světa a v době dekolonizace získala podporu nově vznikajících států zejména v Africe. Ty se často potýkaly s důsledky evropské kolonizace i autokratickými režimy, a byly tak náchylnější k vlivu totalitních mocností — včetně Číny.

I díky této podpoře zemí globálního Jihu je dnes Čína na půdě OSN schopná prosazovat svou expanzionistickou politiku — ať už se týká Tchaj-wanu, nebo například Jihočínského moře. Tyto země se často nacházejí ve výrazných ekonomických i politických potížích. Mnohé z nich vedou nedemokratičtí politici, kteří nedosáhnou na pomoc ze Západu, podmíněnou transparentností a dodržováním lidských práv. Čínu proto v mezinárodních organizacích včetně OSN podporují výměnou za stabilizaci vlastního režimu i ekonomickou pomoc — i přesto, že tím jejich země často upadají do dluhových pastí.

V současnosti je předsedou WHO etiopský biolog a politik Tedros Adhanom Ghebreyesus. Etiopie je jednou z mála zemí Afriky, která kromě krátkého brutálního období italské okupace nebyla nikdy kolonizována Západem. Nyní je jedním z nejvýraznějších spojenců Číny na africkém kontinentu, a to nejen v oblasti ekonomiky, ale i vzájemné podpory vládnoucích režimů, které mají velmi podobný světonázor.

Tedros se zejména na začátku pandemie nového koronaviru stavěl do role obhájce Číny a chválil Si Ťin-pchinga za zvládnutí krize — navzdory tomu, že Čína dlouhé týdny aktivně popírala existenci nového viru, což vedlo k jeho rychlému rozšíření do celého světa. V současnosti brání veškerým pokusům o vyšetření původu pandemie nového koronaviru v situaci, kdy se odborníci stále častěji přiklánějí k názoru, že virus pravděpodobně unikl z laboratoře ve Wu-chanu.

Světová zdravotnická organizace by se měla vrátit ke svému základnímu poslání, tedy ke snaze o zajištění „zdraví všem“, a nepodléhat politickému tlaku jedné mocnosti a upírat účast členům globální komunity, kteří se této mocnosti znelíbí.

Tchaj-wan představuje důležitého a zodpovědného člena mezinárodního společenství, který má právo zastupovat v mezinárodním společenství své obyvatele a současně přispívat svými zkušenostmi k posilování zdravotní péče v celosvětovém měřítku. Vylučování Tchaj-wanu z účasti na aktivitách Světové zdravotnické organizaci ohrožuje ve svých důsledcích celé mezinárodní společenství.