Světové zdravotnické shromáždění se koná jednou za rok jako nejvyšší orgán Světové zdravotnické organizace (WHO). Ta vznikla na půdě OSN roku 1948 s cílem spolupracovat bez ohledu na hranice států a politické rozdíly v péči o lidské zdraví.

Jedním ze zakladatelů WHO roku 1948 byla i Čínská republika, která o rok později prohrála občanskou války s komunistickými vzbouřenci a našla útočiště na Tchaj-wanu. Čínská lidová republika její místo převzala spolu s tím, jak roku 1971 převzala křeslo Číny v OSN.

Historické proměny a konstanty

Od té doby uběhlo mnoho let a řada věcí se změnila. Čínská republika na Tchaj-wanu po počátečním období „bílého teroru“ čili represí proti skutečným i imaginárním domácím nepřátelům prošla dynamickým vývojem a politickou transformací. Stala se vyspělou průmyslovou zemí se špičkovými výzkumnými kapacitami a s kvalitním systémem zdravotnictví.

Od 90. let zde úspěšně probíhá proces vyrovnávání se s bolestnou minulostí. Tchaj-wan se proměnil v liberální demokracii a právní stát poskytující všechny záruky pro rozkvět otevřené a tolerantní společnosti.

Ve stejnou dobu Čínská lidová republika prošla obdobím experimentu s budováním nové společnosti podle vzoru Sovětského svazu, který stál život desítky miliónů lidí a přivedl stát na pokraj krachu. Nakonec vedení Komunistické strany Číny pochopilo, že model striktně centrálně plánovaného a byrokraticky řízeného hospodářství uzavírajícího se samo do sebe je neudržitelný a na konci 70. let začalo zavádět reformy směřující k uvolnění tržních principů a zapojení čínské ekonomiky do mezinárodního obchodu.

Během třiceti let zahraniční investice spolu se zahraničními technologiemi a zahraničním know-how a přístupem na světové trhy proměnily Čínu ve druhou nejsilnější ekonomiku světa. Na západě vystudovaly od počátku ekonomických reforem milióny mladých Číňanů a v Číně se pak i za vydatného přispění špičkových světových vědeckých pracovišť rozvinula domácí věda.

Co se v Číně nezměnilo, na rozdíl od Tchaj-wanu, je autoritářský politický systém. Veškerou moc zde stále a výhradně drží komunistická strana, která svou pozici legitimizuje mimo jiné připomínáním křivd, jichž se svět v minulosti, zčásti skutečně, ale zčásti také zcela smyšleně, na Číně dopustil. Jednou z takových údajných historických křivd je i skutečnost, že Tchaj-wan zůstává na Číně nezávislý.