V polovině prosince přijal zahraniční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR usnesení odsuzující překrucování významu rezoluce OSN 2758. Ta před více než padesáti lety stanovila, že „Čínu“ ve strukturách OSN nebudou reprezentovat „představitelé Čankajška“, ale „vláda Čínské lidové republiky“. Tento dokument se žádným způsobem nevyjadřuje k Tchaj-wanu, jeho státnosti, vztahu k Číně či zastoupení v mezinárodních organizacích, Čínská lidová republika jej však tímto způsobem stále častěji dezinterpretuje, na což usnesení zahraničního výboru poukazuje.

Podle Čínské lidové republiky rezoluce OSN rozhodla, že Tchaj-wan má patřit Číně, nemá mít možnost reprezentace na mezinárodním poli a nemá s ním být zacházeno jako se státem. Tato tvrzení jsou součástí širokého spektra nátlakových metod, které ČLR stále častěji používá vůči Tchaj-wanu, aby jej izolovala od mezinárodního společenství a v konečném důsledku jej donutila k připojení k Číně.

Zahraniční výbor proti čínskému politickému i vojenskému nátlaku

Nátlak probíhá na mnoha úrovních. Patrně nejviditelnější jsou stále častější a masivnější vojenská cvičení Čínské lidové osvobozenecké armády kolem Tchaj-wanu. Tchaj-wan je dále vystavený neustálému přílivu dezinformací proudících z Číny, ČLR také vyvíjí tlak na státy, mezinárodní organizace i soukromé obchodní společnosti, aby s Tchaj-wanem udržovaly jen minimální kontakty a především jej nezmiňovaly jménem.

Tchajwanským občanům, kteří v zahraničí spáchají trestný čin, hrozí i v demokratických zemích, že budou vydáni k trestnímu stíhání do Číny. Čínská lidová republika, jež Tchaj-wan nikdy nespravovala, tvrdí, že má na tyto stále se stupňující agresivní kroky vůči Tchaj-wanu nárok. A snaží se přesvědčit mezinárodní společenství, že právě rezoluce OSN č. 2758 ji k tomu opravňuje.

Vůči tomu se zahraniční výbor nyní vymezil a připomněl, že rezoluce se samotného Tchaj-wanu nijak netýkala. Ve svém usnesení z 12. prosince připomíná, že půlstoletí stará rezoluce OSN Tchaj-wan vůbec nezmiňuje, neřeší jeho politický status, nestanovuje svrchovanost Číny nad Tchaj-wanem ani nemluví o statusu Tchaj-wanu v OSN a jejích agenturách. Usnesení zároveň odsuzuje pokračující vojenské provokace ČLR vůči Tchaj-wanu i její snahu přepisovat historii a vyzývá Evropskou unii i její členské státy, aby podporovaly smysluplnou účast Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích.

Přijímání obdobných usnesení již půl roku prosazuje Meziparlamentní aliance k Číně (IPAC). Doposud je schválil Evropský parlament či parlamenty Austrálie, Velké Británie, Nizozemska či Kanady. Prohlášení zahraničního výboru se k těmto předchozím iniciativám hlásí.

Rozhořčená čínská média

Zatímco česká média přešla usnesení zahraničního výboru prakticky bez povšimnutí, v Číně vyvolalo bouřlivé reakce, zejména v menších médiích. Ta přicházejí se siláckými výroky o malých a bezvýznamných státech a poukazují na to, že Česká republika by si vzhledem ke své historické zkušenosti s útlakem ze strany jiných států měla dobře vybírat spojence.

Tato prohlášení zní poměrně výhrůžně zejména s ohledem na to, že spolupráce „bez hranic” s Čínou umožňuje Rusku pokračovat v agresi proti Ukrajině. Média dále zdůrazňují, že jedině sjednocení s Tchaj-wanem pod vedením KS Číny může zajistit mír v Tchajwanské úžině, což českému čtenáři může opět připomenout hesla z jeho vlastní historie.

Zároveň se v čínských médiích objevují obvinění, že si tchajwanští politici ty české kupují a v neposlední řadě si články hořce stěžují, jak je význam rezoluce OSN č. 2758 stále trestuhodněji překrucován mnohými státy včetně České republiky. Žádný z článků však nepíše o tom, co v oné tajemné rezoluci vlastně stojí. Přitom její text nemá ani sto slov.

Zraněné city a realita

Rezoluci 2758 přijalo Valné shromáždění OSN roku 1971 v době, kdy Čankajškova vláda již více než dvě desítky let sídlila na Tchaj-wanu, kam se přesunula roku 1949 po prohrané válce s komunisty. Čankajškova vláda si činila nároky na Čínu jako takovou a zastupovala ji i v OSN. Čínská lidová republika, jež vznikla roku 1949 vítězstvím komunistů v občanské válce, do té doby zastoupení v OSN neměla. Roku 1971 Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci č. 2758, která doslova říká:

„Valné shromáždění, s ohledem na principy Charty OSN, s vědomím, že obnovení zákonných nároků ČLR je nezbytné jak pro ochranu Charty OSN, tak pro účel, jemuž musí OSN podle Charty sloužit, uznává, že zástupci ČLR jsou jediní zákonní zástupci Číny v OSN a ČLR je jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti, a rozhoduje obnovit všechna práva ČLR, uznat představitele její vlády jako jediné zákonné představitele Číny při OSN a neprodleně vyloučit představitele Čankajška z místa, které nezákonně okupují v OSN a všech přidružených organizacích.“

Tchajwanská vláda se na konci osmdesátých let demokratizovala a následně se skrze dodatky k ústavě vzdala nároků na Čínu. Obyvatelé Tchaj-wanu, jejichž předkové zde v naprosté většině případů žili dávno před příchodem Čankajška, na ostrově vybudovali demokratické zřízení, hlásí se ke svébytné tchajwanské identitě a s Čínou se spojit nechtějí.

Tchaj-wan Čínské lidové republice nikdy nepatřil a vykonává veškeré funkce, které charakterizují svébytný stát. Čínská lidová republika na něj nicméně vyvíjí stále větší tlak. Činí tak pomalu a trpělivě, přičemž každým dalším krokem se snaží omezit jeho manévrovací prostor.

Proč přijímat usnesení k půl století staré rezoluci?

Vojenská cvičení, která pořádala Čínská lidová osvobozenecká armáda minulý týden kolem Tchaj-wanu, se opět snaží onu pomyslnou hranici posunout o kousek dále. Poprvé nebyla předem ohlášená a zároveň byla svým rozsahem největší od krize v Tchajwanské úžině z let 1995—1996. Prvně se navíc nezaměřovala jen na okolí Tchaj-wanu. Zasahovala daleko do Východočínského a Jihočínského moře, blížila se Japonsku i Filipínám a simulovala blokádu celé takzvané první ostrovní linie. Je tedy zřejmé, že vojenské aktivity ČLR neohrožují pouze Tchaj-wan, ale status quo v celé oblasti.

Čínská lidová republika doufá, že se jí tímto pomalým a trpělivým způsobem postupně podaří dosáhnout svých cílů. Chce Tchaj-wan odříznout od jeho spojenců a zneviditelnit ho na mezinárodním poli. Následně by pak pro ni bylo snazší přinutit obyvatele Tchaj-wanu ke sjednocení a proti případnému ozbrojenému konfliktu by se nezdvihl takový odpor, jaký jsme pozorovali po invazi Ruska na Ukrajinu.

A právě proto je usnesení, které minulý týden vydal zahraniční výbor Poslanecké sněmovny, klíčové. Ukazuje Číně, že nám její nátlak na sousedy není lhostejný. Zároveň je to důležitý akt vyjádření podpory Tchaj-wanu, s nímž sdílíme stejné demokratické hodnoty. V konečném důsledku se pak toto usnesení vyjadřuje i proti překrucování naší vlastní politiky vůči Číně a Tchaj-wanu a dává jasně najevo, že je pro náš stát a jeho bezpečnost bytostně důležité, aby Čína neohrožovala mír a stabilitu ve světě neoprávněným tlakem na Tchaj-wan.