Před půl rokem na Tchaj-wanu proběhly prezidentské volby, jež vyhrál kandidát Demokratické pokrokové strany (DPP) William Laj Čching-te. Této straně se už však nepodařilo obhájit většinu v Legislativním dvoře, tchajwanském parlamentu. V parlamentních volbách, probíhajících ve stejném termínu jako prezidentské, s mírným náskokem zvítězil Kuomintang, osm mandátů též uhájili členové nově vzniklé Tchajwanské lidové strany (TPP), programově blízké Kuomintangu.

Kuomintang se nyní snaží využít této situace k posílení svého vlivu pomocí nového kompetenčního zákona a navrhuje také změny ve fungování Ústavního soudu. Proti těmto krokům hlasitě vystupuje tchajwanská odborná i laická veřejnost, neboť pochybuje o jejich ústavnosti a má obavy, že by mohly oslabit tchajwanské demokratické zřízení. Na Tchaj-wanu, jenž má bohatou historii občanské angažovanosti, proti přijetí zákona již v květnu a v červnu proběhly největší demonstrace za posledních deset let. Pokud se Legislativní dvůr bude snažit prosadit další změny, budou protesty pravděpodobně pokračovat.

Vychýlení sil za pomoci nového zákona

Poté, co se Tchaj-wan na konci 80. let demokratizoval, střídaly se ve vládě po dvou funkčních obdobích dvě velké strany: Kuomintang, který byl před demokratizací jedinou povolenou stranou a později se přizpůsobil novým pořádkům, jakkoli vyrovnání se s minulostí zůstává stále nedořešeným tématem, a Demokratická pokroková strana, jež vznikla v 80. letech sjednocením různých disidentských proudů v opozici proti vládě Kuomintangu.

Tchaj-wan je poloprezidentskou republikou, v níž má sice prezident rozsáhlé pravomoce, ale Legislativní dvůr má právo veta, čímž může fungování vlády značně omezit. Rizikovou je zejména situace, kdy má v parlamentu většinu jiná než vládní strana. To země zažila již za vlády prezidenta Čchen Šuej-piena (2000—2008) a nyní se situace opakuje.

Kuomintang se teď snaží vychýlit poměr sil v politickém systému ve svůj prospěch. S podporou Tchajwanské lidové strany v květnu vypracoval návrh tzv. Zákona o výkonu pravomocí Legislativního dvora, jenž tyto pravomoce značně rozšiřuje. Tchajwanský prezident nemá právo veta, zákon tak parlamentem prošel a vstoupil v platnost.

Kuomintang jej prezentuje jako nástroj, který napomůže větší transparentnosti vlády i lepší komunikaci s prezidentem, a zejména pak zamezí politikům překrucovat či tajit informace. Zákon nicméně také obsahuje pasáže, které Legislativnímu dvoru dovolují jmenovat kontrolní komise s právem předvolat kohokoli z vlády i nevládního sektoru k podání vysvětlení jakékoli aktivity. Pokud by daný subjekt nespolupracoval, hrozí mu vysoké pokuty i vězení. Zákon také umožňuje zveřejňovat i utajované informace a zároveň nepočítá s přítomností právníků u výslechů a nepřipouští opravné prostředky.

Protesty proti omezování suverenity

Proti tomuto zákonu se zvedl masivní odpor. Kritizuje jej nejen Demokratická pokroková strana, ale také odborná i laická veřejnost. Odpůrci v něm vidí prostředek k omezení demokracie a někteří jej — s velkou nadsázkou — přirovnávají k hongkongskému zákonu o státní bezpečnosti. Hlavně je to ale nástroj, jakým se utajované informace mohou snadno dostávat až k vládě Čínské lidové republiky. Legislativní dvůr se totiž může veřejně ptát i na otázky týkající se národní bezpečnosti, včetně vojenských informací.

Právě na kroky, které by jakýmkoli způsobem mohly omezit suverenitu Tchaj-wanu, je tamější společnost nesmírně citlivá. Před deseti lety se vláda vedená Kuomintangem snažila uzavřít obchodní dohodu s ČLR, která by čínské vládě umožňovala vstoupit do oblastí obchodování důležitých pro národní bezpečnost. To by v důsledku znamenalo výrazné posílení čínského vlivu a ztrátu kontroly nad vnitřními záležitostmi Tchaj-wanu.

Tehdy proti dohodě demonstrovaly stovky tisíc lidí a vůdcové hnutí dokonce obsadili Legislativní dvůr. Vláda tlaku nejen ustoupila a dohodu neratifikovala, ale z mnohých postav protestů, pro něž se vžil název Slunečnicové studentské hnutí, se postupně staly významné osobnosti veřejného života i politici.

Protesty, které přijetí nového Zákona o výkonu pravomocí Legislativního dvora provázely, byly svou velikostí i angažovaností širokých vrstev obyvatel k Slunečnicovému hnutí přirovnávané. Květnová debata o přijetí zákona na zasedání parlamentu dokonce vyústila ve rvačku. Přesto byl zákon přijat.

Postavila se však proti němu Demokratická pokroková strana v čele s prezidentem a na začátku července podala stížnost k Ústavnímu soudu. Ten má rozhodnout, jestli problematické pasáže z tohoto zákona nejsou v rozporu s tchajwanskou ústavou. Ústavní soud se nyní stížností zabývá, na začátku srpna provede veřejné slyšení a do tří měsíců — v odůvodněném případě do pěti — pak vydá své stanovisko.