Před půl rokem na Tchaj-wanu proběhly prezidentské volby, jež vyhrál kandidát Demokratické pokrokové strany (DPP) William Laj Čching-te. Této straně se už však nepodařilo obhájit většinu v Legislativním dvoře, tchajwanském parlamentu. V parlamentních volbách, probíhajících ve stejném termínu jako prezidentské, s mírným náskokem zvítězil Kuomintang, osm mandátů též uhájili členové nově vzniklé Tchajwanské lidové strany (TPP), programově blízké Kuomintangu.

Kuomintang se nyní snaží využít této situace k posílení svého vlivu pomocí nového kompetenčního zákona a navrhuje také změny ve fungování Ústavního soudu. Proti těmto krokům hlasitě vystupuje tchajwanská odborná i laická veřejnost, neboť pochybuje o jejich ústavnosti a má obavy, že by mohly oslabit tchajwanské demokratické zřízení. Na Tchaj-wanu, jenž má bohatou historii občanské angažovanosti, proti přijetí zákona již v květnu a v červnu proběhly největší demonstrace za posledních deset let. Pokud se Legislativní dvůr bude snažit prosadit další změny, budou protesty pravděpodobně pokračovat.

Vychýlení sil za pomoci nového zákona

Poté, co se Tchaj-wan na konci 80. let demokratizoval, střídaly se ve vládě po dvou funkčních obdobích dvě velké strany: Kuomintang, který byl před demokratizací jedinou povolenou stranou a později se přizpůsobil novým pořádkům, jakkoli vyrovnání se s minulostí zůstává stále nedořešeným tématem, a Demokratická pokroková strana, jež vznikla v 80. letech sjednocením různých disidentských proudů v opozici proti vládě Kuomintangu.

Tchaj-wan je poloprezidentskou republikou, v níž má sice prezident rozsáhlé pravomoce, ale Legislativní dvůr má právo veta, čímž může fungování vlády značně omezit. Rizikovou je zejména situace, kdy má v parlamentu většinu jiná než vládní strana. To země zažila již za vlády prezidenta Čchen Šuej-piena (2000—2008) a nyní se situace opakuje.

Kuomintang se teď snaží vychýlit poměr sil v politickém systému ve svůj prospěch. S podporou Tchajwanské lidové strany v květnu vypracoval návrh tzv. Zákona o výkonu pravomocí Legislativního dvora, jenž tyto pravomoce značně rozšiřuje. Tchajwanský prezident nemá právo veta, zákon tak parlamentem prošel a vstoupil v platnost.

Kuomintang jej prezentuje jako nástroj, který napomůže větší transparentnosti vlády i lepší komunikaci s prezidentem, a zejména pak zamezí politikům překrucovat či tajit informace. Zákon nicméně také obsahuje pasáže, které Legislativnímu dvoru dovolují jmenovat kontrolní komise s právem předvolat kohokoli z vlády i nevládního sektoru k podání vysvětlení jakékoli aktivity. Pokud by daný subjekt nespolupracoval, hrozí mu vysoké pokuty i vězení. Zákon také umožňuje zveřejňovat i utajované informace a zároveň nepočítá s přítomností právníků u výslechů a nepřipouští opravné prostředky.

Protesty proti omezování suverenity

Proti tomuto zákonu se zvedl masivní odpor. Kritizuje jej nejen Demokratická pokroková strana, ale také odborná i laická veřejnost. Odpůrci v něm vidí prostředek k omezení demokracie a někteří jej — s velkou nadsázkou — přirovnávají k hongkongskému zákonu o státní bezpečnosti. Hlavně je to ale nástroj, jakým se utajované informace mohou snadno dostávat až k vládě Čínské lidové republiky. Legislativní dvůr se totiž může veřejně ptát i na otázky týkající se národní bezpečnosti, včetně vojenských informací.

Právě na kroky, které by jakýmkoli způsobem mohly omezit suverenitu Tchaj-wanu, je tamější společnost nesmírně citlivá. Před deseti lety se vláda vedená Kuomintangem snažila uzavřít obchodní dohodu s ČLR, která by čínské vládě umožňovala vstoupit do oblastí obchodování důležitých pro národní bezpečnost. To by v důsledku znamenalo výrazné posílení čínského vlivu a ztrátu kontroly nad vnitřními záležitostmi Tchaj-wanu.

Tehdy proti dohodě demonstrovaly stovky tisíc lidí a vůdcové hnutí dokonce obsadili Legislativní dvůr. Vláda tlaku nejen ustoupila a dohodu neratifikovala, ale z mnohých postav protestů, pro něž se vžil název Slunečnicové studentské hnutí, se postupně staly významné osobnosti veřejného života i politici.

Protesty, které přijetí nového Zákona o výkonu pravomocí Legislativního dvora provázely, byly svou velikostí i angažovaností širokých vrstev obyvatel k Slunečnicovému hnutí přirovnávané. Květnová debata o přijetí zákona na zasedání parlamentu dokonce vyústila ve rvačku. Přesto byl zákon přijat.

Postavila se však proti němu Demokratická pokroková strana v čele s prezidentem a na začátku července podala stížnost k Ústavnímu soudu. Ten má rozhodnout, jestli problematické pasáže z tohoto zákona nejsou v rozporu s tchajwanskou ústavou. Ústavní soud se nyní stížností zabývá, na začátku srpna provede veřejné slyšení a do tří měsíců — v odůvodněném případě do pěti — pak vydá své stanovisko.

Útoky na Ústavní soud

Na tyto kroky však Kuomintang odpověděl útokem na Ústavní soud, který je podle nich podjatý a naslouchá pouze Demokratické pokrokové straně. Kromě toho poslanci za Kuomintang začali mluvit o potřebě jej reformovat. Tchajwanský Ústavní soud sestává z patnácti soudců, kteří rozhodují ve tří či čtyřčlenných senátech. Kuomintang hovoří o změně, podle níž by k vynesení rozsudku byla potřeba nadpoloviční většina ústavních soudců.

V následujícím roce nicméně sedmi soudcům končí mandát a zbývajících osm nemusí mít vždy čas a možnost se stání účastnit — například z důvodu nemoci či absolvování školení. Pokud by se tak Kuomintangu zmiňovanou reformu podařilo prosadit, mohlo by to Ústavní soud paralyzovat.

Tyto i jiné problémy měli příležitost čeští politici se svými tchajwanskými protějšky prodiskutovat během návštěvy tchajwanské delegace z Legislativního dvora vedené jeho místopředsedou za Kuomintang Johnnym Chiangem. Mezi 21. a 24. červencem se setkali s českými kolegy z horní i dolní komory Parlamentu ČR.

Od předchozí parlamentní delegace, jež navštívila Českou republiku před dvěma lety, se však tato nápadně lišila. Tehdejší předseda Legislativního dvora za Demokratickou pokrokovou stranu Jou Si-kchun s sebou v rovném počtu vzal kolegy zastupující rozličné strany včetně opozičního Kuomintangu. Místopředseda Johnny Chiang ale parlamentní opozici nechal doma a přijel výlučně s poslanci z Kuomintangu, s výjimkou jedné poslankyně zastupující Tchajwanskou lidovou stranu, jež ovšem politiku Kuomintangu podporuje.

Kroky, které nyní Kuomintang činí, nám nejsou neznámé. Postupné, na první pohled drobné, ale v důsledku významné změny v kompetenčních zákonech či reformy ústavních soudů jsme mohli pozorovat i ve střední Evropě, například v Polsku či Maďarsku.

Tchaj-wan je nicméně sice mladá, ale funkční demokracie se zdravými institucemi, svobodnými médii, a hlavně aktivní občanskou společností. Tchajwanci již několikrát v minulosti prokázali, že jsou rozličnými prostředky schopni dosáhnout změn tam, kde se jim politici snaží svobody okleštit. Erozi demokracie ve své zemi snad tedy dokáží zabránit i tentokrát.