Před stanicemi tchajpejského metra se v posledních měsících objevují podpisové stánky s dobrovolníky. „Odvolejte Sü Čchiao-sin! Odvolejte Lin Pchej-sianga!“, vyzývají transparenty odkazující na poslance opoziční strany Kuomintang (KMT) za tchajpejskou čtvrť Sin-i a město Ťi-lung. A podobných stánků lze nyní na ostrově najít desítky.

Ačkoliv je tomu od posledních voleb, v nichž zvítězila Demokratická pokroková strana současného prezidenta Laj Čching-tea, teprve rok, tchajwanskou společností se nyní znovu šíří volební atmosféra. Může za to vleklá ústavní a politická krize. Tu by však mohl rozřešit unikátní fenomén tchajwanského volebního systému — odvolací volby.

Ústavní krize

Když loni v lednu vládní strana DPP získala potřetí v řadě prezidentské křeslo a tím i exekutivu, mohla se radovat pouze částečně. Oproti předchozím volebním obdobím totiž zároveň přišla o většinu v Legislativním dvoře, tedy tchajwanském parlamentu. Tu nyní drží opozice v podobě KMT a Tchajwanské lidové strany (TPP). Obě strany spojuje především silná averze vůči straně DPP, jež vládne přes osm let a s níž se zejména KMT rozchází v názoru na vztah s Čínskou lidovou republikou a v dalších zásadních otázkách.

Slabiny tchajwanského politického systému, který lze charakterizovat jako poloprezidentský, se ukázaly vzápětí po inauguraci prezidenta Laj Čching-tea. V aktuální situaci, do jisté míry srovnatelné s kohabitací známou z francouzské politiky, by se v ideálním případě měla vláda snažit hledat konsensus s opozicí, aby si pro svou politiku zajistila oporu v legislativě.

Při silné polarizaci tchajwanské politiky, kterou nezřídka doprovází slovní i fyzické potyčky v Legislativním dvoře, je však hledání shody takřka nemožné, a opoziční strany se naopak všemi způsoby snaží činnost vlády blokovat.

Prvním takovým krokem byla snaha o prosazení Zákona o výkonu pravomocí Legislativního dvora. Ten by významně rozšířil roli legislativy, jež by tak získala silnou kontrolu nad vládou. Při jeho schvalování se projevila asi největší slabina prezidentské funkce — absence práva veta. Opozice tudíž v současnosti může zákony navrhovat i schvalovat a vládní DPP má velmi omezené možnosti tomu zabránit.

Zákon vyvolal velkou vlnu nevole. Vystoupila proti němu odborná veřejnost i občanská společnost, kolem níž se zformovalo protestní hnutí označované jako „Hnutí modrého ptáčka“, Bluebird movement. Jedná o slovní hříčku: demonstranti na sociálních sítích kvůli ochraně před algoritmy pozměnili druhý znak v názvu ulice Qingdao East Road, kde se nachází Legislativní dvůr. Název zároveň odkazuje na zvíře známé z čínské mytologie.

Přestože opozice zákon schválila, jeho nejkontroverznější části nakonec zrušil Ústavní soud. I jeho fungování se ale opozici podařilo omezit, protože již několik měsíců blokuje jmenování nových soudců, a soud tak jednoduše není usnášeníschopný.

Poslední a možná nejsilnější políček dala opozice vládě v lednu, když schválila největší škrty vládního rozpočtu v tchajwanské historii v celkovém rozsahu přes 30 procent. Škrty se týkaly všech vládních sektorů, včetně obrany. Vzhledem k tomu, že ke schválení škrtů došlo souběžně s inaugurací Donalda Trumpa, který podporu ze strany USA podmiňuje vyššími výdaji na obranu, vyvolalo zásadní snížení rozpočtu obavy o bezpečnost země.

Bezprecedentní odvolání

Zejména proti poslednímu kroku se postavila část veřejnosti a požaduje odvolání některých členů Legislativního dvora za KMT, což tchajwanská ústava za určitých podmínek skutečně umožňuje. Tento mechanismus v různých podobách existuje v mnoha zemích, nicméně odvolávat i členy legislativy na národní úrovni lze kromě Tchaj-wanu jen v některých zemích Latinské Ameriky.

Hlasování o odvolání proběhlo v posledních letech na Tchaj-wanu jen u několika jednotlivců a úspěšné bylo pouze třikrát. Nejznámějším případem bylo zbavení funkce starosty Kao-siungu a stávajícího předsedy Legislativního dvora za KMT Chan Kuo-jüho v roce 2020.

Současná vlna je tak v tchajwanské politice naprosto bezprecedentní — aktuálně totiž běží proces odvolání u 35 kuomintangských členů legislativy, což jsou téměř dvě třetiny všech zvolených zástupců strany. V tuto chvíli však ještě není jasné, zda o svůj post někdo skutečně přijde ani zda by jeho křeslo následně připadlo vládní DPP.