Před stanicemi tchajpejského metra se v posledních měsících objevují podpisové stánky s dobrovolníky. „Odvolejte Sü Čchiao-sin! Odvolejte Lin Pchej-sianga!“, vyzývají transparenty odkazující na poslance opoziční strany Kuomintang (KMT) za tchajpejskou čtvrť Sin-i a město Ťi-lung. A podobných stánků lze nyní na ostrově najít desítky.

Ačkoliv je tomu od posledních voleb, v nichž zvítězila Demokratická pokroková strana současného prezidenta Laj Čching-tea, teprve rok, tchajwanskou společností se nyní znovu šíří volební atmosféra. Může za to vleklá ústavní a politická krize. Tu by však mohl rozřešit unikátní fenomén tchajwanského volebního systému — odvolací volby.

Ústavní krize

Když loni v lednu vládní strana DPP získala potřetí v řadě prezidentské křeslo a tím i exekutivu, mohla se radovat pouze částečně. Oproti předchozím volebním obdobím totiž zároveň přišla o většinu v Legislativním dvoře, tedy tchajwanském parlamentu. Tu nyní drží opozice v podobě KMT a Tchajwanské lidové strany (TPP). Obě strany spojuje především silná averze vůči straně DPP, jež vládne přes osm let a s níž se zejména KMT rozchází v názoru na vztah s Čínskou lidovou republikou a v dalších zásadních otázkách.

Slabiny tchajwanského politického systému, který lze charakterizovat jako poloprezidentský, se ukázaly vzápětí po inauguraci prezidenta Laj Čching-tea. V aktuální situaci, do jisté míry srovnatelné s kohabitací známou z francouzské politiky, by se v ideálním případě měla vláda snažit hledat konsensus s opozicí, aby si pro svou politiku zajistila oporu v legislativě.

Při silné polarizaci tchajwanské politiky, kterou nezřídka doprovází slovní i fyzické potyčky v Legislativním dvoře, je však hledání shody takřka nemožné, a opoziční strany se naopak všemi způsoby snaží činnost vlády blokovat.