Čeng Li-wen, předsedkyně strany Kuomintang, minulý týden na pozvání generálního tajemníka ÚV KS Číny Si Ťin-pchinga navštívila Čínskou lidovou republiku. Čeng svou návštěvu prezentuje jako cestu ke smíření mezi Tchaj-wanem a Čínou v době, kdy čínská vláda neustále stupňuje tlak na Tchaj-wan.

Její cestu však využívají zejména čínská média k šíření propagandy, zatímco tchajwanská společnost včetně části Kuomintangu ji kritizuje. Tchajwanští občané zdůrazňují, že Čeng nezastává žádný úřad, který by jí dával mandát Tchaj-wan jakkoli reprezentovat. Kromě postu předsedkyně opoziční politické strany totiž nemá žádnou politickou funkci.

Náraz hlavou do Velké čínské zdi

Čeng Li-wen byla zvolena předsedkyní Kuomintangu v listopadu loňského roku, přestože během kampaně rozhodně nebyla horkou kandidátkou a od samého počátku ji provázejí kontroverze. Někteří spolustraníci ji obviňují z oportunismu: v 80. letech se účastnila protestů, které ukončily autoritářskou vládu Kuomintangu, vstoupila do Demokratické pokrokové strany (DPP) a jako její členka zastávala několik volených funkcí.

Roku 2005 ovšem Demokratickou pokrokovou stranu vyměnila za Kuomintang. Ještě větší pozdvižení však vyvolávají její výroky, v nichž Tchajwance opakovaně označuje za Číňany, z rozpoutání ruské agrese viní Ukrajinu a kritizuje blízké vztahy mezi Tchaj-wanem a Spojenými státy.

Svoji návštěvu Čínské lidové republiky Čeng Li-wen obhajovala před tchajwanskou veřejností jako misi, jejímž cílem je usmířit obě strany Tchajwanské úžiny. Ve své vlastní zemi ovšem byla kritizována nejen kvůli obavám o národní bezpečnost, ale především proto, že Čeng je pouze předsedkyní opoziční strany a nezastává žádnou veřejnou funkci, která by ji opravňovala Tchaj-wan zastupovat.

Během své šestidenní cesty po Číně se Čeng setkala se zástupci tchajwanských podnikatelů působících v Číně, navštívila několik technologických firem i mauzoleum zakladatele Čínské republiky Sunjatsena. Nejdůležitějším momentem však bylo setkání s generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem a dalšími členy politbyra, včetně Wang Chu-ninga, architekta ideologického směřování země v posledních třech dekádách.

Během rozhovorů s vedením Komunistické strany Číny pravidelně opakovala propagandistické fráze čínského komunistického režimu včetně prohlášení, že „Tchaj-wan by měl přispět k velké obrodě čínského národa“. Tímto termínem Si Ťin-pching označuje přeměnu Číny ve světovou mocnost, jejíž důležitou součástí je i připojení Tchaj-wanu.

Jednání mezi politickými stranami, nikoli vládami

V současné době je vládnoucí Demokratická pokroková strana při jednáních s Čínskou lidovou republikou v nelehké pozici. Komunistická strana Číny totiž podmiňuje jednání s tchajwanskou vládou rozličnými ústupky, které by Tchaj-wan přivedly do podřadného postavení a oslabily by jeho suverenitu.

Odmítnutí těchto nesplnitelných požadavků pak Čína označuje za eskalaci napětí a tuto propagandu pak šíří i uvnitř tchajwanské společnosti. Čína přitom kolem Tchaj-wanu pořádá čím dál rozsáhlejší vojenská cvičení, která mají demonstrovat odhodlanost napadnout jej vojensky.

Čínská vláda přitom relativně často jedná s vybranými zástupci opozičního Kuomintangu. Komunistickou stranu Číny k tomuto postupu vede nejen snaha důsledně ignorovat veškeré projevy tchajwanské státnosti, ale také ideologie.

Kořeny těchto vztahů sahají až do poloviny minulého století. Poté, co vláda Čínské republiky reprezentovaná stranou Kuomintang prohrála občanskou válku s komunisty roku 1949, přesídlila i s armádou a řadou čínských občanů na Tchaj-wan, který se od roku 1895 vyvíjel odděleně od Číny. Kuomintang na Tchaj-wanu po čtyři desítky let udržoval tuhou diktaturu. Vláda se tehdy označovala za jedinou legitimní vládu Číny a Tchaj-wan prohlašovala za její součást, aby nemusela přiznat, že vládu nad čínským územím ztratila.

Z občanské iniciativy usilující o svobodu později vznikla Demokratická pokroková strana (DPP). Po demokratických reformách na sklonku 80. let se z Kuomintangu a DPP staly dvě hlavní tchajwanské politické síly usilující o moc ve svobodných a rovných volbách.

Jelikož se Kuomintang nikdy plně nezřekl své minulosti a některá konzervativnější křídla se k tomuto historickému dědictví hlásí, Čínská lidová republika s jeho členy najde společnou řeč spíše než se zástupci Demokratické pokrokové strany, která důsledně prosazuje nezávislou tchajwanskou identitu.

Obě strany mají nicméně mnoho frakcí s odlišnými názory. Kuomintang je hluboce ideologicky rozdělen v otázce přístupu k Číně. Zatímco starší členové, jejichž rodiče na Tchaj-wan přišli z Číny s Čankajškem roku 1949, mohou mít k Číně — nikoli však ke Komunistické straně Číny! — blízký vztah, mladší členové mají stejně jako drtivá většina tchajwanské společnosti vlastní svébytnou identitu odlišnou od čínské.

Cesta k míru?

Předsedkyně Kuomintangu hovoří o potřebě mírového dialogu a argumentuje, že její jednání se Si Ťin-pchingem zmírní současné napětí. Nicméně žádné kroky tchajwanské vlády bez ohledu na to, jestli je zrovna u moci Kuomintang nebo Demokratická pokroková strana, nepřesvědčí Peking, aby zmírnil tlak na Tchaj-wan.

Jedním z mnoha důkazů je fakt, že mezi léty 2008—2016, tedy za prezidenta Ma Jing-ťioua, reprezentujícího Kuomintang, se na Tchaj-wanu ztrojnásobil počet čínských špionů. Přitom jeho nekritický postoj vůči Číně podnítil obrovské demonstrace, které vyústily v obsazení parlamentu.

Si Ťin-pching se ujal vlády v roce 2012 a od té doby se v roli předsedy Kuomintangu vystřídalo šest řádně zvolených předsedů. Se čtyřmi z nich se Si Ťin-pching osobně setkal, žádný z nich jej však nedokázal přesvědčit, aby upustil od stále intenzivnějšího zbrojení a vojenských manévrů, které ohrožují nejen Tchaj-wan, ale i Japonsko, Filipíny, Indii či dokonce Austrálii. Během návštěvy, která má dle Čeng Li-wen přinést mír, navíc Čínská lidová osvobozenecká armáda vyhlásila konání dalšího vojenského cvičení kolem Tchaj-wanu za použití ostrých střel.

Cesta nicméně měla velký ohlas v čínských médiích, která Čeng Li-wen nekriticky chválila a domácímu publiku představila Tchaj-wan v souladu s čínskou propagandou. Některé komentáře Čeng dokonce označovaly za bohyni sjednocení.

Nejpravděpodobnějším cílem, který tak Čeng Li-wen svou návštěvou sleduje, je získání hlasů pro místní volby, které na Tchaj-wanu proběhnou na podzim. Jenže drtivá většina Tchajwanců má vlastní svébytnou identitu, odlišnou od té čínské. Mnozí Tchajwanci sice v Číně mají obchodní zájmy a bližším vztahům s ní se nutně nebrání, ovšem vždy za podmínky, že budou fakticky odpovídat vztahům mezi dvěma nezávislými a rovnými aktéry.

Kdykoli vláda toto pravidlo porušila, odpověděli tchajwanští občané mohutnými protesty, které vládu donutily ustoupit. Ostatně jedním z důvodů, proč Kuomintang již třikrát za sebou prohrál volby, je podle analytiků právě to, že veřejnost negativně vnímala jeho přílišnou blízkost k Číně. Je tedy otázkou, zda strategie Čeng Li-wen nebude mít přesně opačný efekt, než jaký očekává.