Známé hodiny odpočítávající pomyslný čas do konce světa se na konci ledna posunuly zatím nejblíže „dvanácté hodině”. Bulletin atomových vědců založený v roce 1945 po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki oznámil, že se ručička na ciferníku přiblížila k potenciálnímu soudnému dni na 85 sekund, což je o čtyři sekundy méně než před rokem.

Hlavním důvodem je „selhání vedení“, odrážející se v narůstajícím riziku zhroucení dosavadního globálního řádu. Namísto shody na základních pravidlech fungování světa, na nichž od konce druhé světové války pracuje Organizace spojených národů a další nadnárodní entity, se mezi světovými lídry stále silněji prosazuje konfrontační tón.

K hrozbě zániku lidstva přispívá kombinace faktorů — od změny klimatu přes riziko vzniku nové pandemie až po rozvoj umělé inteligence bez jasně vymezených pravidel. Nejbezprostřednější ohrožení ale mohou představovat obnovené závody ve zbrojení mezi třemi velmocemi, Spojenými státy, Ruskem a Čínou.

Konec kontroly

Právě v těchto dnech vypršela platnost poslední dosud účinné jaderné dohody mezi USA a Ruskem, známé jako New START, kterou v roce 2010 podepsali v Praze tehdejší prezidenti Spojených států a Ruska, Barack Obama a Dmitrij Medveděv.

Tato dohoda navazovala na dřívější ujednání sahající až do doby studené války. Od roku 2023 už však platila spíše formálně, protože Rusko ji kvůli eskalaci napětí po svém útoku na Ukrajinu přestalo dodržovat. Zatímco však svět do značné míry zaměstnává Putinova dobyvačná válka a Trumpovy eskapády, Čína z této situace jako příslovečný „smějící se třetí“ v tichosti těží.

Jak v souvislosti s návštěvou britského premiéra Keira Starmera v Pekingu upozornil zahraniční komentátor listu The Guardian Simon Tisdall, v jistém smyslu je to právě Čína, kdo je v současnosti v pomyslném čele závodu, na jehož konci může být „jaderný Armageddon“. Právě v Číně totiž v posledních letech probíhá nejdynamičtější rozvoj jaderných kapacit: od roku 2023 roste její jaderný arzenál přibližně o sto nových jaderných hlavic ročně. Zatímco po několik desetiletí Čína disponovala zhruba 300 jadernými hlavicemi, v současnosti jich má již okolo 600.

Tento trend se však netýká pouze Číny. Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI) ve své poslední výroční zprávě zveřejněné v červnu 2025 uvádí, že „éra omezování jaderných zbraní zřejmě skončila.“ Všech devět zemí vlastnících jaderné zbraně (kromě tří zmiňovaných také Francie, Velká Británie, Indie, Pákistán, Severní Korea a Izrael) v posledních letech vynakládá zvýšené prostředky na jejich modernizaci, včetně vývoje nových zbraní.

Je však třeba dodat, že v současnosti stále zhruba 90 procent všech jaderných hlavic vlastní Rusko a USA, zatímco Čína se s výrazným odstupem nachází až na třetím místě. Největší objem finančních prostředků na zbrojení dlouhodobě vynakládají Spojené státy, podle nezávislého mezinárodního institutu SIPRI to v roce 2024 bylo třikrát víc než druhá Čína. Její náklady na zbrojení nicméně v tomto roce narostly oproti předchozímu období o sedm procent.

Právě tímto nepoměrem Peking opakovaně argumentuje, když se odmítá připojit k jaderným dohodám mezi Spojenými státy a Ruskem. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Lin Ťien minulý týden uvedl, že „jaderné síly Číny nejsou srovnatelné s kapacitami Spojených států ani Ruska“, proto se Čína „v této fázi nebude účastnit jednání o jaderném odzbrojení“.

Jaderná rétorika

Kromě toho, že Čína v oblasti jaderného programu výrazně zrychluje a odmítá jakékoli jeho omezování, se o jejích skutečných záměrech ví jen velmi málo. Naděje na jejich alespoň částečné objasnění dávala nová bílá kniha, kterou v listopadu 2025 vydala čínská Státní rada. Dokument s názvem Bílá kniha o kontrole zbraní v nové éře se opírá o ideologický rámec Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou éru, o čínské „globální iniciativy“ i o koncept „společenství sdíleného osudu lidstva“.

Podle dokumentu Čína hraje „konstruktivní roli v mezinárodní kontrole zbraní, odzbrojování a nešíření“. Tento obraz však jen obtížně odpovídá prudce rostoucím výdajům na zbrojení a rozšiřování čínského jaderného arzenálu. Kromě obecných deklarací pak bílá kniha neuvádí žádné konkrétní cíle ani záměry čínského jaderného programu — není tedy jasné, čeho chce Peking dosáhnout, což dále zvyšuje nejistotu ostatních států.

Dokument je pak do značné míry koncipován jako obvinění Spojených států. Peking v něm s patrným sarkasmem zdůrazňuje, že Čína „nikdy nepoužila jaderné zbraně mimo vlastní území ani nikdy neposkytovala jaderný deštník pro jiné země“ v jednoznačné narážce na USA a NATO. Jaderné zbraně tak vyvíjí pouze k „sebeobraně, proti vydírání a s cílem narušit jaderný monopol“ „jisté země“, kterou zpráva na jiném místě obviňuje ze snahy o „získání absolutní strategické nadřazenosti“ a „provokování konfrontace mezi mocenskými bloky“.

Tuto zemi nikde nejmenuje, zmiňuje však například její „posilování vojenských aliancí v asijsko-pacifické oblasti“, kde „vyvolává napětí a odpor a vážně narušuje bezpečnost a zájmy zemí v tomto regionu“. Je to právě tato „jistá země“, která „tvrdohlavě udržuje masivní zásobu jaderných zbraní a dále posiluje vlastní kapacity pro jaderné zastrašování a válčení“.

Spojené státy však tyto aktivity vysvětlují právě primární snahou vytvářet protiváhu vůči masivní čínské jaderné expanzi, ať už s ohledem na možný konflikt kolem Tchaj-wanu, na nějž chce být podle Pentagonu Peking připravený do konce roku 2027, nebo s ohledem na čínské budování bojových kapacit přímo ohrožujících americké území. Tato vzájemně vyhrocená rétorika podle analytiků SIPRI „posiluje vyhlídky na neregulované jaderné zbrojení v blízké budoucnosti“.

Čistky, korupce a jaderné riziko

O skutečných záměrech Číny tak lze jen spekulovat, jak to ve svém komentáři dělá i zmiňovaný Tisdall, který Si Ťin-pchinga označuje za „nejistého, omylného a neimaginativního politika“, pro nějž může být lákavé následovat příkladu Trumpa coby svého hlavního rivala a Putina coby svého hlavního spojence hrozícího jadernou válkou proti Západu.

V tomto kontextu jsou obzvlášť znepokojivé čistky v armádě. Na konci ledna byl odvolán nejvýše postavený čínský generál, místopředseda Ústřední vojenské komise a člen Politbyra Komunistické strany Číny Čang Jou-sia, a to podle dostupných (ne zcela přesvědčivých) informací mimo jiné kvůli vyzrazení informací o jaderných zbraních Spojeným státům, dále kvůli korupci a oslabení bojové připravenosti armády.

Čistky v armádě probíhají intenzivně již několik let a výrazně zasáhly právě příslušníky sil jaderného odstrašení. Důvody jsou pravděpodobně nejrůznější, včetně posilování mocenské pozice Si Ťin-pchinga. Jedním z nejzásadnějších je však rozsáhlá korupce. Americká zpravodajská služba citovaná agenturou Bloomberg v roce 2024 uvedla, že čínský program jaderných raket byl hlubokou korupcí zcela ochromen. Zpráva uváděla, že rozsáhlá pole raketových sil v západní Číně byla postavena s vadnými kryty, které bránily účinnému odpálení raket. Některé rakety byly údajně naplněny vodou místo palivem.

Zintenzivňující se čistky mohou naznačovat Siovo odhodlání rychle zvýšit bojeschopnost armády. Radikální zásahy do důstojnického sboru by proto bylo možné vnímat jako projev jeho netrpělivosti s neschopností Čínské lidové armády plnit stanovené operační požadavky — a to i v oblasti jaderných sil. Výsledkem je tak nebezpečná směs ambicí, netrpělivosti a nedostatku transparentnosti v této oblasti, kterou by měl svět bedlivě sledovat.