Večer jsem strávila ve světle svíčky a v slzách se vzácnou přítelkyní, která se právě dozvěděla, že její blízký příbuzný byl mezi oběťmi masakru v Izraeli. Neuvedu jméno kibucu, o který se jedná, abych chránila její soukromí, ale chci ještě jednou podtrhnout, že se jednalo o masakr.

Snažili jsme se vysvětlit zabití onoho člena rodiny — civilisty se dvěma dětmi — našim vlastním dětem. Snažili jsme se to udělat způsobem, který by jejich mladé duše nenaplnil strachem ani nenávistí k lidem, kteří zločin spáchali. Bylo to těžké, ale proveditelné.

Obtížnější pro nás dospělé je fakt, že ve své snaze ocenit silnou symboliku Palestinců prchajících z vězení pod širým nebem, jímž Gaza je, k čemuž mají okupovaní lidé veškeré právo, někteří z našich domnělých souputníků na levici pokračují ve zlehčování masakrů páchaných na izraelských civilistech, a v některých extrémních případech je dokonce schvalují.

Takovéto projevy bezcitnosti jsou ve skutečnosti darem militantnímu sionismu, neboť přicházejí vhod na podporu jeho ústřední teze, podle níž nežidovský svět Židy nenávidí a vždy je nenávidět bude — jen se podívejte, dokonce i jindy tak útlocitná levice omlouvá naše vrahy a myslí si, že židovské děti a staré dámy zasluhují smrt jen proto, že žijí v Izraeli.

Pro vyznavače sionismu, mezi něž sama nepatřím, je nenávist vůči židům ústředním zdůvodněním toho, proč Izrael musí existovat jako jadernými zbraněmi vybavená pevnost. V rámci sionistického pohledu na svět je antisemitismus jakousi prazákladní silou, kterou nelze oslabit ani se s ní účinně konfrontovat.

Sionismus nás přesvědčuje, že svět Židy vždy opustí, když budeme nejvíce potřebovat, aby při nás stál. Tak jako se nám to stalo během holokaustu, jímž se zdůvodňuje, proč pouze síla je jedinou myslitelnou odpovědí na jakoukoli hrozbu.

Současné vražedné srovnávání Gazy se zemí je posledním nevýslovně otřesným projevem ideologie militantního sionismu, a v následujících dnech se to ještě dále obnaží. Odpovědnost za zločin kolektivního trestu uplatňovaného vůči Gaze leží zcela na bedrech jeho pachatelů a jejich zahraničních finančních i vojenských sponzorů. Ale na nás všech zůstává, abychom společně vymysleli, jak tomu učinit přítrž.

Čili jak se takovéto ideologii násilí můžeme postavit? Pro začátek je zapotřebí uznat, že když jsou izraelští Židé zabíjeni ve svých domovech a oslavují to lidé, kteří se prohlašují za anti-rasisty či anti-fašisty, velké množství Židů to prožívá jako antisemitismus. A antisemitismus — kromě toho, že je projevem nenávisti — je raketovým pohonem militantního sionismu.

Co může jeho sílu oslabit, část onoho paliva odčerpat? Skutečná solidarita. Humanismus, který sbližuje lidi přes etnické či náboženské hranice. Principiální opozice vůči všem formám identitární nenávisti.

Mezinárodní levice, která vždy stojí při dětech, a nikdy ne při zbraních, bez ohledu na to, o čí děti a o čí zbraně se jedná. Levice, která je neotřesitelně morálně konzistentní a nezaměňuje takovouto konzistenci za stavění okupanta a okupovaného na stejnou morální úroveň. A projevuje lásku.

Určitě to stojí za pokus. V naší tak obtížné době bych velmi ráda byla takovéto levice součástí.

Z anglického originálu In Gaza and Israel, side with the child over the gun vydaného deníkem The Guardian přeložil JAKUB PATOČKA.