V Izraeli i v Gaze, vždy stůjme při dětech, nikoli při zbraních
Naomi KleinováSvět potřebuje skutečnou solidaritu. Humanismus, který sbližuje lidi přes etnické či náboženské hranice. Je potřeba stát v principiální opozici vůči všem formám identitární nenávisti.
Večer jsem strávila ve světle svíčky a v slzách se vzácnou přítelkyní, která se právě dozvěděla, že její blízký příbuzný byl mezi oběťmi masakru v Izraeli. Neuvedu jméno kibucu, o který se jedná, abych chránila její soukromí, ale chci ještě jednou podtrhnout, že se jednalo o masakr.
Snažili jsme se vysvětlit zabití onoho člena rodiny — civilisty se dvěma dětmi — našim vlastním dětem. Snažili jsme se to udělat způsobem, který by jejich mladé duše nenaplnil strachem ani nenávistí k lidem, kteří zločin spáchali. Bylo to těžké, ale proveditelné.
Měli jsme na výběr mezi hanbou a válkou. Vybrali jsme si hanbu a budeme mít válku.
Pustil jsem si autorčin projev na konferenci Labour party, takže ji nepodezřívám, že by předchozí výrok neznala. V tomto článku mi ale chybí konkrétní názor, co by měl Izrael dělat, aby to vyhovovalo neotřesitelně morálně konzistentní levici a zároveň nehrálo do karet lídrúm Hamásu.