Bývalý izraelský vyjednavač a palestinská právnička ve společném textu, který původně vyšel v Irish Times, nastiňují cestu, kterou by mezinárodní společenství mohlo zabránit další eskalaci násilí a prosadit spravedlivé mírové řešení.
Ocitli jsme se v bolestné a nebezpečné době. V reakci na útok Hamásu na Izrael, který započal 7. října a má zatím 1300 potvrzených obětí, vláda Izraele dala v pátek 13. října polovině palestinské populace Gazy — 1,1 milionů lidí — čtyřiadvacet hodin na to, aby se přesunuli na jih pásma, což má uvolnit cestu pro vstup masivních pozemních sil; povoláno bylo na tři sta tisíc rezervistů. A minulé pondělí Izrael Gaze odstřihl dodávky potravin, paliva, vody a elektrické energie.
Od té doby izraelské letecké bombardování Gazy zpustošilo celé obytné čtvrti, které se sotva vzpamatovávaly z předchozích rozsáhlých bombardování v letech 2008—2009, 2012, 2014 a 2021. V době, kdy text píšeme, bylo zabito 1800 Palestinců, mezi nimi 440 dětí.
Palestinci v Gaze nemají kam jít. A i kdyby měli, pokus přemístit zraněné v kritickém stavu a stovky dalších pacientů, kteří zaplavili hlavní nemocnice v Gaze, by je podle Mezinárodního výboru Červeného kříže proměnilo v márnice. Neříká se nám to s lehkým srdcem: ale pokud mezinárodní společenství nezabrání tomu, co se chystá, můžeme se v krátkém čase stát svědky kombinace masového zabíjení a nuceného vyhánění.
Oba bezvýhradně odsuzujeme jakékoli útoky na civilisty jako porušení válečného práva, a to bez ohledu na to, o koho se jedná. Tečka. Mezinárodní právo definuje pravidla pro vedení války a parametry toho, co představuje přiměřenou obranu.
Problém je v tom, že svět má větší obavu z fanatiků z Hamásu než z Izraele. A to nejen Západ, ale i vedení mnohých arabských zemí, které si velice dobře uvědomují, že po vyhlašovaném zničení Izraele jsou pro džihádisty další na řadě. A davy v Gaze neskandují, že s akcí Hamásu nesouhlasí. I když v takovém případě by asi demonstrace skončila velice rychle.
Vinit ze všeho jenom Izrael je nesmysl, byť na počátku byl sen pronásledovaného národa o vlastní zemi. Bohužel na úkor jiných. A tak snad až na formující se osu Rusko-Turecko-Irán si ostatní přejí, aby Izrael za ně odvedl špinavou práci. Koho pak bude zajímat, že takhle nějak to možná Hamás se svými iránskými sponzory plánoval od počátku. Irán chce rozbít vztahy mezi Izraelem a některými arabskými zeměmi a Rusko s Tureckem si při tom přihřejí svou polívčičku o boji proti ukrajinským a kurdským teroristům.