Americká kultura v sobě nese vedle pozitiv i rysy, které jsou nebezpečné pro demokracii a soužití lidí. Je pro vás přednější něco dobře prodat bez ohledu na to, že tím způsobíte fatální zhoršení stavu společnosti a ohrozíte demokracii jako systém? I přesto vás může mnoho lidí obdivovat za to, že tak naplňujete „americký sen“.

Právě to je jeden z amerických odkazů světu současné době, která je v celém našem civilizačním okruhu nejvíc poznamenaná nenávistí a nesmiřitelným rozdělením společností.

Arthur Finkelstein a George Birnbaum, dva známí američtí političtí konzultanti, takový obchod učinili víckrát — a dodnes je obdivují jak ultrakonzervativci a další krajní pravičáci, tak i mnozí demokratičtí pravicoví politici po celém světě. Ten produkt, který byl a je tak úspěšný na trhu, je předvolební strategie, která vyvolává nenávist, vymýšlí si vnitřní i vnější nepřátele a nesmiřitelně rozděluje společnost. Známe to z dob komunistického režimu, ale i dnes od Donalda Trumpa, Benjamina Netanjahua či Viktora Orbána.

Byly to Finkelsteinovy a Birnbaumy metody, které americké republikány posunuly na okraj pravicového spektra, aby volby mohl vyhrát Trump. Stejně tak izraelského pravicového demokrata Netanjahua přetvořily na všeho schopného populistu a z Viktora Orbána vyrobily pravicového extremistu. A vždy měly úspěch. Odnesli jsme to my Evropané, Američané, Izraelci.

Moderní pravicový populismus

Arthur Finkelstein pracoval mimo jiné pro Barryho Goldwatera, Richarda Nixona a Ronalda Reagana. Vyvinul postupně metodu, které se dnes eufemisticky říká moderní pravicový populismus. Ve skutečnosti jde o zbraň, která ničí demokracii.

„Jeho myšlenka: Lidi většinou vědí, koho budou volit. Je velmi těžké je přesvědčit o opaku. Je mnohem snazší je demoralizovat než motivovat. A nejlepší způsob, jak vyhrát, je demoralizovat příznivce soupeře. To je to, co Trump použil s velkým účinkem proti Hillary Clintonové a co měl na mysli, když po volbách děkoval Afroameričanům za to, že nehlasovali,“ píše německý novinář Hannes Grassegger, který se činností těchto dvou politických konzultantů zabýval podrobně a s Birnbaumem v roce 2019 udělal i rozhovor.

Finkelstein se dlouho zabýval otázkou, co v kampani napáchá politickému protivníkovi největší škody. Pomocí průzkumů přišel na tři témata, která vzbuzují největší obavy nebo kontroverze: drogy, kriminalita a rasa. „S jejich pomocí lze nejlépe vytvořit politické rozštěpení,“ napsal v memorandu pro Bílý dům v roce 1970.

Jeho cílem bylo co nejvíce polarizovat voliče, postavit jednu stranu proti druhé. Základem měl být strach a z něj plynoucí nenávist. „Nebezpečí musí být prezentováno jako přicházející zleva,“ poradil budoucímu prezidentovi Nixonovi pětadvacetiletý Finkelstein. „Kdo nezaútočí jako první, bude poražen. A každé tažení potřebuje nepřítele, kterého je třeba porazit.“

Rozvinul negativní kampaň do techniky, kterou nazval „odmítavé hlasování“. Tedy démonizovat nepřítele natolik, aby i ti nejlínější voliči přišli k volbám a odmítli ho. George Birnbaum se svým guru spolupracoval, tvořili spolu Netanjauhův a Orbánův předvolební tým. Trumpovi dělali předvolební kampaň Finkelsteinovi žáci přesně v duchu jeho metody.

Jak vytvořit nepřítele

Mnozí politici vydávají miliardáře George Sorose za největšího syčáka na světě — u nás pochopitelně Okamura a Babiš — a spoustu hlupáků to po nich opakuje. Ve skutečnosti však jde o Finkelsteinlův a Birnbaumův „produktový majstrštyk“: za pomoci veřejného nepřítele, kterého si sami vymysleli, vyhráli Orbánovi v Maďarsku třikrát volby. Začalo to v roce 2008, kdy se Viktor Orbán rozhodl usilovat o znovuzvolení. Jeho starý přítel Bibi — Netanjahu ho představil dvěma lidem, kteří ho měli dovést k úspěchu. Netrvalo dlouho a Finkelstein s Birnbaumem aplikovali svůj recept na Orbánovu volební kampaň.

Nepřátelé se v Maďarsku hledali snadno. Země na tom v roce 2010 byla ekonomicky špatně, úsporná opatření požadovali věřitelé ve Světové bance, Evropské unii a Mezinárodním měnovém fondu. Finkelstein a Birnbaum proto Orbánovi poradili, aby se zaměřil na boj proti „byrokratům“ a „zahraničnímu kapitálu“. Orbán tehdy vyhrál dvoutřetinovou většinou a země se posunula prudce doprava.

V dalších volbách se však ocitli před problémem, neboť Orbánovi chyběl skutečný politický nepřítel. „Nebylo s kým bojovat,“ vzpomínal Birnbaum. Jobbik a Socialistická strana byly poraženy, zbytek v troskách. Aby udrželi ústavní většinu, potřebovali političtí konzultanti „vysokou úroveň energie“. „Vždy pomáhá semknout obyvatele, když má nepřítel konkrétní tvář,“ vysvětlil George Birnbaum.

Finkelstein přišel s převratnou vizí. Co kdyby se „závoj spiknutí“ nadzvedl a objevila se stínová postava, která vše ovládala? Loutkář. Někdo, kdo nejen ovládal „velkokapitál“, ale ztělesňoval ho. Skutečný člověk. Maďar… „Tou osobou bude Soros!“ řekl Finkelstein Birnbaumovi. Ten byl uchvácen: Soros byl coby zastánce otevřené společnosti a liberální demokracie pro „pravicový populismus“ dokonalý nepřítel.

Viktor Orbán kdysi dostával od Sorose peníze: v opozici jeho malá nadace Századvég vydávala kritické noviny na kopírce, kterou platil Soros. Orbán byl také jedním ze studentů, kteří obdrželi stipendium od Sorosovy nadace Open Society Foundations. Díky němu Orbán studoval filozofii v Oxfordu. Přesto se proti němu ochotně otočil, neboť svým konzultantům věřil bez výhrad.

Orbán začal tvrdit, že Soros chce zemi zaplavit uprchlíky. Útoky na Sorose přicházely rychle za sebou. Každá organizace, která kdy obdržela peníze od Open Society Foundations, byla vykreslena jako „Sorosem kontrolovaná“. Zaměstnanci občanského sektoru byli vládním tiskem popisováni jako „žoldáci“, financovaní cizími mocnostmi. To vše prostřednictvím řady senzačních článků a oficiálních reakcí členů vlády.

Vrcholu bylo dosaženo v červenci 2017, kdy byla celá země polepena plakáty se Sorosovou tváří a sloganem „Nenechte George Sorose, aby se smál naposledy!“ Slogan „Stop Sorosovi“ se opakoval donekonečna. Zmanipulované fotografie ukazovaly, jak kráčí ruku v ruce se spojenci přes plot — Orbánův plot, který brání uprchlíkům vstoupit do Maďarska. Dalším heslem bylo, že Soros udržuje mafiánskou síť.

V roce 2017 provedla vláda „národní konzultaci“. Občané obdrželi dotazníky, v nichž si mohli vybrat, zda podpoří, nebo ne — konzultanty smyšlený — „Sorosův plán“, jenž umožní každý rok milionu lidí z Afriky a Asie vstoupit do Evropy. Fungovalo to. Obrovská část země se obrátila proti Sorosovi. V roce 2018 Orbán vyhrál — stejně jako v roce 2014 — drtivou většinou.

Orbán v kampaních nepoužíval slovo Žid, vzkazoval však společnosti, že musí bojovat proti „nepříteli“, který je „jiný“ a nemá „domov“. Plakáty s nápisem „Stop Soros“ byly běžně doplňovány antisemitským graffiti — voliči vzkaz pochopili.

„Soros byl dokonalý nepřítel. Bylo to tak zřejmé. Byl to nejjednodušší ze všech produktů, stačilo ho zabalit a prodat,“ řekl Birnbaum Grasseggerovi. Výmysly o Sorosovi zveřejňovala média po celém světě a prakticky všichni pravicoví populisté a extremisté, co jich na zeměkouli je, začali tento Finkelsteinův a Birnbaumův produkt užívat ve svůj prospěch. Soros se stal jejich společným jmenovatelem.

Finkelstein a Birnbaum „vytvořili Frankensteinovo monstrum, které našlo nový život na internetu. V tom guláši je zášť za jeho útok na komunismus, stejně jako obvinění, že je komunista, protižidovské urážky i obvinění z nacismu — a především stará známá směs antisemitismu.

Pokud dnes na internetu hledáte Sorose, okamžitě najdete obrázky jeho hlavy s chapadly chobotnice, což je další klasický antisemitský motiv. Dokonce i Netanjahův syn Yair zveřejnil v roce 2017 antisemitský mem, který ukazuje, jak Soros a reptiliáni ovládají svět.

Je bizarní, že Birnbaumovy a Finkelsteinovy myšlenky zplodily novou globální vlnu antisemitismu. I to, že tak oba učinili ve službách autoritářského vůdce Orbána, který je zatracován za své krajně pravicové názory,“ píše dál Grassegger.

Globální antisemitismus

Asi by nás něco takového udivovalo o něco méně, kdyby Finkelstein a Birnbaum nebyli sami Židé. V době, kdy se mnoho amerických Židů odklonilo od své specifické identity, na to prý Birnbaum nesměl zapomenout. Každý víkend mu otec dával číst Jerusalem Post.

„Nejprve se dozvíte, co se děje s židovským lidem ve světě, pak se můžete starat o zbytek světa,“ vzpomínal Birnbaum v rozhovoru s Grasseggerem na otcova slova. Vyrůstal s přesvědčením, že jen silný národ, stát Izrael, může ochránit Židy před druhým holocaustem.

Arthur Finkelstein zemřel v roce 2017. Maďarsko bylo jeho posledním projektem. V jednom ze svých posledních veřejných projevů v roce 2011 řekl: „Chtěl jsem změnit svět. To jsem udělal. Zhoršil jsem ho.“

Naproti tomu George Birnbaum dodnes neuznal, že je spoluodpovědný za rozpoutání nenávisti, rozeštvání společností a antisemitismu po celém světě: „Antisemitismus je věčný, něco, co nelze uhasit. Naše kampaň neudělala antisemitu z nikoho, kdo jím ještě nebyl. Možná jsme dodali novou oběť. Nic víc. Znovu bych dělal to samé, co předtím.“

George Soros ve svém eseji píše, že „svět je v zajetí konfliktu mezi dvěma systémy vlády, jež vůči sobě stojí v diametrálním protikladu. Oba vyznávají také radikálně odlišné názory na to, co je zapotřebí regulovat a s jakou motivací. Ony dva systémy vládnutí označuji jako otevřenou a uzavřenou společnost. Rozdíly mezi nimi přitom definuji takto: v otevřené společnosti je rolí státu hájit svobodu jednotlivce, zatímco v uzavřené společnosti je rolí jednotlivce sloužit zájmům vládců.“

George Birnbaum ve Finkelsteinových stopách výrazně napomohl k frontálnímu útoku nejen na Sorose jako osobu, ale i na otevřenou společnost a svobodu jako takovou. A neuvědomuje si přitom, nebo to alespoň tvrdí, co vlastně provedl. Jaké „jednoduché produkty“ nás asi čekají teď?