Loňský volební rok v Evropě přinesl úspěch pro strany krajní pravice. Národní sdružení Marine Le Penové dosáhlo historicky nejlepšího výsledku ve francouzských volbách. V Itálii do premiérského křesla usedla první krajně pravicová premiérka v poválečné Evropě a švédský kabinet vládne s podporou strany s neonacistickými kořeny. V Maďarsku po dalších vyhraných volbách mohl Viktor Orbán pokračovat v budování „neliberální demokracie“.

Letošní rok přinesl nejvyšší volební úspěch Pravých Finů, kteří mají v nové vládě post místopředsedy vlády a ministra financí. Finskem už otřásají skandály čelních představitelů nové vlády v podobě zlehčování zločinů nacismu, rasistických článků a výzev k násilí vůči lidem bez domova. Letošní volby také umožnily zůstat v prezidentském křesle Erdoğanovi. Ten se záhy po volbách pomstil novinářům, kteří kriticky informovali o reakcích vlády na ničivá zemětřesení, a ještě více utužil cenzuru a oslabil už dříve tristní mediální pluralitu v zemi.

K volebním úspěchům směřují i strany populistické a krajní pravice v dalších nadcházejících volbách. Například v Rakousku, kde proběhnou volby příští červen, mají Svobodní (FPÖ) v průzkumech téměř třicetiprocentní preference a jsou tak daleko před sociálními demokraty i lidovci. Předzvěst budoucího politického otřesu v podobě zesilující podpory německé AfD, kterou dlouhodobě naznačují sociologická šetření i výsledky místních voleb, by mohla 8. října přijít v bavorských zemských volbách.

Na druhé straně politického spektra — na levici — budí výsledky v uplynulých volbách i perspektivy do budoucna značný pesimismus. Přes solidní volební výsledky skončily sociálně demokratické vlády ve zmíněném Švédsku a Finsku v opozici. Za úspěch byly považovány volby ve Španělsku, kde sociální demokracie a radikálně levicová koalice Sumar výrazně neztratila a zároveň navzdory očekávání oslabil krajně pravicový Vox. Určitý propad podpory sociální demokracie a zároveň nárůst krajní pravice vidíme i v Portugalsku, které tomuto trendu dlouho vzdorovalo.

Z pohledu jednoduchého zabarvení evropských zemí podle příslušnosti k celoevropským stranám a frakcím v europarlamentu by učebnicovým příkladem úspěchu levice mělo být na první pohled Slovensko.