Od pádu frankistického režimu ve Španělsku fungoval systém dvou dominantních politických stran — sociálně demokratické PSOE a konzervativní pravicové Lidové strany (PP). Tento politický rámec byl ale po volbách 2019 nabourán politickým patem, ze kterého nakonec vzešla i první koaliční vláda v dějinách Španělska.

Onu historicky první koalici vytvořil sociálnědemokratický premiér Pedro Sánchez tehdy s levicovým uskupením Podemos. Menšinová vláda se přitom opírala o podporu menších etno-regionalistických stran z Katalánska a Baskicka, které dlouhodobě tematizují nezávislost na madridské vládě.

Sám Sánchez popisuje období jeho poslední vlády jako jedno z nejbouřlivějších, přičemž poukázal na souběh několika krizí: od pandemie covid-19, přes výbuch sopky Cumbre Vieja na ostrově La Palma až po ruskou invazi na Ukrajinu.

Jistý výbuch přineslo i oznámení o vyhlášení předčasných voleb poté, co PSOE neuspěla v regionálních a lokálních volbách. Sázka na předčasné volby se nakonec Sánchezovi vyplatila, protože navzdory volebním průzkumům opoziční lidovci a krajně pravicový Vox nedokázali získat většinu v parlamentu.

Předvolební tah umožnil odvrátit pozornost od rétorické palby opozice na volební neúspěch vládních stran, a naopak nasvítil koaliční vyjednávání lidovců s krajní pravicí, což je ve Španělsku vzhledem k historickým zkušenostem velmi ožehavé téma.

Zvyšování minimální mzdy, minimální zaručený příjem, práva žen a LGBT+