Nedávná návštěva nynější italské premiérky v Praze si mezi českými politiky, obzvláště v řadách členů současné koalice Spolu, vysloužila nemálo pochvalných slov směrem k italské vládě. „Na spoustu otázek se díváme podobně,“ řekl premiér Fiala na tiskovce.

Všichni, včetně premiéra Fialy, se ovšem zcela záměrně opomíjejí zmínit o tom, s kým že si to má Česká republika ve skutečnosti rozumět. Giorgia Meloniová, sama bývalá členka neofašistického hnutí, totiž vede současnou italskou vládu s dalšími krajně-pravicovými a populistickými stranami.

Námluvy premiéra Petra Fialy s Giorgií Meloniovou jakož i s polskou ultrakonzervativní vládní stranou Právo a spravedlnost v takzvané „Ose Řím-Praha-Varšava“ obnášejí pro právní stát v České republice značná rizika. Prachsprosté odbytí kritiky s tvrzením, že „Meloniová se možná sice hlásí k fašistickým kořenům, ale demokracii v Itálii nelikviduje, tak co…“, je prostě nepřijatelné už proto, že jednoduše není ani pravdivé.

Může to pro někoho asi znít překvapivě, ale Meloniová se v jádru za oněch pár měsíců u moci zase tolik nezměnila. To, že Římem nepochodují hnědé košile a vlaky nejezdí přesně na čas, neznamená, že z političky s krajně-pravicovým programem se nově mávnutím kouzelného proutku stala zodpovědná demokratka s právním státem v srdci.

Zbraně masového odlákávání pozornosti

Vskutku je třeba říct, že hodnotit autenticitu programu Bratrů Itálie lze po prvních pár měsících od vítězství Meloniové v loňských volbách jen obtížně. To platí dvojnásob u tak ambiciózního a kontroverzního programu, se kterým aktuální italská vláda kandidovala. Na nejproblematičtější body jsem ostatně upozornil už u příležitosti jejího nástupu do premiérské funkce.

Jasnou řečí však hovoří zákony, které dosavadní vláda uvedla v praxi. Ač nejsou nikterak převratné, svojí kontroverzností vyvolávají rozpálené diskuze, a zároveň vyvolávají u podstatné části italských voličů dojem, že vláda koná.