American Conservative Union, založená ve Spojených státech v polovině šedesátých let minulého století, se od svého počátku snaží propojovat americké konzervativce s partnery po celém světě. První konferenci pořádala unie v roce 1974 a vystoupil na ní jako host i Ronald Reagan, pozdější americký prezident.

V posledních letech se organizace v souladu s velkou částí amerických republikánů posunula do radikálně konzervativních pozic a stala se platformou horlivě obhajující Donalda Trumpa a jeho způsob politiky. Plně se to odhalilo například v jejím prohlášení na začátku letošního dubna, kdy poprvé v dějinách stanul s vážnými obviněními před soudem bývalý americký prezident.

Vedoucí představitelé organizace nejenže Trumpa podpořili a prohlásili, že by jeho „stíhání mělo být zastaveno“, ale neodpustili si ani poznámky delegitimizující americkou justici. Žalobce, jenž má Trumpův případ na starost, označili za „placeného Sorosem“ a celý americký justiční systém za prohnilý a nepřátelský.

Podpora Trumpovým aktivitám, které nyní budou řešit americké soudy, není od vedení ultrakonzervativní organizace žádným překvapením. Ostatně, sám její předseda Matt Schlapp má v tomto ohledu máslo na hlavě. Pětapadesátiletý muž, který působil v administrativě prezidenta George Bushe mladšího a měl silné vazby na kancelář Donalda Trumpa, čelí nyní obvinění ze sexuálního obtěžování. Toho se měl dopustit během poslední senátní kampaně v Georgii na mladém muži, poradci tamního republikánského kandidáta.

Vývoz konzervativní konference z USA

Na americké půdě se konají setkání radikálních konzervativců pod názvem Conservative Political Action Conference pravidelně. Agenda je v posledních letech prostá: obhajovat Trumpa a jeho myšlenky a zároveň dávat prostor radikálně pravicovým kandidátům, jež by v budoucnosti rádi viděli v čele republikánské strany. V minulých letech na konferenci pravidelně vystupoval Donald Trump a jeho syn, kteří na loňském setkání za mohutného potlesku přihlížejících několikrát zopakovali tezi o zmanipulovaných prezidentských volbách v roce 2020.

Pravidelným účastníkem setkání se ovšem stal také Ron DeSantis, který se zřejmě utká s Trumpem v republikánských primárkách před příštími volbami. Dalším účastníkem konferencí je Ted Cruz, který se o prezidentskou nominaci ucházel v republikánských primárkách v roce 2020. Po svém neúspěchu na rozdíl od některých umírněných kandidátů podpořil právě Trumpovu kandidaturu.

Konference se pod totožným názvem v poslední době nekoná jen ve Spojených státech. Například v roce 2022 se byla uspořádána mimo jiné v Izraeli, kde vystoupil se svým příspěvkem Ben Shapiro, známá konzervativní mediální osobnost.

Lokální význam měla také akce pořádaná v Brazílii, která sešikovala podporovatele Trumpova učedníka Jaira Bolsonara, právě v době, kdy probíhala jeho kampaň za znovuzvolení. Ostatně Bolsonarova rodina zaujímá významné pozice v hierarchii celé organizace: exprezidentův syn Eduardo se již vloni účastnil evropské konference pořádané Viktorem Orbánem.

V Budapešti bude Eduardo Bolsonaro jedním z hlavních hostů konference i letos. K dalším řečníkům, kteří se počátkem května chystají do Maďarska, patří mnoho osobností (nejen) amerického konzervativního hnutí: bývalí kongresmani, politici aktivní na regionální úrovni nebo představitelé mediálního světa. Účast přislíbila například Kari Lakeová, která se v podzimních volbách neúspěšně ucházela o pozici guvernérky Arizony. Když ve volbách prohrála, nastoupila klasickou Trumpovu cestu: začala mluvit o volebním podvodu a odmítla uznat porážku.

Nejnověji se vyjádřila k procesu výběru republikánského nominanta pro prezidentské volby v roce 2024: podle ní by se měly celé primárky zrušit, protože „Donald Trump má už takový náskok, že vůbec nejsou třeba“. Z Arizony přicestuje též Paul Gosar, který je radikálním odpůrcem práva na potrat a podílel se na lednovém útoku na Kongres v roce 2021.

Spojenectví, která oslabují Evropu

Nemenší pozornost ovšem vyvolávají evropští hosté, kteří přijali Orbánovo pozvání. Na akci se objeví několik významných politiků rakouských Svobodných, včetně předsedy Herberta Kickla, členové maďarského Fideszu nebo španělské radikálně pravicové strany Vox. Do Budapešti přijedou ale i ti, kteří byli ještě nedávno ve svých zemích držiteli výkonné moci: mezi ústředními řečníky najdeme bývalého slovinského premiéra Janeze Janšu a také Andreje Babiše.

V obou případech může být na první pohled jejich účast poměrně překvapivá. Janša dosud platí za silného obhájce ukrajinského prezidenta Zelenského, což se příliš nesetkává s Orbánovým pohledem na ruskou agresi; Babišovo hnutí ANO je zase doposud členem evropské liberální strany Renew. Ze strategického hlediska jde však jistě o promyšlený tah.

Slovinsko, Českou republiku, jakož i Maďarsko čekají v příštím roce volby do Evropského parlamentu, ve kterých chtějí jak Babiš, tak Janša uspět s konzervativním euroskeptickým programem. Oba politici se pokoušejí ve svých zemích stát lídry euroskeptických politických sil, a proto je pro ně jakákoliv forma spolupráce, nehledě na problematičnost svých partnerů, vítaná.

Babiš i Janša mají nadto za sebou podobnou zkušenost: první byl po volbách v roce 2021 nahrazen antipopulistickou koalicí, která se sešikovala v boji proti němu samotnému, druhý byl nedlouho po něm poražen levicovými liberály, které na půdě slovinského parlamentu vytrvale kritizuje. Oba politici si právě v parlamentní debatě našli svou novou komunikační základnu, oba silně kritizují stávající vlády ve svých zemích a oběma se hodí postavit se do čela konzervativního odporu, který budou rámovat jako boj proti progresivismu.

Janša se v tomto ohledu může profilovat mnohem jednoznačněji: stojí proti skutečně levicově-zelené koalici a progresivní prezidentce, kterou kandidát jeho strany nedokázal porazit. Babiš si oproti němu musí poradit i s konzervativní částí ODS, která dosud byla jedním ze silných nositelů slabších forem euroskepticismu. Na rozdíl od Janši ale Babišovi hraje do karet velmi slabá popularita současné vlády.

V rozdílné pozici jsou Janša a Babiš na evropské úrovni. Zatímco Janšova Slovinská demokratická strana má dvě křesla v Evropském parlamentu ve frakci evropských lidovců, Babišovo ANO se začlenilo do liberální frakce ALDE (dnes Renew Europe), která je k nacionalistickým tendencím v členských zemích Evropské unie podstatně kritičtější.

Vztah Renew Europe a ANO je tak trochu manželstvím z rozumu: evropští liberálové dlouho hledali ve střední Evropě umírněnou stranu se silným vlivem, a po roce 2014 ji našli právě v Babišově ANO, které do prvních evropských voleb vedl bývalý eurokomisař Pavel Telička. Ačkoliv se nyní zevnitř Renew Europe ozývají kritické hlasy směřující k Babišově účasti na konferenci — například nizozemská poslankyně Sophie in 't Veldová uvedla, že by žádný z evropských liberálních politiků neměl stát na pódiu po boku Orbána a spol. — vedení frakce žádné prohlášení nevydalo.

Politický vývoj Babiše a Janši jasně ukazuje, kam jsou populističtí politici ochotni zajít, když prohrají ve volbách. V honbě za euroskeptickými hlasy se v opozici stále více radikalizují. Dokladem je právě snaha o spolupráci s americkými radikálními konzervativci.

Babiš a Janša, kteří deklarativně podporují ukrajinský boj za vlastní suverenitu a důstojnost, se tak počátkem května postaví vedle osob, pro něž je podpora Ukrajině přítěží. Budou se plácat pro ramenou s lidmi, kteří mezi své rasistické a antisemitské projevy tu a tam vsunou také americký izolacionalismus, jehož přímým důsledkem by bylo oslabení spolupráce mezi Spojenými státy a Evropou.