Z mezinárodněpolitického vývoje v posledním roce se může zdát, že se Maďarsko ocitá ve stále větší izolaci. Kvůli svému postoji vůči válce na Ukrajině ztrácí poslední evropské spojence včetně Polska a přes „mírovou“ rétoriku je nuceno schvalovat další a další sankce vůči Rusku. I v dnešní době ale Viktor Orbán hledá cesty, jak znovu získat politickou iniciativu a ovlivňovat evropské politické dění stejným způsobem, jako se mu to dařilo během takzvané migrační krize.

Dnešní maďarská strategie se soustředí na tři body — ruskou agresi vůči Ukrajině, volby do Evropského parlamentu v roce 2024 a americké prezidentské volby ve stejném roce. Důležitou roli v maďarském uvažování hraje ale také střední Evropa, která by měla brát všechny kroky Budapešti v potaz v prvé řadě.

Podíváme-li se dva až čtyři roky zpět do minulosti a srovnáme-li tehdejší zahraniční kontakty Maďarska, je zřejmé že Viktor Orbán se nachází v těžké defenzívě. Ještě před nedávnem byla Orbánova strana Fidesz součástí Evropské lidové strany a její frakce v Evropském parlamentu, což jí dávalo široké možnosti ovlivňovat směřování Evropské unie. Vládní strana se navíc těšila z dobrých kontaktů na německou CDU a zejména CSU, které tvořily hlavní část německého kabinetu.

V České republice vládl Andrej Babiš, který s Orbánem prohluboval kontakty. Díky suverenistické a konzervativní rétorice se rozvíjely polsko-maďarské vztahy. Maďarské síly se pokoušely destabilizovat slovenskou politickou scénu. Maďarské politicko-ekonomické zájmy se dařilo prosazovat na Balkáně. A vedle toho se Budapešť stále více přátelila s Moskvou i Čínou. Ve Spojených státech vládl Donald Trump, kterému Orbánovo chování nijak zásadně nevadilo.

Dnes je tento svět pryč a Orbánovi se daří už jen na Balkáně. S touto situací se však nespokojí.

„Zpátky do Evropy“

Na domácí politické scéně se bude Orbánova pozornost soustředit na volby do Evropského parlamentu v roce 2024. Opozice v Maďarsku se stále ještě nevzpamatovala z porážky v minulých všeobecných volbách a zůstává roztříštěná. Fideszu taková situace nahrává, a můžeme proto počítat s tím, že v evropském klání jasně zvítězí.

Pokud bude disponovat počtem kolem patnácti poslanců v Evropském parlamentu, může se Orbán stát atraktivním partnerem a důležitým hráčem. Návrat Fideszu do Evropské lidové strany je však těžko představitelný.

Bylo by tak pro něj nejpříhodnější utvoření nové konzervativní a suverenistické frakce, která by mohla zahrnout podobně naladěné strany ze Španělska, Nizozemska, Švédska, Itálie, Polska, Finska, České republiky i dalších zemí střední a východní Evropy. Pokud zároveň dojde k oslabení evropských centristických stran a jejich polarizaci, může právě „orbánovská“ frakce sehrát důležitou roli při sestavování nové Evropské komise.

Už v roce 2019 uspěla Ursula von der Leyenová v Evropském parlamentu díky hlasům maďarské strany (a polského Práva a spravedlnost), zatímco značná část socialistů a zejména zelených ji nepodpořilo. Z hlediska Fidesz je tedy výhodné, pokud ústředním tématem evropských voleb budou identitární či hodnotová témata nebo další urychlení energetické transformace. Nový předseda nebo nová předsedkyně Komise si pak bude muset vybrat mezi mezi progresivisty a lidovci, mezi nimiž se v dalších pěti letech možná povede spor o evropské hodnoty a podobu zelené tranzice.

Pokud se nebude chtít připojit k silně progresivistickým pozicím — a sociální demokraté či zelení nebudou chtít či nebudou moci ze svých postulátů ustoupit — otevře se cesta k účelovému partnerství mezi lidovci a suverenistickou frakcí. V takové situaci si Orbán bezesporu řekne o volnější zacházení v otázce dodržování pravidel právního státu, a tím i o uvolnění evropských prostředků, jež pro udržení svého režimu nezbytně potřebuje.

Přínosy křehkého míru

Pro úspěch nastíněného scénáře se však Orbán zároveň potřebuje zbavit obrazu proruského aktéra v Unii, neboť jeho dosavadní přístup komplikuje či přímo znemožňuje přímou spolupráci s Právem a spravedlností, ODS i dalšími stranami. I proto se Maďarsko bude politicky nadále soustředit na válku Ukrajině.

Dle oficiální maďarské linie je v jeho zájmu i zájmu Evropy co nejrychlejší uzavření míru na Ukrajině. Postoj zdůvodňuje hospodářskými dopady i starostí o maďarskou menšinu v Zakarpatí, jejíž příslušníci jsou samozřejmě jako plnoprávní ukrajinští občané válkou ovlivněni.

Neposkytování zbraní dnes kromě snění o míru Budapešť obhajuje tím, že výzbrojí sovětského původu již prakticky nedisponuje, neboť realizuje rozsáhlý vyzbrojovací program a spoléhá se dnes již zejména na západoevropskou techniku. I tak ale tvrdí, že Ukrajincům pomáhá — léčením zraněných vojáků či poskytováním pohonných hmot a elektrické energie — a zdůrazňuje přijetí válečných uprchlíků, jejichž reálný počet v zemi ráda nadsazuje.

Rychlé zamrznutí války a nějaká forma příměří by pro Maďarsko znamenaly perspektivu pozvolného uvolnění v evropsko-ruských vztazích. Budapešť je na Kremlu energeticky závislá a přes různé přísliby ohledně nových dodávek plynu a ropy je pokrok v diverzifikaci pomalejší než u jiných zemí. Maďaři také nadále počítají s tím, že Rusové v zemi postaví nové jaderné bloky.

Stejně tak je ale pro Maďarsko výhodné, pokud napětí mezi Evropskou unií a obecně Západem přetrvá. Maďarsko se — i v rámci modernizace armády — soustředí na rozvoj zbrojního průmyslu na svém území, což je výsledkem řady dohod zejména s německými firmami. Vedle získání perspektivního sektoru tento krok otevírá další možnosti pro Orbánovu strategii. Zaprvé znovu získává vliv v Německu. Zadruhé vznikají nové možnosti pro maďarskou ekonomiku v době, kdy je budoucnost automobilového průmyslu, jednoho z pilířů tamního hospodářství, nejistá.

Orbán také pozorně sleduje americké prezidentské klání. Potřebuje ve Spojených státech partnera, který bude tlačit na ukončení války a Evropu rozdělovat spíše než ji tmelit. Pokračování současné americké zahraniční politiky mu vyhovovat nebude.

Střední Evropa

Co z těchto Orbánových úvah plyne pro střední Evropu? Do karet mu bude hrát jakékoli oslabení dosud vcelku jednotné pozice Polska, České republiky a Slovenska ohledně Ukrajiny. K tomu může dojít se slovenskými volbami. Fico a Orbán již v minulosti ukázali, že spolupracovat dokáží.

V případě Polska je pro Orbána žádoucí odvracení pozornosti od Ukrajiny směrem k tématům, jako je budoucnost Evropské unie nebo zelená transformace. Zatímco kvůli maďarskému postoji vůči ruské agresi přetrvává v Polsku hořkost, jež vedla ke zmrazení vztahů na řadě úrovní, v jiných otázkách, jako je například téma právního státu, mohou být obě země opět zajedno. Pro Orbána je zásadní, aby se v podzimních volbách dostali do Sejmu jeho spojenci z řad Sjednocené pravice a ideálně usedli i do vládních lavic.

Česká republika je dnes pro Orbána nejkomplikovanějším středoevropským partnerem. Dvakrát vsadil na Babiše a dvakrát se jeho volba ukázala jako chybná. Fidesz se určitě bude snažit najít nové kontakty na českou konzervativní pravici, ale i to bude velmi obtížné, a to opět kvůli otázce Ukrajiny. V českém zájmu je, aby se to Orbánovi už nepodařilo.

Text vznikl na základě rozhovorů autora s maďarskými provládními experty.