Maďarsko se od počátku války na Ukrajině vybarvilo jako nepříliš důvěryhodný evropský spojenec, co se jednotného postoje vůči Putinově agresi týče. Pravdou ale je, že Viktor Orbán, který v Maďarsku vládne nepřetržitě už třináct let, změnil kurz směřování země už mnohem dříve a zásadně nepříznivě se to projevuje v řadě ohledů.

Řeč je především o žalostném stavu právního státu — omezení nezávislosti médií, svobody justice nebo třeba i lidských práv menšin či boje proti korupci. Zatímco okruhu Orbánových chráněnců se rok od roku daří lépe, demokracie v Maďarsku rok od roku chřadne.

V Evropském parlamentu nás to vedlo k tomu, že jsme Maďarsko označili za demokracii, která již není plnohodnotná. Šance Maďarska vstoupit do Evropské unie v tak příšerném stavu, v jakém se dnes nachází, by se blížila nule.

A tak s tím, jak Viktor Orbán metá Evropské unii pod nohy klacek za klackem, mnozí si uvědomili hrozbu, která se může už za rok naplnit. Na Maďarsko totiž má přijít řada, aby předsedalo Radě EU.

Nedemokratické Maďarsko nemá Evropě co nabídnout. Kromě problémů

Orbánova cesta k autoritářství začíná Evropu čím dál tím více znepokojovat. Maďarsko neustále zneužívá svého práva veta v hlasování Rady v zahraniční politice, čímž zlomyslně brzdí evropské sankce proti Rusku nebo důležitou finanční pomoc Ukrajině.

Proti Evropské unii se postavilo i při vytváření dlouhodobého rozpočtu na dalších sedm let. A nesmyslně bojkotuje vstup Švédska do NATO — údajně proto, že skandinávská země je velkým kritikem Orbánovy likvidace právního státu.

Maďarsko se tedy pod vedením Orbánova Fidesz nedokáže se zbytkem evropských členských států shodnout na mnoha základních věcech, naopak kamarádsky pokukuje po Putinovu Rusku, ze kterého nejnověji například jak přes kopírák převzalo svůj nový „anti-LGBT“ zákon. Většina evropských států — Česká republika se bohužel rozhodla mlčet — na ně za to podala žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie.

Současná politika Budapešti tedy nevzbuzuje příliš důvěry v to, že by se předsednictví zhostila žádoucím způsobem. Předsedající stát má roli jakéhosi „koordinátora“ mezi ostatními státy a je odpovědný za kontinuitu programu Evropské unie a řádnou tvorbu právních předpisů. Zároveň se musí povznést nad své vlastní národní zájmy a zajistit, aby spolupráce mezi ostatními členskými státy probíhala hladce.

Maďarsko by navíc po dobu šesti měsíců předsedalo řadě schůzek Rady, které budou projednávat demokratický rozklad a pád právního státu — právě v Maďarsku. Jaká je ale šance, že by nedemokratická země chtěla neutrálně projednávat další evropský postup proti sobě samé?

Dalším důležitým zádrhelem určitě je možnost maďarské vlády zneužít předsednictví k bourání společné evropské spolupráce v klíčových oblastech, které se do Orbánova letitého plánu a propagandy příliš nehodí. Ohrožena by byla jednání o tématech jako azyl, migrace, ale třeba i pomoc Ukrajině, kterou Fidesz neustále bojkotuje. Předsednictví Rady by ve všech takových tématech zvýšilo Orbánův manévrovací prostor.

V neposlední řadě by měla Orbánova vláda reprezentovat Radu ve vyjednávání s Evropským parlamentem a Komisí. Ani u jednoho z obou klíčových orgánů ale příliš spojenců nemá.

Evropská unie má problém. A musí ho začít řešit

Aby toho nebylo málo, hned po Maďarsku připadá předsedání Rady Polsku. Tomu Polsku, kde vládní PiS nedávno schválila zákon, který jí efektivně poskytl nástroj k tomu, aby mohla hlava nehlava likvidovat svoji opozici. Tomu Polsku, proti kterému Komise zahájila soudní řízení, mimo jiné za porušení článku 10 Smlouvy o Evropské unii, kde stojí, že „Fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii.“

Lze se tedy maďarskému — a případně polskému — předsednictví Rady nějakým způsobem vyhnout? Podle podrobné analýzy nizozemských právníků existují hned tři možné postupy.

Varianta #1 — Orbán spolupracuje. První a nejmírnější možností by bylo, kdyby se podařilo s Maďarskem vyjednat, aby se vzdalo předsednictví jakýchkoliv schůzí o porušování základních hodnot EU a jakýchkoli reprezentativních rolí ve prospěch ostatních členských státům ze své předsednické „trojky“ — Belgie a Španělska.

V praxi se jedná o to, že se státy trojky dohodnou, kdo ze dvou zbývajících členských států bude předsedat všem zasedáním Rady a přípravným zasedáním, na nichž se přímo či nepřímo projednávají otázky právního státu. Tato varianta ale předpokládá spolupráci ze strany Maďarska, a tak nejeví jako příliš pravděpodobná.

Varianta #2 — Změna pořadí rotace. Druhou a mnohem proveditelnější možností by bylo, aby členské státy v Radě kvalifikovanou většinou — tedy alespoň 55 % členských států zastupující alespoň 65 % obyvatel EU — změnily pořadí předsednictví Rady, a oddálily tak maďarské předsednictví. Odklad maďarského předsednictví by mohl získat čas na přijetí principiálnějšího řešení.

Nebylo by to poprvé, co se pořadí rotace předsednictví Rady změnilo na základě důležitých politických událostí. Stalo se tak například při vstupu Chorvatska do EU v roce 2013 a ve chvíli referenda o Brexitu v roce 2016.

Varianta #3 — Prevence proti autoritářům. Třetí, nejsilnější reakcí, by bylo, kdyby členské státy v Evropské radě využily článku 236 Smlouvy o Evropské unie ke změně pravidel o předsednictví v Radě. Mohly by přijmout nové pravidlo, které by stanovovalo, že členské státy, proti kterým probíhá řízení podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii, nemohou předsedat Radě.

Hlasování o změně rozhodnutí Rady z roku 2009 by muselo být, stejně jako u předchozího bodu, přijato kvalifikovanou většinou. Takové řešení by se nejen snáze prosazovalo, ale zároveň by rovnou řešilo i problém následného polského předsednictví Radě, které by za předpokladu, že letošní podzimní volby vyhrají Orbánovi spojenci z PiS, mohlo nést podobné riziko.

Evropa se musí ve svém postupu proti autoritářství sjednotit

Komise by měla dál dbát na to, aby Maďarsko skutečně provedlo požadované reformy soudnictví a dalších demokratických institucí. Do té doby, něž se tak nestane, nelze považovat Maďarsko za plnohodnotnou demokracii, která má právo na to Radě předsedat.

Zbavení Maďarska předsednictví se proto také jeví jako další logický krok, jak ochránit Evropu před autoritáři, jako je Orbán, a zároveň přimět jeho vládu, aby začala jednat. Už jen ten fakt, že Budapešť po spuštění mechanismu podmíněnosti částečně pracuje na reformách, dává jasně najevo, že i Orbán je schopen uvažovat o změnách, pokud mu reálně hrozí, že přijde o zbytek finanční podpory z EU.

U možného přerušení maďarského předsednictví Radě bychom se ale neměli zastavit. Orbán stále vydírá Evropu svým právem veta v otázkách jednotné zahraniční politiky. Pokud chceme vzít autoritářům vítr z plachet a znemožnit jim sabotovat zbytek Evropy ve vlastní prospěch, měli bychom změnit jednomyslné hlasování v Radě o takových tématech na hlasování kvalifikovanou většinou.