Polský a maďarský postoj k válce se liší, proti EU se však jejich cesty sbližují

Aneta Lakomá

Navenek se zdá, že ruská invaze na Ukrajinu Polsko a Maďarsko nesmiřitelně vzdálila. Ve skutečnosti se ale obě vlády opět potichu sbližují. Hlavním důvodem je pravděpodobně začínající boj o peníze z unijních fondů.

Polský premiér Mateusz Morawiecki (vlevo) s maďarským Viktorem Orbánem. Foto Attila Kisbenedek, AFP

Těžko říci, co nastane nyní po italských volbách, doposud však měla Evropská unie zejména dva hříšníky, kteří pošlapávali demokracii ve svých zemích: Polsko a Maďarsko. Ohledně Maďarska vedou již delší dobu politici i odborníci debatu, zda je lze stále ještě považovat za demokratický stát. Podobná otázka se ovšem nabízí i v případě Polska, které se Orbánovým přístupem k politice velmi inspiruje.

Spor o povahu maďarského režimu posunul nedávno zase o kus dál Evropský parlament. Shodl se, že současné Maďarsko už za plnohodnotnou demokracii považovat nelze. V případě Polska by se — vzhledem k odhodlanosti, s jakou hájí práva suverénní Ukrajiny, mohla zdát jeho hodnotová orientace zřejmá — avšak není. Je třeba ji zkoumat z více perspektiv, protože prezentace tamní vlády směrem do zahraničí se liší od domácí každodennosti.

Pohledem zvenku je Polsko srdnatým podporovatelem nezávislé demokratické Ukrajiny proti autoritářskému Rusku. Nahlíženo zevnitř je Polsko země, která si nedělá starosti s nezávislou justicí, bez ostychu stíhá s vládnoucím táborem nesouhlasící soudce a prokurátory, zastrašuje nepohodlné novináře a své oponenty neváhá sledovat nelegálně pořízeným špehovacím systémem Pegasus, přičemž na toto téma nehodlá s představiteli Evropského parlamentu tamní vláda ztratit ani minutu.

Omezuje také právo žen rozhodovat o svém těle, démonizuje LGBT lidi a nedokáže si odpustit slova o dekadentním Západu.

V tom všem si Polsko také donedávna velmi rozumělo s Maďarskem. Válka na Ukrajině ale jejich vřelé vztahy přerušila. Země se znenadání ocitly v názorovém střetu. Polsko se sebevědomě a rozhodně postavilo za Ukrajinu, zatímco Viktor Orbán nepřestal sympatizovat s Putinovým režimem.

Potlesk ve stoje v maďarském parlamentu poté, co byla několik let zpátky schválena rezoluce o polsko-maďarské solidaritě. Foto Elekes Andor, WmC

Po půl roce od okatého rozchodu se ale oba státy dávají opět tiše dohromady. Polský premiér Mateusz Morawiecki nedávno ohlásil, že se jeho země vrací ke spolupráci s Maďarskem. Podle něj jsou na tento krok lidé nyní připraveni lépe než třeba v květnu.

Evidentně v tomto případě nevadí, že je Orbán nepokrytým podporovatelem Ruska, a dokonce se s ním bratříčkuje kvůli levnějšímu plynu, nebo že kudy chodí, hovoří o zbytečnosti sankcí, které z jeho pohledu škodí víc Evropě než Putinovi. Polsko zatím proti závislosti na Rusku brojí všemi dostupnými prostředky a volá po ostřejších sankcích. Bylo také mezi prvními, kdo se zřekl ruského uhlí, a to i za cenu jeho nedostatku.

Kvůli do očí bijícím rozdílům v názorech na válku na Ukrajině je na první pohled zvláštní, že se Morawiecki chystá vazby s Orbánem obnovit. Maďarsko totiž svých nynějším chováním popírá veškeré hodnoty, které se Polsko ve vztahu k Ukrajině snaží hájit. Polský premiér ani vládnoucí strana PiS si nenechají ujít jedinou příležitost, aby neopomněli kdekoho obvinit ze spolupráce s Kremlem. Nezáleží na tom, jestli pro své tvrzení mají důkazy. Orbánovi ale jeho dokazatelné vazby k putinovskému Rusku velkoryse odpouštějí.

Faktor EU

Jakkoli se v odpovědi na ruskou agresi na Ukrajině Polsko a Maďarsko rozcházejí, dohromady je svádí jejich postoj k Evropské unii, s níž jsou oba státy ve sporu. Premiér Morawiecki už Maďarsku přislíbil podporu v jeho podzimním boji o unijní fondy. Varšava Budapešť potřebuje, protože kdyby o unijní peníze přišel kvůli nevyšetřované korupci Orbán, mohla by i ona.

Příčinou by v případě Polska byla pravděpodobně eroze nestranného soudnictví. Posledním krokem k jeho destrukci bylo přejmenování disciplinární komory (Izba Dyscyplinarna) letos v červenci. Soudní dvůr Evropské unie už dříve zpochybnil její nezávislost. Varšava ji následně na oko zrušila, aby mohla získat peníze z fondu obnovy, které jí Evropská komise nehodlala kvůli nerespektování principů právního státu vyplatit.

Ovšem lidé, kteří se do politiky ovládané disciplinární komory dostali, z polského justičního systému nezmizeli — jen se rozprchli na jiné pozice v rámci Nejvyššího soudu. Mohou se tak stát i součástí nově vzniklé komory pracovní odpovědnosti (Izba Odpowiedzialności Zawodowej), která nahradila disciplinární komoru. Varšava tedy problém neodstranila, pouze jej „překřtila“.

Polský prezident Andrzej Duda (vlevo) se svým někdejším protějškem Jánosem Áderem. Áder vykonával úřad maďarského prezidenta do letošního jara. 10. května jej vystřídala Katalin Nováková, rovněž funkcionářka Orbánova Fideszu. Foto Attila Kisbenedek, AFP

Polsko dál setrvává ve své dvojjediné pozici zastánce demokratických hodnot, které hlasitě hájí před rozpínavým Ruskem, a zároveň státu, který je mnohdy sám popírá — a ještě takové chování podporuje u jiných.

Vzhledem k tomu, jak dobrou práci odvádí Poláci na mezinárodní scéně ve vztahu k Ukrajině, by bylo na místě, aby dali prozatím maďarskému spojenectví sbohem, okamžitě podnikli veškeré kroky vedoucí k ukončení sporu s Evropskou unií a přiklonili se definitivně k hodnotám, k nimž se za hranicemi hlásí. Nelze totiž nadále venku demokratizovat a doma orbanizovat.

advertisment