Evropská ostuda. Polsko slaví svůj největší státní svátek, Den nezávislosti, 11. listopadu. Oslava tam od chvíle, kdy před sedmi lety získala moc strana Právo a spravedlnost - PiS, vypadá docela jinak, než osmadvacátý říjen či připomínka 17. listopadu u nás. Čech by byl šokován.

Ve Varšavě mají svátek zcela oficiálně v režii nacionalistické antisystémové síly, připomínající ty, které v Praze nedávno demonstrovaly proti české vládě a současnému režimu. Krajní pravice a fašizující symboly, jaké si dnes nikdo v Evropě nedovolí veřejně ukazovat.

Říkají si nacionalisté či národovci. Polská vládní strana jim už před lety vyklidila pole, manipuluje jimi pro své cíle, politicky i finančně je podporuje.

Způsob, jakým své svátky slaví, ilustruje, jak vzdálené si dnes jsou česká a polská politika a vládnoucí formace. Bez ohledu na to, že obě dnes podporují Ukrajinu.

Kaczyński vypustil radikálního džina nacionalistů

Jaroslaw Kaczyński, který svým myšlením tkví v předválečném Polsku a jeho hodnotách i bojích, vypustil před lety z lahve džina krajní pravice. Domníval se, že stále silnějším akcentováním nacionalismu a konzervativního katolictví získá kontrolu nad veškerou pravicí včetně té extrémní, a nad státem. A také že vystraší liberály, vzdělané vrstvy a levici, kterým naznačí, že politický boj by nemusel být jen pacifistický.

Den nezávislosti se všude v Polsku slaví na nejrůznější způsob, kulturou, sousedskostí, rodinně, důstojně. Varšavou ovšem rok co rok prochází největší nacionalistický pochod Evropy, tzv. Národní pochod. Sjede se na něj krajní pravice z celé země, ukážou se i skupinky z Itálie či třeba ze Slovenska.

Volají se národovecká, útočná, fašizující hesla o velkém a bílém Polsku, o některých, kteří budou viset na stromech. Zvlášť agresivní nenávist projevují vůči gayům a vůči Evropské unii. Loni za velkého jásotu spálili německou vlajku (ano!), vlajku EU i portrét Donalda Tuska.

Pochoduje organizace, kterou Polsko před válkou pro extrémismus zakázalo

Nad hlavami jim povlávají standarty „Národně radikálního tábora“, povolené nacionalistické organizace, která převzala název i symbol paže třímající dýku od předválečné fašistické organizace, kterou ve 30. letech polský stát, ač nijak zvlášť liberální, zakázal. Nebo černo-bílé keltské kříže, symboly bílé nadřazenosti. A samozřejmě tisíce dýmovnic a pochodní, neustále bouchající petardy, což v noční Varšavě nemůže nepřipomínat radikalizující se Evropu 30. let. Atmosféra daleko agresivnější a radikálnější, než byla na protisystémové pražské demonstraci.

V minulých letech se varšavský pochod neobešel bez násilností, před dvěma lety nacionalisti zapálili pochodní jeden byt, byly potyčky s těžkooděnci, samozřejmě spousta alkoholu a chuligánů. Proti nacionalistickému pochodu rok co rok protestuje malý hlouček starších lidí, kteří si říkají Obyvatelé republiky a jsou často z bývalé protikomunistické opozice. Klidně stojí opodál s transparentem typu Ve Varšavě nechceme fašismus, což pochodující dav rozlítí, hlouček obklopí několik řad těžkooděnců a vynesou je násilně pryč.

Vláda loni obešla rozhodnutí soudu