Evropská ostuda. Polsko slaví svůj největší státní svátek, Den nezávislosti, 11. listopadu. Oslava tam od chvíle, kdy před sedmi lety získala moc strana Právo a spravedlnost - PiS, vypadá docela jinak, než osmadvacátý říjen či připomínka 17. listopadu u nás. Čech by byl šokován.

Ve Varšavě mají svátek zcela oficiálně v režii nacionalistické antisystémové síly, připomínající ty, které v Praze nedávno demonstrovaly proti české vládě a současnému režimu. Krajní pravice a fašizující symboly, jaké si dnes nikdo v Evropě nedovolí veřejně ukazovat.

Říkají si nacionalisté či národovci. Polská vládní strana jim už před lety vyklidila pole, manipuluje jimi pro své cíle, politicky i finančně je podporuje.

Způsob, jakým své svátky slaví, ilustruje, jak vzdálené si dnes jsou česká a polská politika a vládnoucí formace. Bez ohledu na to, že obě dnes podporují Ukrajinu.

Kaczyński vypustil radikálního džina nacionalistů

Jaroslaw Kaczyński, který svým myšlením tkví v předválečném Polsku a jeho hodnotách i bojích, vypustil před lety z lahve džina krajní pravice. Domníval se, že stále silnějším akcentováním nacionalismu a konzervativního katolictví získá kontrolu nad veškerou pravicí včetně té extrémní, a nad státem. A také že vystraší liberály, vzdělané vrstvy a levici, kterým naznačí, že politický boj by nemusel být jen pacifistický.

Den nezávislosti se všude v Polsku slaví na nejrůznější způsob, kulturou, sousedskostí, rodinně, důstojně. Varšavou ovšem rok co rok prochází největší nacionalistický pochod Evropy, tzv. Národní pochod. Sjede se na něj krajní pravice z celé země, ukážou se i skupinky z Itálie či třeba ze Slovenska.

Volají se národovecká, útočná, fašizující hesla o velkém a bílém Polsku, o některých, kteří budou viset na stromech. Zvlášť agresivní nenávist projevují vůči gayům a vůči Evropské unii. Loni za velkého jásotu spálili německou vlajku (ano!), vlajku EU i portrét Donalda Tuska.

Pochoduje organizace, kterou Polsko před válkou pro extrémismus zakázalo

Nad hlavami jim povlávají standarty „Národně radikálního tábora“, povolené nacionalistické organizace, která převzala název i symbol paže třímající dýku od předválečné fašistické organizace, kterou ve 30. letech polský stát, ač nijak zvlášť liberální, zakázal. Nebo černo-bílé keltské kříže, symboly bílé nadřazenosti. A samozřejmě tisíce dýmovnic a pochodní, neustále bouchající petardy, což v noční Varšavě nemůže nepřipomínat radikalizující se Evropu 30. let. Atmosféra daleko agresivnější a radikálnější, než byla na protisystémové pražské demonstraci.

V minulých letech se varšavský pochod neobešel bez násilností, před dvěma lety nacionalisti zapálili pochodní jeden byt, byly potyčky s těžkooděnci, samozřejmě spousta alkoholu a chuligánů. Proti nacionalistickému pochodu rok co rok protestuje malý hlouček starších lidí, kteří si říkají Obyvatelé republiky a jsou často z bývalé protikomunistické opozice. Klidně stojí opodál s transparentem typu Ve Varšavě nechceme fašismus, což pochodující dav rozlítí, hlouček obklopí několik řad těžkooděnců a vynesou je násilně pryč.

Vláda loni obešla rozhodnutí soudu

Pochod organizuje Robert Bąkiewicz, člověk s extrémně pravicovou minulostí, který si na něm udělal politické jméno. Aby měl zajištěno, že bude mít rok co rok v den státního svátku monopol na hlavní bulvár Varšavy, vláda mu zvláštní legislativou umožnila si ho zarezervovat navždy jako takzvanou cyklickou událost.

Varšavský primátor loni pochod zakázal, soud ho v tom podpořil, načež vláda prohlásila, že jde o vládní akci a pochod tak umožnila. A šla tak daleko, že se v čele objevila řada vládních politiků a za nimi dav s nacionalistickými hesly.

Vláda loni Bąkiewiczovi přiklepla dotaci ve výši třicet miliónů korun, za což si vytvořil vlastní televizi „Národní média“ a nakoupil pro svou pořádkovou službu „Národní stráž“ a „Rota nezávislosti“ výbavu jako pro armádní jednotku, drony, přístroje pro noční vidění, termokamery, komunikační techniku.

Město v rukou nacionalistů

Vládní politici se pochodu tradičně neúčastní — a samozřejmě ani žádný opoziční. Prezident Duda mívá ve svém paláci formální projev a vyznamená několik osob, skutečný vládce Polska Jarosław Kaczynski, předseda PiS, a vláda odjedou do Krakova do katedrály k hrobce zakladatele novodobého Polska Piłsudského. A zároveň k hrobu Lecha Kaczyńského, který zahynul v leteckém neštěstí v roce 2010, čehož jeho bratr Jarosław dodnes rok co rok politicky zneužívá. Tvrdí, že nešlo o nehodu, jak prokázaly všemožné komise, ale o atentát. A že za ním stojí jeho nenáviděný rival Donald Tusk.

Pracuje s tím stejně jako Trump tvrdící, že vyhrál volby. A Varšavu ten den ponechají krajní pravici, nacionalistické, částečně přímo fašizující.

Letos tomu bylo také tak, výjimkou byl pouze ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro v čele průvodu. To on je strůjcem demontáže soudů a jejich podřízení politické moci, on je hlavním potížistou ve všech sporech Polska s Evropskou unií a dnes otevřeným rivalem premiéra Morawieckého v boji o moc a o nástupnictví po Kaczyńském. Stále víc se posunuje k radikální pravici, svou účastí v průvodu si říká o její hlasy.

Přeloženo do českého kontextu by to bylo, jako by český ministr spravedlnosti šel v čele průvodu pořádaného Dělnickou stranou a různými obdobnými krajně pravicovými radikály. Letos nastal v nacionalistickém táboře rozkol mezi Bąkiewiczem a národovci z Národního tábora. Radikálové nemůžou Bąkiewiczovi odpustit, že se nechá vlastně platit vládou. Jemu samozřejmě dělá dobře, že se etabluje na veřejnosti a jako každý radikál pošilhává po politické kariéře.

Z pochodu se stává každoroční folklór

Letos prezident Duda vyznamenal v prezidentském paláci několik osob. Vláda byla zase pryč v Krakově a jednou z hlavních tříd města, Jeruzalémskými alejemi, pochodoval průvod. Záplava stovek a stovek polských vlajek, slušnější lidé, tu a tam i s dětmi, kteří chtěli nějak vyjádřit svůj patriotismus a jít ven s národní vlajkou a jinou volbu neměli, protože vláda žádný jiný veřejný průvod nenabízí.

Brzy je ale střídala různá zorganizovaná nacionalistická uskupení, která se sjíždějí z celé země, aby ukázala svoji sílu. Národně radikální tábor, Všepolská mládež či Konfederace, politická formace, která získala jedenáct poslanců, a další. Vlají desítky jejich standart, zelené s paží a dýkou, černé keltské kříže, každá skupina nese ve svém čele transparent přes celou šíři bulváru.

Všude a pořád se opakuje „národ“, „národní“, „jsme nacionalisti“. Dav spálí evropskou vlajku. Na jednom baneru obří přeškrtnuté symboly: srp a kladivo, hákový kříž, duhová vlajka. Polská pravice už léta vyrábí obrázek gayů jako největších nepřátel země a kde může, útočí na ně. Někdy verbálně, někdy pěstí. Nemůže to nepřipomenout chování vůči Židům v předválečném Polsku.

Pro cizince je docela šokující, že liberální Poláci letos řeknou: tenhle rok nebyl pravicový pochod ničím výjimečný, nebyly větší výtržnosti a přišlo míň lidí než minule. Jako by už byli nuceni akceptovat, že největší státní svátek se slaví se zdviženými pěstmi, hesly o nepřátelství, o velkém katolickém Polsku.

Pojďte s námi nacionalisty

Jaká byla letos hesla na transparentech? Podle reportáží v médiích: „Krev, zem, bílá rasa. Ani rudé, ani duhové, Polsko jen národní. Svobodný národní socialismus. Velké Polsko. Polsko sociální, ne liberální. Dej ránu liberálovi, anarchistovi, teploušovi. Dej ránu kapitalismu, naší cestou je nacionalismus. Pojďte s námi nacionalisty. Keltský kříž, bílý orel, to jsou naše ideály. Jednou srpem, jednou kladivem rudou holotu. A na stromech místo listí — viset budou komunisti. Nestačí se Polákem narodit, to je třeba si zasloužit, silný národ, velké Polsko. Zákaz teploušství. Stop ukrajinizaci Polska. Práce v Polsku pro Poláky. White lives matter.“

Letošní hesla na transparentech ukazují na ideologickou rozplizlost nacionalistů. Jako nepřátelé na nich figurují jacísi „komunisté“ (v Polsku už dlouho žádná strana s tímhle názvem neexistuje) či „rudí“, Evropská unie, Němci. Ale objevily se jako nepřátelé také USA a Ukrajinci.

Ukrajinci se s Poláky ve 40. letech na východě země ve velkém vraždili a krajní pravice po roce 1989 tohle téma stále zvedala, ničila památníčky zabitých Ukrajinců, konala protiukrajinské demonstrace. Po ruské invazi se dostala do schizofrenní situace.

Jelikož na Ukrajinu útočí Rusové, její protiukrajinský diskurs zeslábl, ale nezmizel. V zemi, kde milióny slušných Poláků přijaly do svých domovů ukrajinské ženy a rodiny, je od krajní pravice stále slyšet protiukrajinský tón.

Vládě nevadí nacionalističtí chuligáni, ale demokratičtí profesoři

Dav měl veškerý prostor taková hesla nést a vykřikovat. Nikdo mu v tom nebránil, nikdo aktéry potom za ta hesla nepopotahoval. Policie nikde, pouze připravená v okolních ulicích, ta hesla jí nevadila.

Ve větším zasáhla pouze jednou: na malém prostranství vedle hlavní třídy se sešla skupinka šestnácti „Občanů republiky“, s velkým nápisem „Nacionalismus není vlastenectví“, v rukou bílou růži. Nehulákali, nedělali rozruch, pochodu nebránili. Jen důstojně stáli. Aby neurazili cítění pochodujících národovců, policie nejdřív mezi ně a pochod postavila tři obří kamiony, takže jedni na druhé neviděli ani o sobě nevěděli. A potom ještě pro jistotu téměř stovka policistů klidně stojící slušné občany hermeticky obklopila a držela tak od tří odpoledne do pozdního večera bez přístupu na toaletu.

Následně ještě devět z nich uniformovaní vyvlekli po zemi, jako nějaké fotbalové chuligány, a odvezli na služebnu. Tam si je zapsali: profesor, doktor medicíny, doktor biologie, doktor přírodních věd…

Policie je v takových chvílích stále zpolitizovanější, pracuje na objednávku PiS. Ne že by se jí nějak zvlášť chtělo zatýkat profesory a mlčky sledovat hulákající nacionalisty, ale takové má politické zadání. Vláda tím říká: nevadí nám radikální nacionalismus, vadí demokraté.

Onen hlouček angažovaných obyvatel, ty dvě desítky statečných, zachraňuje už několik let morální svědomí dnešního Polska. Paradoxně ve městě, které kompletně zničil německý nacionalismus a kde je na každém kroku, u každého domu cítit stopu zavražděných.

Pochod druhého Polska

Nacionalisté ale nejsou celé Polsko, i když dnes mají oficiální vítr v zádech a politickou i finanční podporu. Na jiném malém shromáždění liberální primátor Varšavy Rafał Trzaskowski, který pochod loni neúspěšně zakázal, spolu s několika přeživšími varšavského povstání z roku 1944 prohlásil: „Ve Varšavě není místo pro nacionalismus ani pro fašistické symboly. Varšava je posvěcená polskou krví.“

A kousek od nacionalistického průvodu se konal jeden menší, ale pro vědomí a budoucnost země významnější. Levicová mládež a umělecké kruhy tam pod heslem „Za vaši a naši svobodu“ jdou klidně, bez hulákání. Hlavní slogan: „Polsko bez fašismu“. Nesou hesla „Za svobodu Polska. Za svobodu žen a dívek. Polsko bez fašismu. Za svobodu bez Putina. Za svobodu od náboženského fanatismu. Za svobodu od klimatické katastrofy.“ Nesou ukrajinské symboly či symboly svobodného Běloruska.

Je to jiný průvod, jiné Polsko. Vládní strana v čele s Kaczyńským a s katolickou hierarchií dělá vše, aby tohle Polsko umlčela. Podle posledních průzkumů má ale stále větší naději, že občanská opozice příští rok volby vyhraje a svou zemi zase pootočí na cestu bez nacionalismu do většinového evropského kurzu.

S takovou vládou by Česká republika mohla udržovat kontakty jako s nejlepším sousedem a přítelem. V této chvíli je ve schizofrenní situaci, kdy je třeba podpořit Varšavu vzhledem k její angažovanosti vůči Ukrajině, zároveň ale nelze akceptovat nacionalistickou ideologii velkého souseda. To by měl mít Petr Fiala na paměti a přečíst si, jak vypadal oficiální průvod Varšavou. Že to byla ostuda Evropy.