Na podzim se budou v Polsku konat parlamentní volby. K nejvýraznějším politickým tématům poslední doby patří válka na Ukrajině, zdražování a výplata peněz z unijního Fondu obnovy. Konkrétní témata předvolební kampaně se však ještě mohou měnit.

S určitostí lze říci, že válka na Ukrajině zastiňuje většinu politických problémů polské společnosti. Podpora Ukrajině přitom prakticky není důvodem politických střetů. Pomoc zpochybňuje pouze část krajní pravice.

Válka, zdražování a peníze z Unie

Válka nicméně slouží jako zástěrka pro vzájemné obviňování obou největších polských stran, která z nich je více proruská. Občanská platforma obviňuje Právo a spravedlnost, že je stejně homofóbní jako ruský režim, z druhé strany je kritizována za údajně nedostatečné zbrojení a diverzifikaci energetiky za vlád Donalda Tuska (2007—2014). Tehdejší vláda konvenovala unijním — a hlavně německým snahám o nastolení dobrých vztahů s Ruskem.

Důležitým tématem je ovšem také inflace a zdražování. S financemi souvisí i snaha získat unijní peníze pro Národní plán obnovy. Unie podmínila vyplacení financí revizí reforem soudnictví. Kompromisní zákon na počátku roku Sejm s pomocí části opozice schválil, ale prezident Duda jej místo podpisu poslal k posouzení Ústavnímu soudu. Na vyplacení peněz tak Polsko stále čeká.

Válka a ekonomické strasti upozadily další problémy, jako například otázku potratů nebo zrovnoprávnění LGBT osob. Od takzvaného černého protestu, během něhož se v desítkách měst protestovalo proti zákazu potratů, přestaly být ženy v politickém životě opět příliš vidět a ani předvolební kampaň to zřejmě nezmění. I když volební zákon určuje pro ženy 35 procent míst na kandidátkách, jen málo z nich se dostane na přední pozice.

Slučování a štěpení pravicové opozice

Postupně je čím dál jasněji v chystaných předvolebních koalicích, které usilují ukončit osmiletou vládu Práva a spravedlnosti. Spojování polské opozice však připomíná chemickou reakci, při níž se dvě menší strany sloučí, ale vedlejším produktem je odchod několika nespokojenců, kteří jdou zkusit své politické štěstí v rámci slučování jiných stran.

Kaleidoskop opozičních snah začněme od krajní pravice. V koalici tří a posléze čtyř stran Konfederace probíhalo pnutí už delší dobu. Před rokem totiž došlo k odchodu tří poslanců ze strany KORWIN a založení strany Wolnościowcy (od Wolność — Svoboda). Důvodem štěpení byla navenek válka na Ukrajině (Wolnościowcy jsou nejvíce proukrajinští), svou roli však sehrál boj o vliv a místa na kandidátce.

Minulý týden byl předseda Wolnościowců vyloučen z Konfederace, následovali ho jeho dva straničtí kolegové. Všichni tři poslanci opustili poslanecký klub Konfederace a založili si vlastní. Osud těchto pravicových libertariánů je nejistý, v předvolebních průzkumech se neobjevují.

Konfederaci připisují průzkumy zhruba sedm procent podpory voličů. Podobně jako před čtyřmi lety mají její jednotlivé strany — Národní hnutí, Konfederace polské koruny a Nová naděje (původně KORWIN, avšak po rezignaci předsedy strany Janusze Korwina-Mikkeho se strana přejmenovala) — rozděleny jednotlivé obvody, kde budou mít lídry kandidátek.

Strana Nová naděje v průběhu prosince až února uspořádala primárky ve dvaceti obvodech, které má přidělené z celkových 41. Primárky se neobešly bez manipulací — v Lehnici byla urna odvezena z hlasovací místnosti na neznámé místo a volby byla zrušeny, v Krakově zase našli víc hlasů než hlasujících. Primárky dopadly podle představ předsedy strany Sławomira Mentzena, jedničkou kandidátky se stal jeho bratr.