Na podzim se budou v Polsku konat parlamentní volby. K nejvýraznějším politickým tématům poslední doby patří válka na Ukrajině, zdražování a výplata peněz z unijního Fondu obnovy. Konkrétní témata předvolební kampaně se však ještě mohou měnit.

S určitostí lze říci, že válka na Ukrajině zastiňuje většinu politických problémů polské společnosti. Podpora Ukrajině přitom prakticky není důvodem politických střetů. Pomoc zpochybňuje pouze část krajní pravice.

Válka, zdražování a peníze z Unie

Válka nicméně slouží jako zástěrka pro vzájemné obviňování obou největších polských stran, která z nich je více proruská. Občanská platforma obviňuje Právo a spravedlnost, že je stejně homofóbní jako ruský režim, z druhé strany je kritizována za údajně nedostatečné zbrojení a diverzifikaci energetiky za vlád Donalda Tuska (2007—2014). Tehdejší vláda konvenovala unijním — a hlavně německým snahám o nastolení dobrých vztahů s Ruskem.

Důležitým tématem je ovšem také inflace a zdražování. S financemi souvisí i snaha získat unijní peníze pro Národní plán obnovy. Unie podmínila vyplacení financí revizí reforem soudnictví. Kompromisní zákon na počátku roku Sejm s pomocí části opozice schválil, ale prezident Duda jej místo podpisu poslal k posouzení Ústavnímu soudu. Na vyplacení peněz tak Polsko stále čeká.

Válka a ekonomické strasti upozadily další problémy, jako například otázku potratů nebo zrovnoprávnění LGBT osob. Od takzvaného černého protestu, během něhož se v desítkách měst protestovalo proti zákazu potratů, přestaly být ženy v politickém životě opět příliš vidět a ani předvolební kampaň to zřejmě nezmění. I když volební zákon určuje pro ženy 35 procent míst na kandidátkách, jen málo z nich se dostane na přední pozice.

Slučování a štěpení pravicové opozice

Postupně je čím dál jasněji v chystaných předvolebních koalicích, které usilují ukončit osmiletou vládu Práva a spravedlnosti. Spojování polské opozice však připomíná chemickou reakci, při níž se dvě menší strany sloučí, ale vedlejším produktem je odchod několika nespokojenců, kteří jdou zkusit své politické štěstí v rámci slučování jiných stran.

Kaleidoskop opozičních snah začněme od krajní pravice. V koalici tří a posléze čtyř stran Konfederace probíhalo pnutí už delší dobu. Před rokem totiž došlo k odchodu tří poslanců ze strany KORWIN a založení strany Wolnościowcy (od Wolność — Svoboda). Důvodem štěpení byla navenek válka na Ukrajině (Wolnościowcy jsou nejvíce proukrajinští), svou roli však sehrál boj o vliv a místa na kandidátce.

Minulý týden byl předseda Wolnościowců vyloučen z Konfederace, následovali ho jeho dva straničtí kolegové. Všichni tři poslanci opustili poslanecký klub Konfederace a založili si vlastní. Osud těchto pravicových libertariánů je nejistý, v předvolebních průzkumech se neobjevují.

Konfederaci připisují průzkumy zhruba sedm procent podpory voličů. Podobně jako před čtyřmi lety mají její jednotlivé strany — Národní hnutí, Konfederace polské koruny a Nová naděje (původně KORWIN, avšak po rezignaci předsedy strany Janusze Korwina-Mikkeho se strana přejmenovala) — rozděleny jednotlivé obvody, kde budou mít lídry kandidátek.

Strana Nová naděje v průběhu prosince až února uspořádala primárky ve dvaceti obvodech, které má přidělené z celkových 41. Primárky se neobešly bez manipulací — v Lehnici byla urna odvezena z hlasovací místnosti na neznámé místo a volby byla zrušeny, v Krakově zase našli víc hlasů než hlasujících. Primárky dopadly podle představ předsedy strany Sławomira Mentzena, jedničkou kandidátky se stal jeho bratr.

Mimo Konfederaci má jasno i bývalá vládní strana Dohoda (Porozumienie). Konzervativní partaj se čtyřmi poslanci ohlásila spolupráci s původně zemědělským odborovým svazem Agrounie, s nímž — aby se vyhnuli podmínce osmi procent pro zvolení v případě koalice — založí novou stranu. Průzkumy jim předpovídají necelá dvě procenta. I v tomto případě odešel jeden poslanec a mluvčí Dohody.

Sbližování a hlubší spolupráce pokračuje mezi lidovci a eklektickým hnutím Polsko 2050. Předsedové Kosiniak-Kamysz za lidovce a Hołownia za Polsko 2050 na společné tiskové konferenci neohlásili vznik koalice, jak mnozí doufali, ale pouze vznik společné programové komise. Proti sbližování s konzervativními poslanci se postavila poslankyně Polska 2050 Hanna Gil-Piątek a ze strany i poslaneckého klubu vystoupila. Pokud by obě strany koalici vytvořily, podle současných průzkumů by dosáhla na patnáct procent.

Levice a Občanská platforma

Levice bude pokračovat ve stejném formátu jako doposud — koalici Nové levice a strany Razem. I zde integrace vedla k nesouhlasu a odchodu několika poslanců, kteří se ale postupně začínají vracet. Levice má stabilní podporu mezi sedmi až deseti procenty.

Plán nejsilnější opoziční strany, Občanské platformy, na jednu kandidátku demokratické opozice, nyní vypadá jako méně pravděpodobný. Počítat může s koalicí menší stran (v průzkumech stabilně nad třicet procent) jako doposud. O velké koalici se kladně vyjadřují takřka všichni výše uvedení odpadlíci — žádný z nezařazených poslanců ale není natolik výrazná osobnost, aby přinesla větší množství hlasů. Důležitější jsou proto hlasy levicových lídrů, kteří na koalici s Občanskou platformou mají stále zájem.

Do parlamentních voleb zbývá více než půl roku. Průzkumy ukazují, že demokratická opozice má šanci zvítězit. Pokud však nechce posílit národoveckou Konfederaci, jedna kandidátka není nejlepší volbou. Nejlépe vychází možnost dvou koalic — Občanské platformy s Novou levicí a lidovců s Polskem 2050. Současné roztříštění není pro porážku Práva a spravedlnost ideální — hrozí, že propadnou hlasy lidovců, a opozici navíc poškodí přepočet hlasů na mandáty, výhodný pro vítěze voleb.

Strategie opozice zřejmě určí, jaká témata v předvolebním klání zvolí Právo a spravedlnost. Vládnoucí strana v minulosti zkoušela jak získat umírněnější konzervativce a centristy, tak hlasy na krajní pravici. Silnou podporu má stále na východě země, na venkově a v menších městech. Problémem se jí však může stát demografická změna, protože její podpora mezi mladými lidmi je poměrně nízká. Výsledek podzimních voleb v Polsku tak vedle schopnosti opozice vytvořit koalice nejspíše rozhodne schopnost Práva a spravedlnosti mobilizovat své dřívější voliče a naopak odradit potenciální nové voliče opozice.