Polsko se chystá k volbám. Právo a spravedlnost zatím stále na špici
Jan ŠkvrňákV Polsku začíná volební kampaň k říjnovým volbám do obou komor parlamentu. Zatímco v případě senátních voleb se opozice dokázala domluvit a postavit v každém obvodu jednoho kandidáta, ve volbách do dolní komory se její síly tříští.
Polské parlamentní volby do Sejmu, dolní komory parlamentu, i do Senátu proběhnou v neděli 15. října. Minulý týden je na jeden z nejbližších možných termínů vyhlásil prezident Andrzej Duda. Nyní oficiálně začíná volební kampaň, strany registrují své volební výbory a představují kandidátní listiny.
Do Senátu společně, do Sejmu zvlášť
Ve čtvrtek 17. srpna ohlásila opozice po dlouhých jednáních znovuuzavření Senátního paktu. V jednokolových senátních volbách budou mít čtyři hlavní opoziční strany v každém obvodu jednoho společného kandidáta. Občanská koalice by měla postavit jednapadesát kandidátů, Polská lidová strana dvacet, Levice patnáct, Polsko 2050 osm senátorů a nezávislí šest kandidátů.Obdobná strategie jim i přes celkovou prohru v minulých volbách pomohla získat většinu alespoň v Senátu. Opozice chce nyní vyhrát v šedesáti až pětašedesáti volebních obvodech z celkových sto.
Opozici se však pro odpor menších stran nepodařilo uzavřít jednotnou kandidátku do dolní komory parlamentu. Jistou náhražkou, stejně jako před čtyřmi roky, je Občanská koalice (KO). Koalice vedená nejsilnější opoziční stranou, Občanskou platformou, zahrnuje liberální Nowoczesnou (Moderní), Zelené a levicovou Iniciativu Polsko představila ve středu téměř úplné kandidátky. Pokoušejí se formou zipu střídat muže a ženy, což se ovšem ne vždy daří.
Donald Tusk má koalici podle všeho pevně pod kontrolou, řada dlouholetých poslanců už nekandiduje, je odsunuta na těžko volitelná místa nebo do kandiduje do Senátu, jako například místopředsedkyně Sejmu a v roce 2020 prezidentská kandidátka Małgorzata Kidawa-Błońska.
Na kandidátkách Občanské koalice je i několik poslanců, kteří ve svých bývalých stranách prosazovali jednotnou opoziční kandidátku a později své strany pro nesouhlas s ní opustili. Za Občanskou platformu by se do parlamentu mohly dostat i nové tváře jako bývalý ombudsman Adam Bodnar a novinář a popularizátor historie Bogusław Wołoszański, jemuž státní TVP zrušila pořad.
Největší kontroverze na kandidátce vyvolává Michał Kołodziejczak, šéf zemědělské nadace a strany Agrounie, známé blokádami silnic a vysypáváním potravin na veřejných místech. Během letošní kampaně tato strana už oznamovala koalici s Dohodou, hnutím primátora Starachowic, Sebeobranou, jednala s lidovci.
Nyní se Kołodziejczak stal vedoucím kandidátky Občanské koalice v Konině. Jeho hnutí má podporu spíše v desetinách procenta, do Občanské koalice ale vnáší agrární segment, což může ubrat hlasy lidovcům, a můžeme očekávat, že Kołodziejczak bude vládu kritizovat za zemědělskou politiku, například import ukrajinského obilí.
Koalice národovců a libertariánů Konfederace je v průzkumech s výsledkem nad deset procent na třetím místě. Takto vysoký výsledek by zablokoval zformování povolební koalice. Kulturně má tato koalice blíže k Právu a spravedlnosti, v ekonomické oblasti k Občanské platformě, ale nechce být v koalici ani s jednou z těchto stran.
Překvapením může být výsledek koalice lidovců a hnutí Polsko 2050 s názvem Třetí cesta. V průzkumech dosahuje potřebných osmi procent, ale s nástupem Občanské koalice je tento volební projekt spíše na sestupné trajektorii.
Právo a spravedlnost ještě neřeklo poslední slovo
Žádná z opozičních stran se nevyhnula personálním omylům. U Občanské platformy to je zřejmě zmíněný Kołodziejczak, Levice vsadila pro změnu na filozofa Jana Hartmana, který už na twitteru hájil práva pedofilů a odrazoval od nákupu v židovských obchodech — a kandidátem již není. Polsko 2050 zase jako kandidáta do Senátu navrhovalo Romana Giertycha, bývalého ministra školství ve vládě Jarosława Kaczyńského, který škrtal z povinné školní četby „závadové“ autory jako například Witolda Gombrowicze.
Současně s volbami proběhne také referendum, které vyhlásilo Právo a spravedlnost a které může volby ovlivnit. V referendu jsou Polákům kladeny čtyři otázky, ohledně privatizace státních podníků, zvýšení věku odchodu do důchodu, omezení migrace a zničení bariéry proti Bělorusku.
Otázky jsou kladeny dosti návodným způsobem: „Podporujete přijetí tisíců nelegálních přistěhovalců z Blízkého východu a Afriky v souladu s mechanismem nuceného přemísťování, který zavedla evropská byrokracie?“ Po slabém rozjezdu kampaně je referendum pro Právo a spravedlnost větrem do plachet a umožňuje straně nastolovat témata volební kampaně.
Proti současné vládě však hrají různé ekonomické, sociální a demografické faktory. Konzervativní pravice už vládne osm let a „únava materiálu“ je patrná. Politolog Jarosław Flis připomíná, že žádná vláda neměla v uplynulých dvaadvaceti letech tak nízké hodnocení jako kabinet Mateusze Morawieckého.
Proti vyhlídkám Práva a spravedlnosti hovoří také demografická proměna. Mladí lidé, i když jich chodí k volbám méně, volí spíše levici, mladé ženy Občanskou koalici a mladí muži Konfederaci. V neposlední řadě se podle předběžných odhadů v druhém čtvrtletí polská ekonomika propadla a je v mírné půlprocentní recesi.
Ve volebních průzkumech stále vede Právo a spravedlnost, které bude kandidovat spolu se Suverénním (dříve Solidárním) Polskem, Republikány a Pawłem Kukizem. S menším odstupem v průzkumech následuje Občanská koalice. Na třetím místě se nejčastěji objevuje krajně pravicová koalice Konfederace svobody a nezávislosti, spojenectví Nové Naděje (dříve KORWIN), Národního hnutí a Konfederace polské koruny. Do Sejmu by podle současných průzkumů pronikly ještě dvě zmíněné koalice: Levice a Třetí cesta.