Kampaň před parlamentními volbami v Polsku vrcholí a již za necelý týden se otevřou volební místnosti. Děje se tak v náročném čase, kdy vládní i opoziční politici musí neustále reagovat na překotné události dnešní doby a hledat pokud možno jednoduchá a srozumitelná řešení na složité otázky, na které namnoze žádný snadno uskutečnitelný recept není.

Jednou z nich je nepochybně „východní otázka“, vztah Polska k východní sousedům — tedy Rusku, Ukrajině a Bělorusku — v době horkého válečného konfliktu, jaký Evropa od konce druhé světové války nezažila. „Východní otázka“ je ve volební kampani přítomná jako téma sporu, ale nejspíše v jiné podobě, než by český pozorovatel předpokládal.

Jednota v obecných cílech

Polská společnost je orientovaná na dvě světové strany nejen geopoliticky, ale i svou dějinnou zkušeností a politickými zájmy. První Rzeczpospolita, stavovská monarchie založená na specifickém republikánském étosu a modelu rozhodování, která se mezi 16. a 18. stoletím rozkládala od Visly k Bugu, respektive Dněpru a od břehů Baltu až k pobřeží Černého moře, zanechala svými vojenskými výboji odkaz, jehož součástí je i současná polská ambice být v daném prostoru podobně zásadní geopolitickou silou.

Polská východní politika se opírá o tezi, že „na východě vždy záleží“ a jeho vývoj nelze pomíjet. Poláci nikdy nebyli zcela lhostejní k tomu, jaké politické procesy se na „jejich“ někdejších územích odehrávají a pokoušeli se je aktivně ovlivňovat.

Kdo by v Polsku chtěl dnes hledat relevantní politickou sílu, která v rámci rusko-ukrajinského konfliktu zaujímá otevřeně proruské či ruské imperiální agresi nahrávající postoje, hledal by marně. Polská politická reprezentace se prakticky komplexně shoduje, že pomoc Ukrajině znamená nejen morální závazek pomáhat slabšímu, ale především asertivní angažmá Polska směrem k prosazování vlastních východních zájmů.

Poláci se obávají opětovné agrese moskevské imperiální moci, kterou již mnohokráte v dějinách poznali, a jsou v drtivé většině přesvědčeni, že Ukrajinci bojují i za ně, protože vytvářejí hráz proti potenciální agresi Ruska vůči Polsku. Přesto nepanuje v polské společnosti shoda, jaké adekvátní prostředky pro podporu Ukrajiny — a v jaké podobě — použít.

Pomoc Ukrajině a polské zájmy

Vláda Mateusze Morawieckého zastává po 24. únoru loňského roku jasnou linii aktivní podpory napadené Ukrajině. Kromě pomoci statisícům uprchlíků, kteří dnes spolu se všemi polskými obyvateli ukrajinské národnosti představují až dva a půl milionu obyvatel Polska, se podpora realizuje především masivními dodávkami vojenského materiálu.

V tom měla vláda u opozice zatím v zásadě podporu, jen si mnozí opoziční politici opakovaně neodpustili poukazovat na to, že vojenské dodávky nesmějí být na úkor obranyschopnosti vlastní země. Vyjádřil se tak například politik nacionalistické Konfederace Robert Winnicki. Představitelé Levice zase opakovaně vyjadřovali nesouhlas se zvyšováním výdajů na obranu.