↗

Jedinými skutečně masovými protesty v posledních letech byly demonstrace proti zpřísnění potratového práva v letech 2020 až 2021, které však trvaly pouze týdny a neměly nakonec na polskou legislativu žádný dopad. Foto Wojtek Radwanski, AFP

Když jsem v roce 2020 zhlédl polský film Místnost sebevrahů: Hater Jana Komasy, zdálo se mi, že zápletka a vyznění snímku jsou velmi nadsazené. Film vypráví příběh frustrovaného mladíka, pracovníka PR firmy, která je ve skutečnosti trollí farmou pokoušející se ovlivnit blížící se volby primátora Varšavy. Sociopatický hlavní hrdina udělá cokoli, čím může pomoci svým novým zaměstnavatelům a prospět sám sobě. Pomluvy a nenávist se rozdmýchávané na sociálních sítích vyústí v sérii vražd.

O tři roky později mi připadá, že Komasův film byl prorocký — vzpomeňme vraždu gdaňského primátora Pawła Adamowicze — a celkem zdařile diagnostikoval celkovou náladu, jaká v Polsku vládne nejen v politice a internetovém prostředí, ale i v každodenním životě. K hlavním emocím patří vztek a nedůvěra, převládajícími postoji jsou egoismus a cynismus. Říci přitom, že polská společnost je polarizovaná, zní banálně. Zajímavější je pozorovat projevy této polarizace, která má své kořeny v neoliberální proměně, kterou země procházela už od raných devadesátých let.

Nenaplněné naděje let devadesátých

Někdo by mohl usoudit, že vzhledem k tomu, že posledních osm let v Polsku vládnou národně-konzervativní populisté, mají i podporu většiny Poláků. Realita je ale jiná. Celková podpora pro vládnoucí stranu činí jen asi třetinu všech volebních preferencí, přičemž mnoho voličů Práva a spravedlnosti (PiS) volí stranu z čistě pragmatických důvodů — hlavně kvůli sociálním dávkám — a s nacionalistickým narativem strany nesouhlasí.

Významná je také podpora krajně pravicové strany Konfederace, podivného spojení libertariánů, konzervativců a nacionalistů, které dá se vzdáleně přirovnat k české SPD. Podle posledních průzkumů měla Konfederace přes deset, možná až šestnáct procent podpory, a to převážně mezi mladými a frustrovanými lidmi.

Ani v tomto případě konzervativní a nacionalistická prezentace strany není tím, co láká drtivou většinu jejích voličů. Mladí Poláci chtějí volit Konfederaci, protože nabízí snížení daní, podnikatelskou svobodu, likvidaci sociálních příspěvků a veřejného pojištění: jednoduše slibuje, že se stát nebude míchat do ekonomického života svých občanů.

V českém kontextu se může zdát zvláštní, že voličstvo polské krajní pravice a levicových stran (Razem, Wiosna, SLD) se z hlediska politických názorů příliš neliší. Levici a krajní pravici v Polsku podporují většinou lidé mladší čtyřiceti let, jejichž názory jsou obvykle velmi liberální jak v oblasti společenských hodnot, tak ekonomiky.