Pro českou zahraniční politiku se stává stále větším dilematem otázka, jak moc se angažovat v různých formách regionální spolupráce. Důvodem je nejen zhoršující se stav demokracie a právního státu v Maďarsku a Polsku, ale také skutečnost, že Polsko coby dominantní regionální mocnost sleduje pod vládou strany Právo a spravedlnost vlastní cíle, které nejsou vždy kompatibilní s ostatními členy regionálních uskupení ve střední Evropě.

Nejviditelnější regionální uskupení, Visegrádská čtyřka, jehož členy jsou Česká republika, Polsko, Maďarsko a Slovensko, je politickým vývojem v Polsku a Maďarsku v poslední době stále více paralyzované. Polsko čelí několika řízením s Evropskou komisí pro porušování principů právní státu kvůli útokům na nezávislost justice. A nejnověji se vůči němu vede také řízení kvůli zákonu, který zřizuje komisi posuzující ruský vliv v zemi v letech 2007 až 2022. Kritici zákona v něm vidí nástroj k vyřazení některých postav současné opozice z nadcházejících voleb.

Maďarsko čelí kromě řízení kvůli porušování principů prvního státu a útokům na sexuální menšiny také kritice kvůli svým postojům k ruské agresi na Ukrajině, včetně snah vydírat zbytek Evropské unie při schvalování sankcí proti Rusku. To z Maďarska činí cosi jako pátou kolonu Ruska v Evropské unii.

Visegrádská skupina si vysloužila ostrou kritiku v západní Evropě už v roce 2015, když její členské země odmítaly různé iniciativy EU v řešení migrační krize. Od té doby se zejména v Polsku a Maďarsku zintenzivnily i útoky na některé principy právního státu. Maďarský premiér Viktor Orbán zpochybňuje i samu liberální demokracii.