Pro českou zahraniční politiku se stává stále větším dilematem otázka, jak moc se angažovat v různých formách regionální spolupráce. Důvodem je nejen zhoršující se stav demokracie a právního státu v Maďarsku a Polsku, ale také skutečnost, že Polsko coby dominantní regionální mocnost sleduje pod vládou strany Právo a spravedlnost vlastní cíle, které nejsou vždy kompatibilní s ostatními členy regionálních uskupení ve střední Evropě.

Nejviditelnější regionální uskupení, Visegrádská čtyřka, jehož členy jsou Česká republika, Polsko, Maďarsko a Slovensko, je politickým vývojem v Polsku a Maďarsku v poslední době stále více paralyzované. Polsko čelí několika řízením s Evropskou komisí pro porušování principů právní státu kvůli útokům na nezávislost justice. A nejnověji se vůči němu vede také řízení kvůli zákonu, který zřizuje komisi posuzující ruský vliv v zemi v letech 2007 až 2022. Kritici zákona v něm vidí nástroj k vyřazení některých postav současné opozice z nadcházejících voleb.

Maďarsko čelí kromě řízení kvůli porušování principů prvního státu a útokům na sexuální menšiny také kritice kvůli svým postojům k ruské agresi na Ukrajině, včetně snah vydírat zbytek Evropské unie při schvalování sankcí proti Rusku. To z Maďarska činí cosi jako pátou kolonu Ruska v Evropské unii.

Visegrádská skupina si vysloužila ostrou kritiku v západní Evropě už v roce 2015, když její členské země odmítaly různé iniciativy EU v řešení migrační krize. Od té doby se zejména v Polsku a Maďarsku zintenzivnily i útoky na některé principy právního státu. Maďarský premiér Viktor Orbán zpochybňuje i samu liberální demokracii.

Česká republika a Slovensko se zatím k problematickému vývoji v obou dalších zemích V4 otevřeně nepostavily. Někteří čeští politici občas zaujmou kritický postoj k vývoji v Maďarsku, ale celkově se česká zahraniční politika tváří, jako by se v Polsku a Maďarsku nedělo nic výjimečného.

Dál se konají summity premiérů i prezidentů V4, na nichž se hovoří o další spolupráci, ač každému, kdo sleduje vývoj v jednotlivých zemích V4, musí být jasné, že hledat společnou řeč je stále složitější. Nad vývojem v Polsku je poněkud snadnější přivírat oči než nad vývojem v Maďarsku, protože Polsko hraje významnou roli ve vojenské a další pomoci Ukrajině. Nicméně mlčení českých politiků nad tím, co se děje v obou zemích, kazí obraz naší země coby jediného člena V4, který momentálně nemá problémy s demokracií a nedávno se dobře zhostil předsednictví Evropské unie.

Navíc takové mlčení do jisté míry v očích části české veřejnosti legitimizuje antidemokratickou politiku v podání Orbána nebo Jarosława Kaczyńského, kterou se v poslední době inspiroval lídr nejsilnějšího opozičního hnutí a bývalý premiér Andrej Babiš. Česká vláda tak možná i svým opatrnickým postojem k tomu, co se děje v Polsku a Maďarsku, umetá Babišovi cestu zpět k moci.

Aby to toho nebylo dost, Visegrádská skupina se může stát uskupením ještě problematičtějším, než je, pokud na Slovensku zvítězí v podzimních volbách politické síly, které se zjevně inspirovaly orbánovskou politikou. Řeč je o Smeru Roberta Fica, který se výrazně posunul k nacionálnímu populismu, a to v extrémní podobě, když zpochybňuje i západní pomoc Ukrajině. Pokud by Fico zformoval koalici s podobnými uskupeními, či dokonce se slovenskými fašisty, může se Česká republika rázem stát jedinou zemí V4, která ještě má víceméně bezproblémový demokratický systém.

Nelze samozřejmě vyloučit, že v Polsku zvítězí v podzimních volbách současná opozice, což by rovnováhu sil ve Visegrádské čtyřce mohlo výrazně změnit ve prospěch demokratických sil. Jenže vláda strany Právo a spravedlnost dělá vše pro to, aby si udržela moc. Včetně přijetí již zmíněného zákona pro posuzování ruského vlivu v zemi v letech 2007 až 2022, kterému se v Polsku přezdívá Lex Tusk, protože jeho hlavním cílem je vyřadit z voleb nejsilnějšího opozičního politika.

Další formy regionální spolupráce

Na problémy ve Visegrádské skupině může česká zahraniční politika reagovat různými způsoby. Aniž by chtěla ohrozit samu existenci V4, může ji kupříkladu visegrádskou spolupráci začít upozaďovat tak, že začne klást větší důraz na jiné formy regionální spolupráce.

Potíž s takovou případnou strategií spočívá v tom, že i ve všech ostatních regionálních uskupeních hrají významnou roli momentálně problematické Polsko a Maďarsko. Coby zakladatelská země hraje Polsko významnou roli v projektu nazývaném Trojmoří, jehož se účastní celkově dvanáct států ležících mezi Baltským, Jaderským a Černým mořem: Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bulharsko a Rumunsko.