Visegrádské uskupení, sestávající z Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky, ztratilo už před nějakou dobou svůj význam. Jeho původní hlavní smysl, který spočíval ve společné spolupráci zemí V4 v přístupových jednáních do Evropské unie a Severoatlantické aliance, byl naplněn vstupem těchto zemí do obou organizací.

Skupina V4 tím ale nezanikla, snažila se přetvořit v regionální společenství, jehož země by mohly lépe uplatňovat svůj vliv zejména v EU. Jenže tento cíl se ne zcela podařilo uskutečnit. Už proto, že visegrádské země byly schopné nacházet společnou řeč jen občas.

Příčinou byly poměrně velké rozdíly v jejich politickém fungování. Nejenže všechny čtyři země praktikovaly značně zideologizovanou vnitřní politiku, která se částečně přenášela i na regionální úroveň, ale hlavně se Maďarsko a Polsko postupně začaly odchylovat od principů právního státu i některých principů liberální demokracie.

Když už čtyři země společnou řeč našly, bylo to stále více především v přístupu k tématům, v nichž se vyjevovaly jejich postkomunistické předsudky, nedostatek tolerance a malá schopnost spolupracovat na solidární bázi se zbytkem EU. Zejména jejich společný postoj k migraci po vypuknutí migrační krize v roce 2015 dal v západní Evropě vzniknout obrazu V4 coby nekooperativního, v podstatě „reakcionářského“ uskupení.

Když EU zahájila s Maďarskem a Polskem v několika instancích řízení kvůli porušování principů právního státu, a v případě Maďarska vyjadřovala i obavy z neliberálních či přímo autoritářských tendencí vlád Viktora Orbána, Polsko, vedené konzervativně-populistickou vládou Jaroslawa Kaczynského, jej hájilo. Otevřeně slibovalo, že případné sankce proti Maďarsku zablokuje, musejí totiž být schváleny Evropskou radou jednomyslně.

Slovensko a Česká republika zůstaly spíše ve vleku obou zmíněných zemí, čímž si na mezinárodní scéně škodily. Pokračující účast ve stále méně funkčním uskupení vysvětlovaly jejich vlády tak, že visegrádské uskupení zůstává důležité nejen jako konzultační platforma, ale umožňuje těsnější spolupráci mezi čtyřmi zeměmi v oblasti kultury a otázkách regionální infrastruktury a bezpečnosti.