Visegrád je v kómatu a prezident Pavel ho nechce oživovat

Jiří Pehe

Uskupení V4 vzniklo ke koordinaci zemí regionu při vstupu do NATO a EU. Jeho smysl se postupně vyčerpal a zájmy členských zemí se rozcházejí. Kritický postoj Petra Pavla je nadějí nového přístupu při hledání vhodných regionálních partnerů.

Maďarsko a Polsko zpochybňují některé principy právního státu i liberální demokracie. Zřetelně se tak odchylují od jádra EU. Česká republika by jim v tom neměla sekundovat. Foto Leon Neal, POOL, AFP

Visegrádské uskupení, sestávající z Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky, ztratilo už před nějakou dobou svůj význam. Jeho původní hlavní smysl, který spočíval ve společné spolupráci zemí V4 v přístupových jednáních do Evropské unie a Severoatlantické aliance, byl naplněn vstupem těchto zemí do obou organizací.

Skupina V4 tím ale nezanikla, snažila se přetvořit v regionální společenství, jehož země by mohly lépe uplatňovat svůj vliv zejména v EU. Jenže tento cíl se ne zcela podařilo uskutečnit. Už proto, že visegrádské země byly schopné nacházet společnou řeč jen občas.

Příčinou byly poměrně velké rozdíly v jejich politickém fungování. Nejenže všechny čtyři země praktikovaly značně zideologizovanou vnitřní politiku, která se částečně přenášela i na regionální úroveň, ale hlavně se Maďarsko a Polsko postupně začaly odchylovat od principů právního státu i některých principů liberální demokracie.

Když už čtyři země společnou řeč našly, bylo to stále více především v přístupu k tématům, v nichž se vyjevovaly jejich postkomunistické předsudky, nedostatek tolerance a malá schopnost spolupracovat na solidární bázi se zbytkem EU. Zejména jejich společný postoj k migraci po vypuknutí migrační krize v roce 2015 dal v západní Evropě vzniknout obrazu V4 coby nekooperativního, v podstatě „reakcionářského“ uskupení.

Když EU zahájila s Maďarskem a Polskem v několika instancích řízení kvůli porušování principů právního státu, a v případě Maďarska vyjadřovala i obavy z neliberálních či přímo autoritářských tendencí vlád Viktora Orbána, Polsko, vedené konzervativně-populistickou vládou Jaroslawa Kaczynského, jej hájilo. Otevřeně slibovalo, že případné sankce proti Maďarsku zablokuje, musejí totiž být schváleny Evropskou radou jednomyslně.

Slovensko a Česká republika zůstaly spíše ve vleku obou zmíněných zemí, čímž si na mezinárodní scéně škodily. Pokračující účast ve stále méně funkčním uskupení vysvětlovaly jejich vlády tak, že visegrádské uskupení zůstává důležité nejen jako konzultační platforma, ale umožňuje těsnější spolupráci mezi čtyřmi zeměmi v oblasti kultury a otázkách regionální infrastruktury a bezpečnosti.

×