Třicet let Visegrádu: Chceme národní zájmy, nebo silnější a solidární Evropu?
Martin HančlVisegrád dnes není problematický proto, že je „toxický“ kvůli zhoršené kvalitě demokracie jeho členů. Problém vězí hlouběji, totiž v otázce, zdali skutečně chceme chápat Evropu jako prostor mezistátní, nikoli nadnárodní spolupráce.
Visegrád slaví třicet let existence a ředitel Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál píše, že Visegrád je jen sklenice, kterou je potřeba naplnit obsahem. Novinář Martin Ehl dodává, že toho jsou dnes schopni jen Poláci a Maďaři, protože na rozdíl od Čechů umí definovat své národní zájmy.
V roce 2021 je ovšem třeba se ptát, zda samotný koncept Visegrádu tak, jak se do dnešního dne v českém kontextu vytvořil a jak jej ve zkratce shrnuje příměr o sklenici jen částečně naplněné národními zájmy, není jednou z příčin skeptického českého přístupu k Evropské unii.
Visegrád je toxický, tvrdí dnes mnozí. A mají samozřejmě pravdu. Profilovat se v Evropě skrze spolupráci v rámci spolku, jehož dva členové mají vážné problémy dokázat zbytku EU, že vůbec chtějí dodržovat základní principy demokratického právního státu, jistě není příliš prozíravá politika.
Mnoho českých obhájců však Visegrád brání ne proto, že by chtěli napodobovat maďarskou cestu k iliberální demokracii nebo polský konzervativní nacionalismus. Mezistátní spolupráce v rámci Visegrádu jim zapadá do jejich představy EU jako primárně mezistátní, a nikoli nadnárodní spolupráce. Státy V4 „tradičně koordinující“ své postoje před Evropskou radou jsou pro ně projevem a důkazem toho, že EU je hlavně spolupráce vlád.