„My víme, co děláme, a my jsme včera v zásadě vyhráli. My jsme to zablokovali.“ Právě toto řekl Andrej Babiš po druhém dnu jednání Evropské rady poté, co se neshodla nad kandidaturou Franse Timmermanse na předsedu Evropské komise.

A takhle se v naší zemi i v ostatních státech V4 vyhrává už dlouhá léta. Elity s velkým uspokojením prezentují své politické porážky jako vítězství, svoji neschopnost porozumět výzvám a problémům současnosti jako hrdé trvání si na svém a své zanoření do předsudků a omezených představ o světě jako obhajobu zájmů obyvatel svých zemí. Důsledky tohoto přístupu právě na zasedání Evropské rady v Bruselu v minulých dnech bude muset nést celá Evropská unie ještě dlouho, síla Unie je naštěstí ve schopnosti napravovat chyby a hledat pozitivní řešení.

Frans Timmermans byl jedním z takzvaných spitzenkandidátů, tedy hlavním volebním kandidátem Evropských sociálních demokratů. Ti sice evropské volby nevyhráli, ale pro nominaci na předsedu Evropské komise měl Timmermans podporu nejen své evropské strany, ale také vítězné Evropské lidové strany.

Nejen Babiš, ale i Orbán a někteří polští představitelé ještě před bruselským zasedáním říkali, že systém spitzenkandidátů je špatný a že chtějí v čele Evropské komise někoho, kdo bude rozumět našemu regionu a hlavně někoho, kdo nebude práci Evropské komise politizovat. Od počátku to byl koordinovaný útok na evropské demokratické hodnoty, protože nikdo jiný než hlavní kandidáti největších politických uskupení nemohl mít větší demokratický mandát k tomu, aby Komisi v příštích letech vedl.

Postoje hlavních kandidátů byly ve všech podstatných otázkách veřejně známé, sami kandidáti absolvovali dlouhou volební kampaň a jejich úspěchy i nezdary byly mnohokrát komentovány. Timmermansův osobní i politický životopis je nezpochybnitelný, stejně jako jeho pevné hodnotové zakotvení v nejlepších tradicích moderního levicového evropského humanismu. Našemu regionu rozumí velmi dobře, možná až tak dobře, že právě proto ho někteří nechtějí.

Jeho evropanství a věrnost myšlenkám evropského humanismu a právní tradici současným představitelům České republiky, Polska i Maďarska vadí. Vadí jeho dlouholetá snaha přispívat k budování solidární Evropy, jeho prosazování potřebného, spravedlivého a funkčně dobře promyšleného principu uprchlických kvót, které by odlehčily zejména přímořským jihoevropským státům, jeho prosazování principů právního státu, tedy včetně příslušných řízení vůči Maďarsku a Polsku. Jeho trvalé osobní nasazení způsobilo velkou osobní averzi středoevropských politických představitelů vůči němu, bez ohledu na jeho nezpochybnitelný demokratický mandát.

Babiš, Morawiecki a Orbán tak donutili představitele silnějších evropských zemí hledat kompromisní řešení. Našlo se, ale je zákulisní, méně demokratické, méně věrohodné a Evropskou unii může do budoucna oslabovat. Že se k těmto třem zákulisním vykukům přidal také předseda italské vlády a částečně i slovenské, je smutné, ale v současném politickém neklidu v Evropě spíše očekávané.

Demokratický deficit střední a východní Evropy

Demokratický deficit, který s sebou ustoupení Evropské rady od kandidatury Timmermanse nese, není spojen jen s touto událostí, ale prolíná se nejnovějšími dějinami států střední a východní Evropy stále. Představa, že úlohou voliče je jednou za čas odvolit a pak se nemá co starat, propojuje celou starou politickou garnituru už od počátku devadesátých let až k dnešku.