Orbán v Maďarsku zavádí autoritářský režim, právní stát se rozpadá, říká zpráva

Josef Patočka

Podle hodnocení lidskoprávních organizací je nový „neliberální“ režim v Maďarsku téměř dokončen. Ústavní instituce už výkonnou moc neomezují, nýbrž jí slouží. Kritikové režimu čelí sílící represi a Orbán směřuje k samovládě.

Likvidace nepohodlných médií, vydávání „seznamů nepřátel“ v tisku či týrání uprchlíků hladem zažilo Maďarsko od osmého dubna, kdy ve volbách opět zvítězila strana Fidesz. Její vůdce Viktor Orbán, který zemi vládne již od roku 2010, v minulosti proslul kontroverzními projevy o zavádění „neliberální“ demokracie inspirované asijskými modely autoritářské tržní ekonomiky a postupným rozkládáním demokratických institucí.

Podle maďarských lidskoprávních organizací nyní jeho vláda směřuje k dalšímu upevnění moci. Ve společné zprávě o vývoji za posledního půl roku to tvrdí Maďarský helsinský výbor, Maďarská unie občanských práv a tamní pobočka Amnesty International. Ústavní instituce, přestože formálně existují, přestávají fungovat jako kontrolní mechanismy, omezující působení vlády a namísto toho jí slouží jako převodové páky. Právní stát je tak nahrazován samovládou Fideszu.

Potlačování kritiky a plurality

Klíčovým momentem pro další utužení Orbánova režimu je podle ochránců lidských práv přijetí sedmého dodatku k ústavě, jenž byl pouhých několik týdnů po svém navržení — a bez veřejného projednávání — schválen 20. června. Dodatek rozšiřuje kontrolu vlády nad soudy a rozmělňuje hranici mezi soudní a výkonnou mocí. Soudci, kteří interpretují zákony jinak, než by si přáli politici, jsou navíc často terčem útoků v médiích.

Vláda současně podporuje či sama organizuje propagandistické kampaně, jež mají očernit a zastrašit její kritiky, zejména opoziční akademiky či občanské organizace. Ty probíhají nejen ve státem vlastněných médiích, ale i skrze širokou paletu soukromých titulů náležejících vládě blízkým oligarchům. Typickým příkladem je magazín Figyelő, jenž bezprostředně po volbách publikoval seznam údajných „Sorosových žoldáků“, obsahující na dvě stě jmen osobností kritických vůči vládě.

Mediální krajině obecně dominují konformní hlasy. Od voleb pod tlakem zanikl další opoziční deník a jeden týdeník, jedna televize změnila majitele. Kritická média téměř přestala existovat a sestava provládních titulů podle zprávy poslušně šíří jednotné nacionalistické poselství. Vláda současně loajální soukromá média odměňuje prostřednictvím reklamy, jež si v nich zadávají státní firmy a ministerstva.

×