Likvidace nepohodlných médií, vydávání „seznamů nepřátel“ v tisku či týrání uprchlíků hladem zažilo Maďarsko od osmého dubna, kdy ve volbách opět zvítězila strana Fidesz. Její vůdce Viktor Orbán, který zemi vládne již od roku 2010, v minulosti proslul kontroverzními projevy o zavádění „neliberální“ demokracie inspirované asijskými modely autoritářské tržní ekonomiky a postupným rozkládáním demokratických institucí.

Podle maďarských lidskoprávních organizací nyní jeho vláda směřuje k dalšímu upevnění moci. Ve společné zprávě o vývoji za posledního půl roku to tvrdí Maďarský helsinský výbor, Maďarská unie občanských práv a tamní pobočka Amnesty International. Ústavní instituce, přestože formálně existují, přestávají fungovat jako kontrolní mechanismy, omezující působení vlády a namísto toho jí slouží jako převodové páky. Právní stát je tak nahrazován samovládou Fideszu.

Potlačování kritiky a plurality

Klíčovým momentem pro další utužení Orbánova režimu je podle ochránců lidských práv přijetí sedmého dodatku k ústavě, jenž byl pouhých několik týdnů po svém navržení — a bez veřejného projednávání — schválen 20. června. Dodatek rozšiřuje kontrolu vlády nad soudy a rozmělňuje hranici mezi soudní a výkonnou mocí. Soudci, kteří interpretují zákony jinak, než by si přáli politici, jsou navíc často terčem útoků v médiích.

Vláda současně podporuje či sama organizuje propagandistické kampaně, jež mají očernit a zastrašit její kritiky, zejména opoziční akademiky či občanské organizace. Ty probíhají nejen ve státem vlastněných médiích, ale i skrze širokou paletu soukromých titulů náležejících vládě blízkým oligarchům. Typickým příkladem je magazín Figyelő, jenž bezprostředně po volbách publikoval seznam údajných „Sorosových žoldáků“, obsahující na dvě stě jmen osobností kritických vůči vládě.

Mediální krajině obecně dominují konformní hlasy. Od voleb pod tlakem zanikl další opoziční deník a jeden týdeník, jedna televize změnila majitele. Kritická média téměř přestala existovat a sestava provládních titulů podle zprávy poslušně šíří jednotné nacionalistické poselství. Vláda současně loajální soukromá média odměňuje prostřednictvím reklamy, jež si v nich zadávají státní firmy a ministerstva.

Očerňování opozice a evropský rozměr

Koncem května následně vláda navrhla parlamentu takzvaný zákon „stop Soros“, namířený proti organizacím poskytujícím podporu lidem na útěku, jako jsou právě Helsinský výbor či Amnesty International. Vládní představitelé společně s fideszovskou mládeží následně začali pořádat tiskové konference před sídly těchto organizací a připevňovat k jejich vchodům cedulky s nápisem „organizace podporující imigraci“.

Zákon byl schválen pouhé tři týdny po navržení — na mezinárodní den uprchlíků - a ustanovuje poskytování jakékoliv podpory lidem žádajícím o azyl či trvalý pobyt trestným činem, za nějž hrozí až rok vězení. Evropská komise kvůli němu s maďarskou vládou zahájila řízení, neboť zřejmě porušuje svobodu projevu a svobodu shromažďování, a je tak v rozporu s Chartou základních práv Evropské unie. Budapešti dala ovšem čas až do osmnáctého září odpovědět na oficiální žádost o vysvětlení.

Někteří maďarští opoziční politici či evropští komentátoři vzhledem k takto mírnému přístupu Evropskou komisi obviňují z tiché tolerance Orbánových kroků. Upozorňují na skutečnost, že Orbánův Fidesz je i nadále stejně jako kupříkladu Křesťanskodemokratická unie německé kancléřky Merkelové součástí Evropské lidové strany. Její blízký spolupracovník a předseda evropských lidovců Manfred Weber se dokonce v uplynulých měsících Orbána zastával. Orbánova slova o tom, že v Maďarsku „nahradil liberální demokracii… křesťanskou demokracií pro jednadvacáté století“, hájil s tím, že různé pojmy mají v různých částech Evropy „různý význam.“

Týrání uprchlíků a další útoky na svobodu

Maďarsko, poznamenává zpráva dále, učinilo získání azylu v zemi pro uprchlíky takřka nemožným. Změny v ústavě a azylovém zákoně umožňují získat azyl výhradně lidem přímo prchajícím před perzekucí. Žádat o azyl lze jen ve dvou tranzitních zónách, a protože sousední Srbsko je prohlašováno za „bezpečnou zemi“, jsou v nich žádosti o azyl zpravidla zamítány. Žadatelům je současně upírána ochrana, na níž mají dle mezinárodních konvencí nárok.

Vyvrcholením těchto praktik byl nedávný případ, kdy maďarské úřady přestaly vydávat jídlo uprchlíkům, kteří se odvolali proti zamítnutí žádosti o azyl. Osm žadatelů se muselo obrátit na Evropský soud pro lidská práva, aby nelidskému zacházení zamezil. Znovu vydávat stravu začaly úřady až po čtrnácti dnech právních pří. Situace se ale může opakovat, varují organizace ve zprávě.

Jen o měsíc později zavedla vláda takzvanou „imigrační daň“, jež umožňuje vládě strhnout 25 % z jakékoli částky věnované na podporu aktivit vágně definovaných jako „podpora imigrace“. První obětí nové daně se stala Středoevropská univerzita v Budapešti, jež již v průběhu loňského roku čelila ústrkům úřadů, a hrozilo, že bude nucena vinou nového zákona ukončit činnost. Kvůli dani musela nyní zrušit program, v rámci kterého umožňovala uprchlíkům a žadatelům o azyl bezplatně se vzdělávat.