Staronový maďarský premiér Viktor Orbán byl již před pěti lety kritizován za svůj výrok, že jeho vláda ve své zemi buduje systém takzvaně iliberální, tedy neliberální demokracie. Za takové zřízení je tradičně považováno demokratické uspořádání, kde probíhají svobodné soutěživé volby, ale moc v zemi je koncentrována do rukou vládnoucí parlamentní většiny a opozice nemá rovnoprávný přístup ke zdrojům ani prostředky kontrolovat vládu.

Je tomu jednak proto, že státní správa, justice i veřejná média jsou podřízena vládě, jednak protože je ostrakizována coby nepřátelská vůči státu a hodnotám, na nichž stát stojí. Orbánovy výroky o iliberální demokracii se měly stát rétorickým důkazem toho, že Maďarsko zavádí do procesu vládnutí autoritářské tendence.

Poněkud jinou reakci nyní vyvolává Orbánovo sebepřihlášení ke konceptu, který označil jako „křesťanskou demokracii 21. století“. V parlamentním projevu po svém znovuzvolení do čela exekutivy 10. května prohlásil, že tento koncept „zaručuje lidem důstojnost, svobodu a bezpečnost. Podporuje tradiční rodinný model, zadržuje antisemitismus, brání naši křesťanskou kulturu a dává našemu národu šanci přežít a prosperovat.“ Tuto konzervativní vizi rozvoje společnosti, jejíž konkrétní kontury jsou vyvoditelné z dosavadní politiky Orbánových vlád v uplynulých osmi letech, pak maďarský premiér postavil do kontrapozice vůči liberální demokracii, „jejíž éra definitivně skončila.“

Poslední strážce praporu

Za křesťanskou demokracii označil svůj politický koncept Viktor Orbán vůbec poprvé. Odkazy na křesťanství jsou sice tradiční výbavou národních konzervativců v Maďarsku i v Polsku po roce 1989 a Orbánův trvalý koaliční partner KDNP je historická křesťanskodemokratická strana, přesto je však toto sebeoznačení pozoruhodné. Křesťanskodemokratickou ideovou pozicí totiž disponují i strany, jejichž lídři jsou namnoze nahlíženi coby zásadní kontrapunkt populistickým lídrům Orbánova střihu.