Mezi liberály, umírněnými konzervativci a lidmi na levici v Maďarsku je po neočekávaně přesvědčivém vítězství Fideszu v parlamentních volbách 8. dubna cítit skleslou náladu a zlé předtuchy. Předseda vlády Viktor Orbán a jeho koalice strany Fidesz s křesťanskými demokraty to dotáhli k třetímu volebnímu triumfu a získali dvě třetiny míst v jednokomorovém maďarském parlamentu. To Fideszu umožní měnit maďarskou ústavu dle libosti, aniž by musel žádat podporu od kterékoli z opozičních stran.

„Jak si vysvětlujete tento výsledek?" zeptal jsem se staršího, vysokoškolsky vzdělaného známého ráno po volbách, když jsme společně venčili psy blízko parku svatého Štěpána ve 13. obvodu Budapešti, tedy v oblasti, která je dosud baštou opozice. Můj debatní partner unaveně pokýval hlavou. „Tahle země je fašistická! Bylo to tak vždy a vždy to tak bude!"

Navzdory upřímnému přesvědčení mého společníka existují dostatečné důkazy, že pravda je výrazně složitější. Ačkoli Fidesz získal v maďarském parlamentu impozantní počet křesel, výsledky voleb ukazují, že strana nemá mezi voliči naprostou podporu. I když nebudeme přihlížet k nyní široce diskutovaným volebním nesrovnalostem, Fidesz s křesťanskými demokraty obdržel o sto tisíc hlasů méně než opoziční strany dohromady. Do očí bijící úspěch Fideszu, pokud jde o získání parlamentních mandátů, je daleko od toho, aby byl přesným barometrem politických preferencí. Dvoutřetinová většina strany v parlamentu je spíše výsledkem pokroucených volebních zákonů, které Fidesz sám navrhl, a které prošly Fideszem ovládaným parlamentem. Jak zdůraznila historčika a bloggerka Eva Baloghová, „mnoho lidí podceňovalo [...] ďábelský charakter volebního systému, který Viktor Orbán vytvořil."

Proč Maďaři hlasovali pro Fidesz?

Pokud lze míru úspěšnosti Fideszu v nedávných volbách připsat vadným maďarským volebním zákonům, nemůže obstát argument kolegy pejskaře; totiž že Maďaři ve významném počtu hlasovali pro Fidesz kvůli vrozené kulturní slabosti pro šovinistickou a autoritářskou vládu. Maďaři hlasovali pro Fidesz z celé řady důvodů, z nichž některé podle všeho ani neměly nic společného s ideologií či politikou.

„Dva lidé z Fideszu klepali na každé dveře v našem činžáku," řekla mi jednoho rána několik dní před volbami v budapešťské kavárně žena středního věku z dělnické čtvrti Csepel. „Zeptali se každého obyvatele, pro koho chce hlasovat. Pokud jim řekl, že pro Fidesz, dostal krabici s potravinami.“

Vedle údajných materiálních podnětů, příležitostných zpráv o nátlaku zaměstnavatelů na své zaměstnance a krajně znepokojivých náznaků vážných volebních nesrovnalostí včetně toho, že na 125 tisíc hlasů mohlo jednoduše „zmizet“, si vládní strana v kampani pomohla řadou pochybných postupů. V předběžné zprávě o maďarských volbách volební pozorovatelská mise OBSE uvedla: „schopnost politických stran soutěžit na rovném základě byla významně zpochybněna nepřiměřenými vládními výdaji na veřejné reklamy, které posilovaly kampaň vládnoucí koalice."

Pozorovatelská mise také zdůraznila, že i když veřejnoprávní vysílání „splnilo svou povinnost poskytovat účastníkům vysílací čas“, jeho „zpravodajství a redakční výstupy jasně upřednostňovaly vládní koalici". Také většina komerčních vysílačů podporuje Fidesz a ve svém vysílání byla stranická. Tyto faktory mohou napovědět, proč byl Fidesz ve volbách schopen přilákat výrazně více hlasů než kterákoli jiná strana. Nepolevující masivně zaujaté mediální působení v kombinaci s všudypřítomnými „veřejnými reklamami" financovanými státem, posilujícími rétoriku Fideszu proti migraci, proti EU a proti Georgi Sorosovi, pomohlo vytvořit a udržovat atmosféru strachu, v níž lidé s ubohým vzděláním, s nízkými příjmy, obzvláště v zanedbaných venkovských oblastech přijali fiktivní politický příběh Fideszu. Jak nedávno poznamenala Baloghová v Maďarském spektru, ačkoli opoziční strany získaly většinu křesel v Budapešti, „obyvatelé vesnic, ve skutečnosti těch nejchudších vesnice, hlasovali pro Fidesz. Jsou nedostatečně vzdělaní, špatně informovaní a vymývají jim mozky".

Štvavá kampaň Fideszu založená na strachu silně závisela na přesvědčení maďarských voličů, že pouze Orbán a Fidesz mají odvahu, houževnatost a morální vizi, jež zabrání tomu, aby Maďarsko bylo zaplaveno „hordami“ migrantů, kteří prý mají v úmyslu zničit maďarskou kulturu a křesťanské dědictví. Jak řekl Orbán v rozhovoru pro Kossuth Rádió na Velký pátek, tedy pouhých osm dní před parlamentními volbami, je zapotřebí rychlých a rozhodných opatření, která zajistí, aby Maďarsko netrpělo „strašlivým" osudem, který čeká národy západní Evropy.

„Domnívám se, že se mladí lidé v západní Evropě musí připravit na život, ve kterém budou svědky zmizení křesťanské Evropy a ve kterém se stanou menšinou v rámci svých vlastních společenství. [...] Toto nebezpečí ohrožuje nás všechny. Otázkou je, jak různé národy v Evropě budou na toto nebezpečí reagovat.“

Podle tohoto obrazu světa je Maďarsko zapojeno do existenčního zápasu s Evropskou unií, finančníkem a filantropem Georgem Sorosem a Organizací spojených národů. Orbán tvrdí, že ti všichni mají za cíl přesídlit obrovské množství migrantů z Asie, Blízkého východu a Afriky do Maďarska a jinam do Evropy. Ve skutečnosti, jak poznamenal Matthew Engel začátkem měsíce ve vtipné a bystré eseji v New Statesmanu, „Maďarsko nikdy nebude zaplaveno migranty, protože a) mzdy jsou strašné, b) jazyk je děsivý, a c) nevalná zdejší pohostinnost je notoricky známá“.

Vyřizování účtů s „nepřáteli Maďarska“

V ohnivém projevu, který Orbán přednesl v polovině března k výročí impozantní, leč neúspěšné maďarské vzpoury proti habsburské vládě v letech 1848-49, varoval své politické oponenty, jež zavrhl jako Sorrosovy agenty. Po volbách Orbán prohlásil, že dojde na „morální, politické a právní zúčtování“.

Jen málo lidí v Maďarsku považuje hrozby předsedy vlády hen za prázdná slova. Není důvod se domnívat, že bude Orbán povzbuzený třetím po sobě jdoucím volebním vítězstvím a dvoutřetinovou většinou v parlamentu jednat v rukavičkách; ať už se to týká budapešťské Středoevropské univerzity, která je baštou liberálních, kosmopolitních hodnot a špičkové vzdělanosti, organizací občanské společnosti nebo řady stále více marginalizovaných a pranýřovaných disidentských živlů.

Překvapivě mnoho vzdělaných mladších Maďarů, se kterými se setkávám — a většina z nich je jen málo nebo není vůbec zapojena do politiky — už pro sebe nevidí smysluplnou budoucnost v Maďarsku ovládnutém Fideszem. V Maďarsku, kde se korupce a nepotismus stejně jako pokračující útok na civilní svobody se stávají normou. Od 8. dubna je mezi hosty v kavárně, kde často snídám, řeč téměř výhradně o emigraci. Fidesz možná zvítězil v nedávných parlamentních volbách, ale Maďarsko jako země beznadějně rozdělená, s neúčinnými opozičními stranami prohrálo.

Z anglického originálu přeložil Ivan Štampach