Tři roky poté, co vítězná strana Fidesz zahájila po uchopení moci v Maďarsku systematickou demontáž institucí liberální demokracie — vyšel v časopise New Left Review rozhovor s filosofem Gaspárem M. Tamásem. Orbánův nástup, varoval Tamás čtenáře, nepředstavuje pouhé zaškobrtnutí na cestě k fukuyamovskému konci dějin. Ohlašuje se v něm spíše sesuv všech post-sovětských společností do delšího období nacionalistické psychózy, která rychle zaplňuje prostor uvolněný nenaplněnými přísliby transformace. Jakákoli budoucí politická alternativa, předvídal temně, se bude jen obtížně rodit z odporu proti této tendenci a z jasné distance vůči oběma dominantním vyprávěním „postkomunistického“ období — neoliberálnímu pokrokářství i ultrakonzervativní reakci.

Co hůř — dodával — osud Maďarů nelze svést v žádném případě na nějaká „kulturní“ specifika středoevropských národů, které by měly být demokracie snad až geneticky neschopné. Naopak se v ní časně projevuje úpadková tendence všech liberálních demokracií, včetně těch západních, k postupnému opouštění základní aspirace na uskutečnění rovnosti skrze ideál univerzálního občanství, jež je ve stále větší míře omezováno majetkovými, kulturními či etnickými předpoklady. Vývoj, jenž Tamás proslule počátkem našeho století pojmenoval jako „postfašismus“, je tím nebezpečnější, že se neohlašuje zdviženými pravicemi a dupotem holínek.

O pět let později můžeme právem hovořit o „orbánizaci“ evropské politiky. A je stále obtížnější přistupovat na hru na zlé populisty z východu a dobré západní demokraty. Orbánova vládnoucí formace je součástí Evropské strany lidové, největší frakce v unijním parlamentu. Jeho rakouský kolega Christian Kurz porazil krajně pravicové Svobodné za cenu přijetí jejich programu a dnes s nimi sedí v koalici. A naši lidovci, když právě nebrání demokracii před Babišem, gratulují do Budapešti k výsledkům zmanipulovaných voleb frázemi, opsanými z Okamurova slabikáře. Dnes, víc než kdy jindy, potřebujeme rozumět pravým příčinám selhání demokratické transformace na Východě i úpadku liberálních demokracií na Západě, máme-li ve střetu s nastupujícím autoritářstvím obstát.

Nahlédnout za oponu autoritářského kapitalismu

Takové vysvětlení se ve své analýze „Poučení z politické ekonomie autoritářského kapitalismu v Maďarsku“, publikované bezprostředně po tamních volbách, pokouší nabídnout ekonom Gábor Scheiring. Maďarská zkušenost může být podle něj pro ostatní svět pozoruhodná nejen proto, že Orbánův model již stabilně panuje osm let, a umožňuje tak pro budoucnost cenný vhled do mechanismů, jimiž se nové autoritářské režimy udržují. Základní je pro něj související otázka: jak to, že se maďarská demokracie zhroutila tak snadno a rychle? Země byla přece, připomíná, až do Orbánova nástupu považována za ukázkový příklad úspěšného budování tržní ekonomiky a liberální demokracie.

↗