Matrjoška jménem Jiří Drahoš

Petr Bittner

Apolitická kandidatura Jiřího Drahoše do Senátu je urážkou této instituce a přitakáním úpadku české politiky. Stát, který se vzdal politických idejí, nechť je řízen jako firma.

Jiří Drahoš chce do Senátu, a proto zakládá „apolitický a antibyznysový spolek“. Možná by mu měl někdo vysvětlit, že v senátních volbách stěží uspěje s bezprogramovou strategií „hlavně nikoho nenaštvat“. Vždyť mu nevynesla úspěch ani v antizemanovském tažení, kde údajně stačilo naštvat jen o něco míň lidí než nenáviděný Zeman.

Komentátor Petr Bittner dokáže nahlodat přesvědčení i těch nejpřesvědčenějších. Podpořte jeho práci!
×

Nad Drahošovým počínáním nestačí mávnout rukou jako nad úlitbou marketingovým bohům. Drahoš se totiž už podruhé během své krátké politické kariéry podílí výraznou měrou na úpadku zdejší politiky.

V prezidentské volbě nechtěl riskovat, že by svými názory popudil masy lidí, až nakonec úplně přestal polemizovat se Zemanovými xenofobními názory a svou kritiku soustředil výhradně na jeho vkus. Názorně tak ukázal, jak funguje poučka historika Jana Tesaře, že slušnost je především efektivní nástroj k prosazování neslušných myšlenek.

Drahošova prezidentská porážka hořkne o to víc, uvědomíme-li si, jak moc promarnil svou šanci využít obrovskou mediální pozornost k alespoň drobnému vychýlení českého xenofobního diskurzu. Namísto sebenepatrnější kultivace zdejšího zemanovského mainstreamu poslední měsíc před volbou jen dokola opakoval, jak striktně odmítá kvóty, jak tady taky nechce žádné uprchlíky a jak musíme myslet hlavně na bezpečnost a naše kulturní hodnoty.

Rezignoval na vlastní názor, aby na voliče zapůsobil jako Zeman s lidskou tváří — to měla být cesta k vítězství. Ani to mu však navzdory tichému svolení většiny liberální části společnosti nepomohlo.

Drahoš mohl prohrát smysluplně: zanechat po sobě příslib změny, povzbuzenou občanskou společnost, nebo zkrátka jen dobrý pocit, že to stálo za to. Prohrál ovšem úplně zbytečně. A humanisté, z nichž pomáhal dělat naivní idioty, prohráli spolu s ním, aniž by jím byli reprezentováni.

Když ho otevřete, nečeká na vás nic než stále stejně dutý, jenom zase o kousek menší Jiří Drahoš. Koláž Vladimír Čičmanec

Nyní Drahoš znovu přikyvuje politickému úpadku vydávanému za marketing. Ještě servilněji naskakuje na vlak plíživé babišizace politiky, v níž vítězí její bezprogramová antiideologická podoba.

Buduje spolek, který není žádným občanským spolkem, ale pouhým uskupením lidí kolem asi nejpasivnějšího kultu osobnosti v dějinách lidstva. Jsou to lidé v lepším případě s různými názory, v horším případě úplně bez názorů. Možná jim jde — na rozdíl od babišovců — o nějaké dobro, jenže o jaké, to se nikdy nedozvíme, neboť to už by byl projev politiky, což se dnes nenosí.

Ani v jedněch volbách není kandidatura Jiřího Drahoše projevem důmyslné apolitičnosti — jak ji známe u Babiše —, ale projevem politické zbabělosti. Jiří Drahoš se od začátku bojí konfrontovat veřejnost s jakýmkoli svým názorem či politickým postojem. Dokazuje tím, že byl od začátku kandidátem pouhého příslibu pokoření Zemana — ničím víc.

Je dutou figurkou, která v sobě nikdy nenesla žádný politický obsah. S každou další kandidaturou se jeho význam zmenšuje, protože pominul onen příslib, kolem něhož se celá iluze drahošismu zrodila.

Jiří Drahoš je jako matrjoška: když ho otevřete, nečeká na vás nic než menší Jiří Drahoš. A pak další a další, stále menší Jiří Drahoš, v každé verzi stále stejně dutý, který nepřináší nic než svoje nekonečné zmenšování, aby se vešel do stále užší škvírky mezi protichůdnými postoji rozdělené české společnosti.

Apolitická želatina drahošismu a její důsledky

Ať se Jiří Drahoš zmenšuje dle libosti — nás by měla trápit jiná věc. Drahoš si neuvědomuje, že oslava apolitičnosti není jen nutnou úlitbou marketingovým trendům. Je to především aktivní účast na degradaci politické instituce Senátu a politiky jako takové.

Jeho apolitická kandidatura je servilním ústupkem všem současným útokům na Senát, které horní komoru chápou jako odkladiště zbytečných lidí, jimž se ve slušné společnosti říká „osobnosti“. Co se tam vlastně řeší? To tam kandiduje každý, co neuspěl v jiných volbách? Proč máme z vlastních daní platit schůzování vysloužilců?

Udělat ústupek marketingové vyprázdněnosti mohlo ještě dávat smysl v symbolické bitvě prezidentské volby (ačkoli Drahošova porážka tomu nenasvědčuje). Prohlubovat však otevřenou ideovou nicotu ve volbách do Senátu — hodnotového fóra, na němž se diskutují hlubší významy a širší souvislosti předkládaných zákonů —, to je urážkou významu instituce, která dokázala nesčetněkrát zabránit zhůvěřilostem dolní komory.

A co více, Drahoš se aktivně přidává k dekonstrukci parlamentní demokracie a ztěžuje situaci příštím politikům a političkám, kteří by v budoucnu mohli provést generační výměnu české politické scény. Ztěžuje situaci všem, kteří chtějí oživovat politické strany či zakládat nové, na jasném a srozumitelném ideovém základu, za který se — na rozdíl od Drahoše, Babiše a dalších — nestydí ani se ho účelově nevzdávají.

Pokud zvítězí apolitická želatina drahošismu, budeme jednou vzpomínat na český Parlament jako na instituci jediné generace. Až ho místo starých mužů z politických stran definitivně zaplní staří muži z apolitických spolků, Sněmovna i Senát se promění v odcizenou budovu plnou nečitelných lidí s plovoucími názory. Z takových institucí se stanou jen nepotřebné a nákladné žvanírny, zralé na zásah krizového manažera.

Stát, který se vzdal politických idejí, nechť je klidně řízen jako firma.

    Diskuse
    March 23, 2018 v 8.44
    To srovnání s těmi dutými matrjoškami je opravdu zajímavý nápad, pane Bittnere. Tedy ta myšlenka, že uvnitř není nakonec vůbec nic.
    Nedávno jsem četla něco podobného, také v souvislosti s Drahošem. Tam byl přirovnáván zase k balónu, který je také dutý. Není v něm ovšem jiný, menší balón, nýbrž jen horký vzduch.
    http://e-republika.cz/article3974-Dva-zazraky-do-tři-dnů-a-horkovzdušny-balon-jmenem-Drahoš
    Drahošovo zvolení mohlo zastavit Zemanův nezpochybnitelný krajně negativní vliv na zdejší politiku, ale pan Bittner obviňuje z jejího dalšího úpadku právě Drahoše.
    Prima logika.
    Ani já si nemyslím, že ideální složení senátu je jeden Drahoš vedle druhého. Na kandidátních listinách se ale jistě ocitnou lidi, jejichž přítomnost v senátních lavicích by mě vyděsila víc. I úpadek je věc relativní, když víme, k čemu ho vztahujeme.
    VP
    "Sněmovna i Senát se promění v odcizenou budovu plnou nečitelných lidí s plovoucími názory. Z takových institucí se stanou jen nepotřebné a nákladné žvanírny, zralé na zásah krizového manažera."
    Nejsou už takové?
    PK
    March 24, 2018 v 8.46
    Pan Bittner si plně zaslouží
    Babiše, Okamuru, Zemana - kterého beztak volil, nebo se aspoň okázale neúčastnil.

    Plně si zaslouží nezvěstného senátora Čubu - nevzpomínám si, že by tady někdy proti němu něco napsal.
    Plně si zaslouží senátora Valentu.

    Plně si zaslouží celé to rusko-čínské panoptikum, kvůli kterému se mnozí stydíme za svoji českou identitu.

    Ten "krizový manažer", který by měl proti žvanírně Senátu zasáhnout - to bude asi Babiš, že. Ale že to nepůjde nenásilně, to je samozřejmě i panu Bittnerovi jasné.
    JV
    March 24, 2018 v 13.10
    Na obranu těch, kteří si pro svoje názory prý něco zaslouží - panu Kolaříkovi
    Vážený pane Kolaříku,
    víte, oni si asi lidé, kteří tu žijí a mají oči k vidění, uši ke slyšení a hlavu k přemýšlení, museli při tom všem předvolebním humbuku, při té viditelně záměrně vybičované protizemanovské hysterii a při tom nepřirozeném až protivném protlačování barvotiskového obrázku seriózního pana profesora, který sice v životě nezastával jedinou veřejnou funkci a přesto nás má málem spasit, museli všimnout, že pan Drahoš je nastrčená figurka.

    Poslední debata na ČT mezi Drahošem a Zemanem to potvrdila.

    Zeman je sice pro kdekoho nepřijatelný, v lecčems se s ním nedá souhlasit, ale na nic si nehraje. To není za dnešní situace zase tak málo.

    Pane Kolaříku, neděláte vůbec dobře, že takto konfrontačně – a děláte to opakovaně – vstupujete do zdejších debat. Není dobré, ba ani čestné, vynášet soud nad těmi, s nimiž nesouhlasíte. Ještě méně dobré je o nich tvrdit, že jsou ubozí a nízcí. (Vyslovil jste se tak o Zemanových voličích už jednou.´) Odsuzovat je k tomu, že si ještě zaslouží jakýsi trest, jak to vyjadřujete vůči panu Bittnerovi, je taktéž nedobré. A už vůbec to není křesťanské.

    Ostatně i já jsem ve druhém kole volil pana Zemana.

    Vše dobré Vám přeje, Jiří Vyleťal
    MP
    March 24, 2018 v 14.41
    Jiřímu Vyleťálovi
    Máte opravdu podivuhodné pojetí pojmu "veřejná funkce". Ona Akademie věd je veřejná instituce, ale její předseda -- který musí vyjednávat s premiérem, ministrem školství, triapritou atd. -- je soukromá funkce?

    Možná Vás rozčiroval barvotisk a máte zemité, opravdové lidi jako je Ovčáček anebo Mynář. To je ryze Vaše věc, ale musíte kvůli tomu Vy a pan Bittner pomlouvat ty, kteří se Vám z nějakého důvodu nelíbí.

    Nejsem křesťan a proto nemoéhu posoudit, co je a co není křesanské. Ale redukovat někoho bez uvedení jiného důvodu, než je moje vlastní nechuť na prázdnou panenku nebo na nastrčenou figurku není prostě slušné.
    PK
    March 24, 2018 v 16.34
    Pane Vyleťale
    Je mi líto, že to tak "konfrontačně" musím říci, ale Vám speciálně by velmi slušelo mlčení.

    Že jste volil Zemana? Nu, nepřekvapuje mě to. Ale pane Vyleťale, je dost podivné se pohoršovat nad konstatováním, že si plně zasloužíte to, co jste volil.

    Otázka zní přece jinak: jak k tomu přijdeme my ostatní?

    A to pokrytecké instrumentalizování křesťanství na mě nepůsobí, to už byste mohl taky vědět.
    PK
    March 24, 2018 v 16.46
    Morální selhání intelektuálů
    Paní Hájková zde nedávno připomněla, že intelektuálové mají zvláštní zodpovědnost, a konkrétně uvedla jejich selhání v případě podpory komunistického režimu.

    Ano, to samozřejmě platí, a platí to i v případě současného vývoje v ČR. Proto pro ty, kdo mají alespoň maturitu, a volili Zemana, neexistuje výmluva, a nesou plnou odpovědnost.

    Smutným příkladem morálního selhání intelektuála je P. V. Umaluf, SJ, na jehož článek paní Hájková dala odkaz. V. Umlauf je vzdělaný filozof a jezuita, proto je jeho morální pád obzvláště smutný.
    March 24, 2018 v 17.42
    Ano, to jsem napsala, pane Kolaříku. Tedy napsala jsem, že někdo to takhle chápe.
    Ovšem s tou morální odpovědností je nakonec trochu potíž. Komu vlastně je takto člověk odpovědný? Myslím, že buďto svému vlastnímu svědomí, nebo, pokud věří, tak "tomu nahoře". Václav Umlauf si je zřejmé jist, že si tam své chování obhájí. Co o něm soudíte vy, to mu patrně nijak zvlášť nevadí.
    PK
    March 24, 2018 v 18.6
    Je od Vás pěkné, paní Hájková, že děláte panu Umlaufovi advokáta, a opět, samozřejmě jak jinak, z hlediska "toho nahoře".

    Je to ostatně pochopitelné i proto, že jste sem s plným vědomím dala odkaz na jeho urážlivý článek, takže jste správně pochopila, že se to týká i Vás.
    + Další komentáře