Češi hledají prezidenta, ale není to ke koukání
Milan ZnojPolitické strany dávají najevo někdy až okázalý nezájem, občanská společnost problém řešit zatím neumí a miliardáři také nenabízejí příčetné řešení. Kde tedy hledat protikandidáta k Miloši Zemanovi?
Je to takový paradox. Prezident Zeman vzbuzuje vášně, má zavilé příznivce, zapřisáhlé odpůrce a kolem sebe skupinu hochštaplerů. Hodně lidí si myslí, že otázka, kdo bude prezidentem na Hradě, je důležitější než ta, kdo usedne do premiérského křesla ve Strakovce. Přesto se politické strany starají o jiné věci. Chystají se na sněmovní volby a ty prezidentské nechávají na potom. A dvě hlavní strany ANO a ČSSD dokonce dělají, že se jich prezidentská volba netýká. Všichni přitom vědí, že obě volby, jak do sněmovny, tak na Hrad, se budou prolínat. Billboardy prezidentské i stranické budou stát vedle sebe, ale nebude to zrovna symbióza.
Politické strany bez zájmu
Politické strany mají své důvody. Hnutí ANO by samozřejmě mohlo postavit vlastního kandidáta. Dalo by se to očekávat od strany, která aspiruje na vítězství ve všech směrech. Ve volbách minulých vytlačilo na okraj takzvanou zavedenou pravici, což je eufemistické označení pro politický koncept, který u nás platil od začátku 90. let donedávna. Označoval situaci, kdy dominovala ODS, ale vedle ní byl ještě prostor pro menší pravicovou stranu, takovou tu lepší a slušnější, ať už to byla ODA, US, nebo nakonec TOP 09. Tento vlivný koncept dvojí pravice nicméně skončil v troskách po korupčních skandálech Topolánkovy i Nečasovy vlády v roce 2013. Na scéně se objevil Andrej Babiš a hnutí ANO, které zavedenou pravici marginalizovalo.
Nechutenstvím ale hnutí ANO netrpí. Nyní má zálusk na pozici dominující české politické scéně sakumprásk. Začalo lovit voliče na levici, oslabuje sociální demokracii, ani komunistické hlasy nevadí. Budiž, tak to v politice chodí, ale proč se zastavit před branami Hradu? Proč nenavrhnout vlastního kandidáta, který by Miloše Zemana docela jistě ohrozil? Demokratické skrupule to asi nebudou, co ANO činí zdrženlivým. Buď je to příliš velké sousto, anebo, a to je pravděpodobnější, by ANO nenašlo lepšího kandidáta, než je Miloš Zeman. Andrej Babiš a Miloš Zeman si prostě padli do oka. Lépe řečeno, oba se docela potřebují.
Nezájem sociální demokracie o prezidentskou volbu již v DR dobře vysvětlil Jan Gruber. Ani přesvědčivé vítězství na sjezdu ČSSD neumožňuje předsedovi strany Bohuslavu Sobotkovi, aby do volby prezidenta aktivně vstoupil, neboť Zemanovci s velkým „Z“ jako strana sice neuspěli, ale zemanovcům s malým „z“ se v ČSSD daří, a tak na nějaký konflikt s Milošem Zemanem nemá sociální demokracie sílu. Letargie ale v politice nebývá vítěznou strategií. Nakonec tento pohnutý vztah může skončit tím, že se o přízeň prezidenta Zemana bude ČSSD přetahovat s ANO.
Článek dobře předkládá všechny souvislosti a myslím si, že má větší vztah k realitě, nežli článek J. Patočky, který si myslí, že strany po volbách - nadto při komplikovaném sestavování vlády - postaví rychle nějakého silnějšího kandidáta.