„Dodá nám odvahu v těžkých časech“, napsaly v pondělí 13. února, po volbě nového německého spolkového prezidenta, na titulní straně lokální noviny v Lužici. Podobné titulky se daly číst i v celoněmeckých novinách. Přestože věta zní pateticky, lidé věděli, že jde o konstatování. U prezidenta Steinmeiera na zvolání nedojde. Léta z něj jde zvláštní klid vzbuzující důvěru. Solidní člověk, řeklo by se jazykem naší první republiky.

Motiv dodávání odvahy pochází z prvního projevu nově zvoleného prezidenta. Líčil v něm, že se v Tunisku setkal s aktivistkou, která mu řekla: „Dodáváte nám odvahu.“ Myslela Německo. Prezident mluvil o tom, že lidé ve světě mají k Německu důvěru, přes všechno, co má za sebou. Ne protože by si mysleli, že je to v Německu dobré, ale protože si myslí, že se věci v Německu mohou lepšit. „Téměř nikde se nenabízí tolik šancí…“

Frank-Walter Steinmeier byl dosud úspěšným ministrem zahraničních věcí. Pár let předtím vedl úřad dominantnímu a v mnohém diskutabilnímu kancléři Gerhardu Schröderovi. Umí se dohodnout ve velké koalici. Jednašedesátiletý sociální demokrat by uměl zastávat asi jakýkoli vysoký úřad.

„Bude s ním nuda, ale cítím se zastoupen,“ povídá kamarád v kavárně v Lübbenau, v Lužici. Naší společné přítelkyni, co sedí naproti, se po letech vrací dcera ze zahraničí. Časy se změnily. Lidi to ze světa táhne domů.

„Na dovolenou pojedeme k vám,“ říká paní od vedlejšího stolu, když v poloprázdné kavárně zjistí, že jsem z Čech. „Jasně, u nás je bezpečno. Moji krajané vás nakonec pomluví, ale máme tak nesrozumitelný jazyk, že vám to může být jedno.“ Ironii tu znají, byla tu NDR a žilo tu, či trochu pořád žije, Slovanstvo. Dosvědčují to dvojjazyčné místní názvy a malovaná lužickosrbská vajíčka v obchodě se suvenýry. Můžete se je i za poplatek naučit zdobit. Lužickou srbštinu na ulicích neslyšíte, v rádiu ano. „Pivo je u nás pořád za babku a úroveň pohostinství se zlepšila,“ dělám reklamu své vlasti, od které se víc neočekává.

Galerie (6)