V sousedním Německu se po teroristickém útoku v Berlíně ještě hlasitěji než před 19. prosincem vede zásadní debata o bezpečnosti. Bavorská CSU chce více kamer, rychlejší deportaci těch, kdo nemají naději na získání azylu, a daleko tvrdší zacházení s žadateli, kteří spáchali kriminální čin. Ti, kdo nežijí v Bavorsku nebo nepodléhají kouzlu strany s absolutní většinou v Bavorském zemském sněmu, ironicky poznamenávají, že se CSU chová, jako kdyby stav bezpečí jistojistě nastal, jakmile bude splněno vše, co si CSU přeje.

Ve svém vánočním poselství spolkový prezident Joachim Gauck konstatoval, že debata o bezpečnosti se vedla a povede, ale že je při ní nutné jednat s mírou a plně uznávat a ctít názor protistrany. Dal tak najevo, že probíhá debata, ta může být plná neshod i vzrušení, děje se ale v rámci shody německé společnosti. Ke shodě Gauck jako prezident přispěl.

„Teror, který po léta zažíváme po celém světě, došel do našeho hlavního města. Věděli jsme, že Německo nezůstane ušetřeno útoků.“ Bývalý evangelický farář Joachim Gauck v sedmi minutách vánočního poselství dosáhl jednoho ze svých prezidentských vrcholů. Všimněme si vstupního řečnického obrazu - teror, který (také) my zažíváme, se děl dosud jinde. Ne však nutně.

↗

Bývalý evangelický farář Joachim Gauck v sedmi minutách vánočního poselství dosáhl jednoho ze svých prezidentských vrcholů. Foto www.bundespraesident.de

Česká politika se tváří, že cizina zůstane cizinou. Povede se nám být dostatečně bezvýznamní? S jedním z nejvíce navštěvovaných hlavních měst Evropy? V zemi, která se honosí svým ateismem a nabízí levnou pracovní sílu celému konzumnímu světu?

Přál bych si, abychom i my byli připraveni na to, že se někdo odpálí na Staroměstském náměstí, v davu, který se dočkal okamžiku, kdy bije celá, ukazují se apoštolové, lakomec potřásá měšcem, marnivec zírá do zrcadla, a smrtka zvoní. Přál bych si, abychom věděli, že pokud se to nestane, nestalo se tak náhodou.

Mikuláš Medek řekl o komunistech, že každého šli zavraždit, ale u některých si to cestou rozmysleli. Současná bezpečnostní situace je podobná. Pokud se u nás nic nestane, je to velké štěstí. Když se něco stane, měli bychom to unést.

Spolkový prezident Gauck přispěl k tomu, aby Němci svou tíhu unesli. Předvedl farářskou schopnost uchopit aktuální emoci a povýšit ji.

„Cítíme strach, ale strach nás neopanuje.“

„Cítíme bezmoc, ale bezmoc nad námi nemá moci.“

„Cítíme hněv, ale neovládá nás.“

Pár vteřin projevu prezidenta stojícího před vánočním stromkem, pár vteřin, které si Němci v milionových množstvích popřeposílali mezi sebou.

Gauck dále řekl: „Dostali jsme se blíže, jako ti, kdo brání bližní. Cizí lidé si navzájem dávají teplo a blízkost. Konfrontováni s nenávistí, řekli jsme ano životu. Hněv a zlost se nemění v nenávist, ale v solidární vzájemnost.“

Vnějšímu pozorovateli z Čech či Moravy je u Gauckova projevu o něco jasnější, že společenský konsensus se musí budovat. Dlouhodobě, někde u kořenů. Kořeny v naší zemi jsou v nenáboženské kulturnosti. Právě ona ale zažívá velké ztráty. Duch, který naplnil celé knihovny samizdatem, u nás zemřel nebo v lepším případě někam zalezl. Český prezident mluvil dvacet minut, německý sedm. Český prezident mluvil dvacet minut, jako domovník, který sní o tom, že kdysi mohl být hejtmanem. Ale není to tragédie jeho, nýbrž naše.

Gauckův projev by v českém prostředí nefungoval, protože například obratu, že v člověku Ježíši nás potkává láska Boží, by rozuměli jen v některých místech na Moravě, shodou okolností tam, kde se spokojili s barokem a provozují ho dosud. Gaucka by nezachránila ani pasáž projevu, kdy děkuje těm spoluobčankám a spoluobčanům, kteří z Německa dělají zemi obyvatelnou, spolehlivou a hodnou důvěry.

Ve výčtu povolání začal u pečovatelů, učitelek a učitelů v mateřských a základních školách, za vojáky a policisty následovali odboráři, odpovědní podnikatelé a sociální pracovnice. Současná česká vláda, tedy sociální demokracie v ní, měla tři roky na to, aby lidé u nás takovému pořadí porozuměli. Letošní volby nám řeknou, nakolik se to povedlo.

Gauck opět poděkoval těm, kdo dobrovolně pomáhají uprchlíkům, protože to podle něj ukazuje, že není nutné odmítat cizí k tomu, abychom si ponechali a milovali vlastní. Při takových obratech se v našem prostředí ptám, zda u nás víme, co je naše vlastní? Možná je hlavní chyba tady, pojďme o tom ve volebním roce 2017 mluvit.

Gauck také chválil lidi, kteří nedělají něco výjimečného. Chválil lidi za to, že obvyklé věci dělají výjimečně dobře.

Terorista z Berlína, kterého zastřelil pochůzkář v menším italském městě, si bezpochyby přál, aby jeho čin byl hlavní událostí západoevropských Vánoc. Německý prezident Joachim Gauck přispěl k tomu, že tento vrah umřel zbytečně.

Mezi dvanácti mrtvými z Berlína byla i Češka. Od své politické reprezentace bychom měli žádat, aby s jejím vrahem, v symbolické podobě, česká politická reprezentace naložila v našich kulturních podmínkách podobně, jako to udělal prezident Gauck v kulturních podmínkách našich sousedů. O počtu kamer v ulicích českých měst se můžeme podobně jako v Německu bavit průběžně.