Máte pravdu, reflexe českých malérů je opravdu potřebná. V roce 1938 nebyl československý stát schopen ochránit německé sociální demokraty, vyháněné násilím z pohraničních hor terorem jejich stejným rodným jazykem mluvících spoluobčanů (a nespoluobčanů, kteří přiložili ruku k dílu z Říše), pak neuměl v letech 1938-1939 nic lepšího než zavést diskriminaci židů (s malým "ž", protože se nekonalo podle národnostního klíče) a pro jistotu také žen, v letech 1939–1945 tu máme spíše pasivní souhlas s genocidou židů a aktivní spoluúčast protektorátních úřadů na vyvražďování cikánů (opět, nikoliv Romů, protože o cikánskosti rozhodoval úřad, nikoliv národní uvědomění). Po válce byl odsouzen jediný člověk za mučení a násilí v cikánském táboře v Hodoníně u Kunštátu – byl to Rom, zatímco "bílí" pachatelé vyvázli s tím, že osvědčují národní zachovalost (alespoň jim nedali medaile).
Abych pravdu řekl, tyhle národní selhání mě rozhodně zneklidňují víc než procesy s kolaboranty – ano, ty se odehrávaly v souvislosti s tvrdým bojem o mocenské pozice, ve zdivočelé zemi a vesměs měly daleko k podmínkám charakterizujícím spravedlivý proces.
Osobně si vzpomínám na hnusné jednání, které poměry v naší zemi ještě v sedmdesátých letech dovolovali ubohým zamindrákovaným hajzlíkům vůči Němcům, kteří u nás zůstali — oficiálně se ponižování v té době už nepodporovalo, jen se ti hajzlíci neklepli přes prsty a opět se přiznám, považuji to za větší selhání státu a národa než odsun.
Jen netuším, jak by s dějinnou reflexí "čekého" dvacátého století mohlo pomoci smiřování s účastníky té sudetské parády v Brně a přiznávání viny na té či oné straně (Pohodlné žvanění o vině za holocaust, které nic nestojí u Němců, bránící reflexi současného izrealského konání s absurdním přenosem slova antisemitismus na odmítání izraelských zvěrstev -- a stejně tak české pokání za odsun, opět nic nestojí, ale vytěsňuje prostor pro diskusi, kolik toho dlužíme aktuálně českým Romům (Sinthové a Romové zmizeli z oblastí zabraných po Mnichově Třetí říší definitivně a pokud vím, tak svépomocí tamějšího obyvatelstva, jejich likvidaci nebylo třeba organizovat jako ve zbytku Československa) -- protože tady je ten dluh aktuální a patří k aktuální české ostudě, že romské dítě má statisticky desetkrát nižší šanci dosáhnout středoškolského vzdělání než "bílé", zato podstatně výšší šanci skončit v pasťáku a pak v kriminále.
Jde o to, co chcete říct. Pokud jako použijete capital controls, pak se -- nepochybuji, že to Varufakis ví -- odkazujete k obsazené kategorii, která zahrnuje jak opravdu striktní administrativní kontrolu vývozu a dovozu kapitálu, tak nepřímá opatření (daňová zátěž, pobídky apod.)
Strategické řízení kapitálových toků, které uvádíte — a máte pravdu, v souvislosti s Čínou je dnes opravdu podstatně důležitější než někdejší administrativní kontrola —, do této kategorie nespadá.
"Control" sice nemá shodné významové pole s českým "kontrola" (v anglickém je silnější význam "ovládnutí" než v českém), ale ještě méně je to pole shodné u "řízení". Překlad musí být vždy kontextový.
V případě "capital controls" se jedná opravdu o kontrolní a restriktivní opatření, tedy o "kontrolu". Němci to se svou precizností a možností skládat slova překládají jako "kontrola pohybu kapitálu". Věcně nejpřesnější by ovšem byl "restrikt pohybu kapitálu". Bohužel jsem se zrovna nedávno s českým překladem tohoto sousloví mořil a potřeboval jsem přitom pokrýt jak direktivní, tak nedirektivní kontrolu tohoto pohybu.
Podívjte, ono je s Vámi těžké. Nevíte, nač se vlastně chcete zeptat.
Zjednodušeně řečeno, u Poppera je vymezena třída výpovědí, které jsou verifikovatelné a falzifikovatelné, tedy zjednodušeně, které charakterizuje jasná definice podmínek, za nichž neplatí. Např.
"Všechny labutě jsou bílé.
Toto tvrzení neplatí tehdy, pokud se objeví jediná labuť jiné barvy."
Jen výpovědi, které splňují tuto podmínku, jsou vědecké. (To jest, nikoliv všechny výpovědi, které splňují tuto podmínku, jsou vědecké.)
Ani tvrzení o klimatické krizi, ani tvrzení o rozhodujícím podílu antropogenních procesů na jejím rozvoji, a bohužel již vůbec ne tvrzení, že určitá změna lidského jednání by byla uskutečnitelná a že by mohla katastrofický průběh této krize zvrátit — nic z toho nepatří do třidy těchto výpovědí.
A to už jen z toho banálního důvodu, že zeď není totéž jako cihla. Jedná se o komplexní hypotézy, které jsou vystavěny právě z těchto verifikovatelných a falsifikovatelných vědeckých výpovědí.
Samozřejmě, když se mi nějaký zapálený klimatický aktivista ohání slovy "o nevyvratitelné vědecké pravdivosti", říká vlastně. "Jsem vůl", protože vědeckost spočívá právě v tom, že funguje v režimu vyvratitelných pravd. Jenomže k tomu, abyste poznal, že je to vůl, který kompromituje strašlivě důležitou věc, zase nepotřebujete toho Poppera — ani k tomu, abyste věděl, že výpověď "Tento zapálený klimatický aktivista je vůl“ je výpovědí o jednotlivci, nikoliv o aktivismu.
Čeští Němci v Brně smíření nenajdou. Budou jim k tomu chybět Češi
Moravanský, Patočka
Máte pravdu, reflexe českých malérů je opravdu potřebná. V roce 1938 nebyl československý stát schopen ochránit německé sociální demokraty, vyháněné násilím z pohraničních hor terorem jejich stejným rodným jazykem mluvících spoluobčanů (a nespoluobčanů, kteří přiložili ruku k dílu z Říše), pak neuměl v letech 1938-1939 nic lepšího než zavést diskriminaci židů (s malým "ž", protože se nekonalo podle národnostního klíče) a pro jistotu také žen, v letech 1939–1945 tu máme spíše pasivní souhlas s genocidou židů a aktivní spoluúčast protektorátních úřadů na vyvražďování cikánů (opět, nikoliv Romů, protože o cikánskosti rozhodoval úřad, nikoliv národní uvědomění). Po válce byl odsouzen jediný člověk za mučení a násilí v cikánském táboře v Hodoníně u Kunštátu – byl to Rom, zatímco "bílí" pachatelé vyvázli s tím, že osvědčují národní zachovalost (alespoň jim nedali medaile).
Abych pravdu řekl, tyhle národní selhání mě rozhodně zneklidňují víc než procesy s kolaboranty – ano, ty se odehrávaly v souvislosti s tvrdým bojem o mocenské pozice, ve zdivočelé zemi a vesměs měly daleko k podmínkám charakterizujícím spravedlivý proces.
Osobně si vzpomínám na hnusné jednání, které poměry v naší zemi ještě v sedmdesátých letech dovolovali ubohým zamindrákovaným hajzlíkům vůči Němcům, kteří u nás zůstali — oficiálně se ponižování v té době už nepodporovalo, jen se ti hajzlíci neklepli přes prsty a opět se přiznám, považuji to za větší selhání státu a národa než odsun.
Jen netuším, jak by s dějinnou reflexí "čekého" dvacátého století mohlo pomoci smiřování s účastníky té sudetské parády v Brně a přiznávání viny na té či oné straně (Pohodlné žvanění o vině za holocaust, které nic nestojí u Němců, bránící reflexi současného izrealského konání s absurdním přenosem slova antisemitismus na odmítání izraelských zvěrstev -- a stejně tak české pokání za odsun, opět nic nestojí, ale vytěsňuje prostor pro diskusi, kolik toho dlužíme aktuálně českým Romům (Sinthové a Romové zmizeli z oblastí zabraných po Mnichově Třetí říší definitivně a pokud vím, tak svépomocí tamějšího obyvatelstva, jejich likvidaci nebylo třeba organizovat jako ve zbytku Československa) -- protože tady je ten dluh aktuální a patří k aktuální české ostudě, že romské dítě má statisticky desetkrát nižší šanci dosáhnout středoškolského vzdělání než "bílé", zato podstatně výšší šanci skončit v pasťáku a pak v kriminále.
Pravda o čínském úspěchu
Janis Varufakis
Jde o to, co chcete říct. Pokud jako použijete capital controls, pak se -- nepochybuji, že to Varufakis ví -- odkazujete k obsazené kategorii, která zahrnuje jak opravdu striktní administrativní kontrolu vývozu a dovozu kapitálu, tak nepřímá opatření (daňová zátěž, pobídky apod.)
Strategické řízení kapitálových toků, které uvádíte — a máte pravdu, v souvislosti s Čínou je dnes opravdu podstatně důležitější než někdejší administrativní kontrola —, do této kategorie nespadá.
"Control" sice nemá shodné významové pole s českým "kontrola" (v anglickém je silnější význam "ovládnutí" než v českém), ale ještě méně je to pole shodné u "řízení". Překlad musí být vždy kontextový.
V případě "capital controls" se jedná opravdu o kontrolní a restriktivní opatření, tedy o "kontrolu". Němci to se svou precizností a možností skládat slova překládají jako "kontrola pohybu kapitálu". Věcně nejpřesnější by ovšem byl "restrikt pohybu kapitálu". Bohužel jsem se zrovna nedávno s českým překladem tohoto sousloví mořil a potřeboval jsem přitom pokrýt jak direktivní, tak nedirektivní kontrolu tohoto pohybu.
Procházíme největším ropným šokem v dějinách. Vydělá na něm fosilní průmysl
Matěj Moravanský
Opravdu? No, když to říkáte -- a abych byl poctivý, říká to také spousta triviální výkladové literatury, tak určitě bude pravda .
Podívjte, ono je s Vámi těžké. Nevíte, nač se vlastně chcete zeptat.
Zjednodušeně řečeno, u Poppera je vymezena třída výpovědí, které jsou verifikovatelné a falzifikovatelné, tedy zjednodušeně, které charakterizuje jasná definice podmínek, za nichž neplatí. Např.
"Všechny labutě jsou bílé.
Toto tvrzení neplatí tehdy, pokud se objeví jediná labuť jiné barvy."
Jen výpovědi, které splňují tuto podmínku, jsou vědecké. (To jest, nikoliv všechny výpovědi, které splňují tuto podmínku, jsou vědecké.)
Ani tvrzení o klimatické krizi, ani tvrzení o rozhodujícím podílu antropogenních procesů na jejím rozvoji, a bohužel již vůbec ne tvrzení, že určitá změna lidského jednání by byla uskutečnitelná a že by mohla katastrofický průběh této krize zvrátit — nic z toho nepatří do třidy těchto výpovědí.
A to už jen z toho banálního důvodu, že zeď není totéž jako cihla. Jedná se o komplexní hypotézy, které jsou vystavěny právě z těchto verifikovatelných a falsifikovatelných vědeckých výpovědí.
Samozřejmě, když se mi nějaký zapálený klimatický aktivista ohání slovy "o nevyvratitelné vědecké pravdivosti", říká vlastně. "Jsem vůl", protože vědeckost spočívá právě v tom, že funguje v režimu vyvratitelných pravd. Jenomže k tomu, abyste poznal, že je to vůl, který kompromituje strašlivě důležitou věc, zase nepotřebujete toho Poppera — ani k tomu, abyste věděl, že výpověď "Tento zapálený klimatický aktivista je vůl“ je výpovědí o jednotlivci, nikoliv o aktivismu.