A) Češi jsou pouhým objekt manipulace ze strany malé hrstky proizraelských elit.
B) Tyto elity úspěšně využívají chorobného obdivu Čechů k akademickým titulům.
C) V českých zemích vládne orientalismus podle Saidova vymezení.
A) Manipulace, která charakteristiku jedné části skupiny interpretuje jako nutnou charakteristiku každého člena skupiny. Typický rasismus, který tvrdí, že každý žid (v tomto případě je malé ž nutné) je lichvář, každý negr blbec, ale zato dobře tančí apod. V aktuální podobě,"každý Palestinec se rodí s vrozenou islamistickou nenávistí vůči Izraeli" (Doufám, že výrok někdejšího, výmečně arogantního a hloupého premiéra České republiky parafrázuji přesně). Myslím, že čtenáře DR není nutné odkazovat na výzkum veřejného mínění nebo mu dokazovat, že Tomáš Klus je Čech, abych předvedl empirickou neudržitelnost podobného tvrzení.
B) Kouzlo titulů opravdu někdy funguje, nikoliv však v rozsahu, který nutně předpokládá Natalie Bergman. On Pavel Barša má profesorský titul a mezi desítkami akademiků, kteří podepsali petici ve prospěch Palestiny, převažovali lidé s titulem vyšším než jakým disponuje Szantó.
NIcméně bod B) odkazuje na vážný problém, který Natalie Bergman pomíjí. Z poměrně složitých důvodů, které si zaslouží rozsáhlou analýzu, je atmosféra v obou největších českých veřejnoprávních mediích jednostranně proizraelská, a to poskytuje prostor lidem s názory jako má Irena Kalhousová. Bez ohledu na to, zda má ten či onen titul.
C) Dehumanizace obětí na jedné straně válečného konfliktu a selektivní výběr individuálních tragédií na straně druhé, který má zdůraznit jejich lidství – to patří k obvyklým postupům válečné propagandy. Bez ohledu na to, zda ve prospěch "dobré" či "špatné" válčící strany.
Tady lze NB doporučit četbu Švejka. Nebo analýzu zpravodajství o rusko-ukrajinské válce – počty padlých a raněných Rusů konstatované v lepším případě jako oslabení živého válečného materiálu oproti lidským příběhům padlých Ukrajinců a bombardováním zavražděných civilistů (pokud se už mluví o těchto mrtvých na ruské straně, pak jsou omluvitelné kolaterální ztráty).
Už samo poukazování na tuto asymetrii (jistě, je i na ruské straně a zdá se, že o něco grotesknější) vyvolává u mnohých válkou strádajícíchcích veřejností podezření ze sympatií s nepřítelem a asymetrie popisu obětí v klíči přítel – dehumanizovaný nepřítel se stává jaksi povinnou gramatikou mediálních projevů.
Milá autorko,
převládající proizraelský tón v české veřejnosti a společensky přijatelné popírání či dokonce omlouvání genocidy mě uráží a se.e, totiž chci říct irituje. Přesto jsem přesvědčen, že právě Irena Kalhousová je upřimně přesvědčena o tom, co říká a o své interpretaci faktů. Nesouhlasím s ní a její interpretace mi zůstává zčásti nepochopitelná, ale není to manipulace.
A s postem Jakuba Szántó dokonce souhlasím. Ano, teprve v důsledku genocidy v Palestině se významně prosadila na velkém množství západních univerzit předtím minoritní interpretace Izraele jako imperialistického, koloniálního projektu a posunula se tak problém do širšího rámce (nejsem novinář, slovo "světoborný" považuji za bezobsažné, ale dejme tomu do rámce jednoho z nejnaléhavějších problémů současného světa).
Špatné by to bylo jen tehdy, pokud by se v tomto širším rámci děsivé události v Gaze a na Západním břehu rozpustily, kdyby se tím rámce zakryla potřeba prosazovat mír, svobodu a spravedlnost teď a konkrétně, nejen jako součást řešení krize postkoloniálního světa – ale to vzhledem k Szántově zaťaté nenávisti vůči Palestincům nehrozí.
Proč řešit komunální korupci nebo problémy nedostupného bydlení? Proč řešit zoufalou dopravní situaci? Brno s tím umí žít už nějaký pátek a jeho obyvatelé něco vydrží, tak řešení necháme až na dobu, kdy nebude aktuální ruské nebo čínské nebezpečí. Protože kdyby se dcery z dobrých rodin (ano, v Brně má toto slovní spojení ještě zvuk a jak vidno, také dostatečná politická kompetence) houfně stěhovaly do Amsterdamu, místo aby oběvatou podporou korupční strany stavěly hráz (alespoň damm, když ne ten Amster) ruské linii , proč ještě na tom božím světě vůbec žít?
Jen něco v té úvaze trošinku drhne. Z proslovu té dcery z dobré rodiny jakoby vyplývalo, že zároveň odmítat ruskou agresi a brněnskou korupci a asocialitu by už bylo na jednoho příliš, prostě člověk si musí vybrat to důležitější.
Nemáte tak docela pravdu. Možná jde v prvé řadě o zvyk, ale on je to zvyk spojený s literárními a výtvarnými dějinami Prahy – kdyby jen kvůli Nezvalovu Edisonovi, ten most by v Praze chyběl.
...položily někomu jinému. Die Linke vyhrály, jejich program je celkem srozumitelně napsaný a věcně vzato je levicově radikální v míře menší než malé.
U vyvlastňování bytových fondů není jasné, za jakých podmínek by mělo probíhat, samo vyvlastňování je nutnou součástí každé demokratické legislativy -- a jaksi nehodlám považovat za radikalismus, pokud se místo v zájmu vojensko-průmyslového komplexu převlečeného za zájem obranyschopnosti nebo v zájmu fosilní lobby či stavby dálnic jednou chce vyvlastňovat s ohledem na sociální katastrofu bydlení.
Vlastně výsledek Die Linke poskytl největší šanci SPD. Zachovat se -- byť trochu z donucení -- jako slušná levicová strana a otestovat, zda by Rot-rot-grüne nebyla funkční platforma pro politiku, která by někoho zajímala (což se o té současné provozované SPD dá říct asi tak stejně jako o té, kterou provozuje ČSSD). Já vím, ono to působí trochu cynicky, mohlo by se zdát, že je to jako gratulovat obézní, dýchavičné dámě, která má nejlepší léta za sebou, že se jí naskytla ideální dráha k volnému běhu -- ale když já věřím na druhé šance.
Dosti má den dnešní na svých arogantních populistech, nestarej se o přízraky minulosti. V době Turků, Macinků a Pavlů nemá stromodní Milošova zhodilost šanci na úspěch.
Jak Irena Kalhousová a Jakub Szantó manipulují obrazem dění v Palestině
Natalie Bergman
A) Češi jsou pouhým objekt manipulace ze strany malé hrstky proizraelských elit.
B) Tyto elity úspěšně využívají chorobného obdivu Čechů k akademickým titulům.
C) V českých zemích vládne orientalismus podle Saidova vymezení.
A) Manipulace, která charakteristiku jedné části skupiny interpretuje jako nutnou charakteristiku každého člena skupiny. Typický rasismus, který tvrdí, že každý žid (v tomto případě je malé ž nutné) je lichvář, každý negr blbec, ale zato dobře tančí apod. V aktuální podobě,"každý Palestinec se rodí s vrozenou islamistickou nenávistí vůči Izraeli" (Doufám, že výrok někdejšího, výmečně arogantního a hloupého premiéra České republiky parafrázuji přesně). Myslím, že čtenáře DR není nutné odkazovat na výzkum veřejného mínění nebo mu dokazovat, že Tomáš Klus je Čech, abych předvedl empirickou neudržitelnost podobného tvrzení.
B) Kouzlo titulů opravdu někdy funguje, nikoliv však v rozsahu, který nutně předpokládá Natalie Bergman. On Pavel Barša má profesorský titul a mezi desítkami akademiků, kteří podepsali petici ve prospěch Palestiny, převažovali lidé s titulem vyšším než jakým disponuje Szantó.
NIcméně bod B) odkazuje na vážný problém, který Natalie Bergman pomíjí. Z poměrně složitých důvodů, které si zaslouží rozsáhlou analýzu, je atmosféra v obou největších českých veřejnoprávních mediích jednostranně proizraelská, a to poskytuje prostor lidem s názory jako má Irena Kalhousová. Bez ohledu na to, zda má ten či onen titul.
C) Dehumanizace obětí na jedné straně válečného konfliktu a selektivní výběr individuálních tragédií na straně druhé, který má zdůraznit jejich lidství – to patří k obvyklým postupům válečné propagandy. Bez ohledu na to, zda ve prospěch "dobré" či "špatné" válčící strany.
Tady lze NB doporučit četbu Švejka. Nebo analýzu zpravodajství o rusko-ukrajinské válce – počty padlých a raněných Rusů konstatované v lepším případě jako oslabení živého válečného materiálu oproti lidským příběhům padlých Ukrajinců a bombardováním zavražděných civilistů (pokud se už mluví o těchto mrtvých na ruské straně, pak jsou omluvitelné kolaterální ztráty).
Už samo poukazování na tuto asymetrii (jistě, je i na ruské straně a zdá se, že o něco grotesknější) vyvolává u mnohých válkou strádajícíchcích veřejností podezření ze sympatií s nepřítelem a asymetrie popisu obětí v klíči přítel – dehumanizovaný nepřítel se stává jaksi povinnou gramatikou mediálních projevů.
Milá autorko,
převládající proizraelský tón v české veřejnosti a společensky přijatelné popírání či dokonce omlouvání genocidy mě uráží a se.e, totiž chci říct irituje. Přesto jsem přesvědčen, že právě Irena Kalhousová je upřimně přesvědčena o tom, co říká a o své interpretaci faktů. Nesouhlasím s ní a její interpretace mi zůstává zčásti nepochopitelná, ale není to manipulace.
A s postem Jakuba Szántó dokonce souhlasím. Ano, teprve v důsledku genocidy v Palestině se významně prosadila na velkém množství západních univerzit předtím minoritní interpretace Izraele jako imperialistického, koloniálního projektu a posunula se tak problém do širšího rámce (nejsem novinář, slovo "světoborný" považuji za bezobsažné, ale dejme tomu do rámce jednoho z nejnaléhavějších problémů současného světa).
Špatné by to bylo jen tehdy, pokud by se v tomto širším rámci děsivé události v Gaze a na Západním břehu rozpustily, kdyby se tím rámce zakryla potřeba prosazovat mír, svobodu a spravedlnost teď a konkrétně, nejen jako součást řešení krize postkoloniálního světa – ale to vzhledem k Szántově zaťaté nenávisti vůči Palestincům nehrozí.
Rozhovor s Kamilou Zlatuškovou: Jinou možnost jsem prostě neviděla
Jakub Patočka
Proč řešit komunální korupci nebo problémy nedostupného bydlení? Proč řešit zoufalou dopravní situaci? Brno s tím umí žít už nějaký pátek a jeho obyvatelé něco vydrží, tak řešení necháme až na dobu, kdy nebude aktuální ruské nebo čínské nebezpečí. Protože kdyby se dcery z dobrých rodin (ano, v Brně má toto slovní spojení ještě zvuk a jak vidno, také dostatečná politická kompetence) houfně stěhovaly do Amsterdamu, místo aby oběvatou podporou korupční strany stavěly hráz (alespoň damm, když ne ten Amster) ruské linii , proč ještě na tom božím světě vůbec žít?
Jen něco v té úvaze trošinku drhne. Z proslovu té dcery z dobré rodiny jakoby vyplývalo, že zároveň odmítat ruskou agresi a brněnskou korupci a asocialitu by už bylo na jednoho příliš, prostě člověk si musí vybrat to důležitější.
Eliščin most jako memento aneb O dvou mostech různých osudů
Nikolaj Savický
Nemáte tak docela pravdu. Možná jde v prvé řadě o zvyk, ale on je to zvyk spojený s literárními a výtvarnými dějinami Prahy – kdyby jen kvůli Nezvalovu Edisonovi, ten most by v Praze chyběl.
Úspěch Die Linke v Berlíně oživil debatu o směřování radikální levice
Jiří Dolejš
...položily někomu jinému. Die Linke vyhrály, jejich program je celkem srozumitelně napsaný a věcně vzato je levicově radikální v míře menší než malé.
U vyvlastňování bytových fondů není jasné, za jakých podmínek by mělo probíhat, samo vyvlastňování je nutnou součástí každé demokratické legislativy -- a jaksi nehodlám považovat za radikalismus, pokud se místo v zájmu vojensko-průmyslového komplexu převlečeného za zájem obranyschopnosti nebo v zájmu fosilní lobby či stavby dálnic jednou chce vyvlastňovat s ohledem na sociální katastrofu bydlení.
Vlastně výsledek Die Linke poskytl největší šanci SPD. Zachovat se -- byť trochu z donucení -- jako slušná levicová strana a otestovat, zda by Rot-rot-grüne nebyla funkční platforma pro politiku, která by někoho zajímala (což se o té současné provozované SPD dá říct asi tak stejně jako o té, kterou provozuje ČSSD). Já vím, ono to působí trochu cynicky, mohlo by se zdát, že je to jako gratulovat obézní, dýchavičné dámě, která má nejlepší léta za sebou, že se jí naskytla ideální dráha k volnému běhu -- ale když já věřím na druhé šance.
Miloš Zeman znovu kandidátem na prezidenta?
Oto Novotný
Dosti má den dnešní na svých arogantních populistech, nestarej se o přízraky minulosti. V době Turků, Macinků a Pavlů nemá stromodní Milošova zhodilost šanci na úspěch.