obávám se, že se šaredně mýlíte. Manipulace, které jsou dnes s lidským tělem možné, by před dvaceti lety působily jako nepravděpodobné složky sci-fi.
Nemluvě o tom, že právě přiklad, který uvádíte s těhotenstvím po přeměně, demonstruje, že jsme rozbourali definici biologického muže a ženy.
To usnesení je idiotské nikoliv proto, že zatím neodpovídá stávajícímu stavu technologií, ale protože zcela ignoruje zásadní etické otázky a docela rozsáhlé diskuse o mezích, které tato technologická manipulace nesmí překročit.
Projev ohavné politické hybris a historické demence -- ti usnášející se zapomínají, jak často ustanovení pravdy vrchností znamenalo její proměnu s ohavnou a nezřídka krvavou lež.
UpřÍmně nevím, zda ještě platí, že k tomu, aby počala, nosila dítě a porodila ho se ještě pořád musí určitá osoba narodit jako biologická žena -- tedy s příslušnými chromozomy, zárodky orgánů atd.
Pokud ještě ano, pak je to dnes jen otázka času potřebného k dokončení příslušných technologii proměny.
Tím jaksi opouštíme otázku pravdivosti Vámi citovaného výroku, protože jsme technologicky anihilovali biologické podmínění ženství.
Trochu jiná situace než 1+1=2. Nejde o pravdu -- a politický orgán, který se usnáší na pravdě je vždy tragikomický -- ale o respekt k tomu, co by nemělo být manipulováno, řečeno slovy atgeisty, který by ale v tomto případě souhlasil i s vyjádřením, že je o hřích bohorovnosti, nerespektování rozdilu mezi vytvořeným a stvořeným.
nenapsal jsem nic o vynutitelných pravdách. Psal jsem o tom, že společnost si může vynucovat, nejčastěji konformní postoje, které někdy mohou být pravdivě založeny.
Pokud celá společnost propadne bludu, že židé jsou méněcenná rasa, pak si ovšem bude vynucovat jednání odpovídající tomuto bludu. Pokud se to stane v ústavním státě, kde patří k ústavním principům rovnost lidí před zákonem a zákaz diskriminace na základě askriptivních znaku, bude tomu stát moci po určitou krátkou dobu vzdorovat. Někdy po potřebnou dobu--českou společnost většinově zachvátil blud o méněcennosti Rómů a po nějakých třiceti letech odeznívá, snad už se i vraždy cikánů obvykle vyšetří a jakžtakž trestají ( stav v druhé polovině devadesátých let neobvyklý). Ale sotva někdo v takové situaci může vymáhat pravdu o neexistenci nadřazených a méněcennÿch řas. O té může jen přesvědčovat a nést přitom ná trh vlastní kůži.
Samozřejmě, že společnost vykonává nátlak, ostrakizuje a dokáže i zničit. Ale já se vás neptal na vynucenou pravdu -- i když i ta je contradictio in adjecto a ani na to jste mi neodpověděl --, ale na vymahatelnou pravdu. Jinými slovy, pravdu, u které si lidé stanovili nárok na vymáhání jejího uznání. Protože o té jste výše mluvil.
Ve společnostech, ve kterých žijeme, se nahodilostí historie stalo, že monopol na vymáhání těch norem, které lze vymáhat násilím (říkáme jim zákony) má stát (a ten ho může za přísně kontrolovaných podmínek v přesně vymezených oblastech delegovat).
Pokud vrazíte s vidlemi k sousedovi a budete na na něm vymáhat, že Vaše žena s ním spí, budete za takové porušení monopolu státu potrestán, přestože Vám všichni ve vsi rádi dosvědčí, že jste se domáhal obecně známé pravdy, a dokonce i soudce bude uznávat normu, podle které Vám má být Vaše žena věrná (nebo se nemá nechat chytit)
Jsou společnosti, ve kterých vymáhají normy (obvykle se jim v souvislosti s těmito společnostmi říká „zvykové právo“) jiné instituce než stát -- tam Vaší ženu oprávněně ukamenuje shromáždění dobrých občanů a Vás ostrakizuje jako směšného paroháče --, ale ani tam nevymáhá normu, kterou považují za pravdu, společnost či společenství, ale držitelé monopolu (autorizovaní interpreti tradice, víry atd.)
Jednoduše řečeno: pravda se dokazuje a dosvědčuje (oproti názorům, ty může mít bez dokládání každý, kdo má v ... díru), jen normy se vymáhají.
A rozdíl mezi společností a státem není ontologický, ale konvenční:
Obecní blb a diagnostikovaný sexuální násilník, kterého by (členové s ním sdíleného společenství) nejspíš vyštípali ze vsi, smí zaštítěn státní funkcí v Minnesotě za určitých okolností zastřelit neozbrojenou ženu. A další, větší obecní blb smí psát, že ten vrah byl v bezprostředním ohrožení života -- a opět mu nesmíte dát přes držku za sprostou lež, protože je to představitel státu.
Nic proti bohulibosti slev na jízdném, jako senior si jich užívám. Blbé je, že tak, jak byly zavedeny minule, představovaly efektivní penězovod pro podnikatele.
A poctivě -- medián přijmů neúplné rodiny samoživitelky (a samoživitele) je velmi pravděpodobně nižší než medián přijmů kohorty mezi pětašedesáti a pětasedmdesáti, zatímco -- přes rostoucí ceny léků a lékařské péče -- výdaje té rodiny budou nejspíše na hlavu vyšší a existenční potřeba mobility též.
Konzervatismus dnes
Petr Pithart
obávám se, že se šaredně mýlíte. Manipulace, které jsou dnes s lidským tělem možné, by před dvaceti lety působily jako nepravděpodobné složky sci-fi.
Nemluvě o tom, že právě přiklad, který uvádíte s těhotenstvím po přeměně, demonstruje, že jsme rozbourali definici biologického muže a ženy.
To usnesení je idiotské nikoliv proto, že zatím neodpovídá stávajícímu stavu technologií, ale protože zcela ignoruje zásadní etické otázky a docela rozsáhlé diskuse o mezích, které tato technologická manipulace nesmí překročit.
Projev ohavné politické hybris a historické demence -- ti usnášející se zapomínají, jak často ustanovení pravdy vrchností znamenalo její proměnu s ohavnou a nezřídka krvavou lež.
Říká se tomu technonihilismu.
UpřÍmně nevím, zda ještě platí, že k tomu, aby počala, nosila dítě a porodila ho se ještě pořád musí určitá osoba narodit jako biologická žena -- tedy s příslušnými chromozomy, zárodky orgánů atd.
Pokud ještě ano, pak je to dnes jen otázka času potřebného k dokončení příslušných technologii proměny.
Tím jaksi opouštíme otázku pravdivosti Vámi citovaného výroku, protože jsme technologicky anihilovali biologické podmínění ženství.
Trochu jiná situace než 1+1=2. Nejde o pravdu -- a politický orgán, který se usnáší na pravdě je vždy tragikomický -- ale o respekt k tomu, co by nemělo být manipulováno, řečeno slovy atgeisty, který by ale v tomto případě souhlasil i s vyjádřením, že je o hřích bohorovnosti, nerespektování rozdilu mezi vytvořeným a stvořeným.
nenapsal jsem nic o vynutitelných pravdách. Psal jsem o tom, že společnost si může vynucovat, nejčastěji konformní postoje, které někdy mohou být pravdivě založeny.
Pokud celá společnost propadne bludu, že židé jsou méněcenná rasa, pak si ovšem bude vynucovat jednání odpovídající tomuto bludu. Pokud se to stane v ústavním státě, kde patří k ústavním principům rovnost lidí před zákonem a zákaz diskriminace na základě askriptivních znaku, bude tomu stát moci po určitou krátkou dobu vzdorovat. Někdy po potřebnou dobu--českou společnost většinově zachvátil blud o méněcennosti Rómů a po nějakých třiceti letech odeznívá, snad už se i vraždy cikánů obvykle vyšetří a jakžtakž trestají ( stav v druhé polovině devadesátých let neobvyklý). Ale sotva někdo v takové situaci může vymáhat pravdu o neexistenci nadřazených a méněcennÿch řas. O té může jen přesvědčovat a nést přitom ná trh vlastní kůži.
Samozřejmě, že společnost vykonává nátlak, ostrakizuje a dokáže i zničit. Ale já se vás neptal na vynucenou pravdu -- i když i ta je contradictio in adjecto a ani na to jste mi neodpověděl --, ale na vymahatelnou pravdu. Jinými slovy, pravdu, u které si lidé stanovili nárok na vymáhání jejího uznání. Protože o té jste výše mluvil.
Ve společnostech, ve kterých žijeme, se nahodilostí historie stalo, že monopol na vymáhání těch norem, které lze vymáhat násilím (říkáme jim zákony) má stát (a ten ho může za přísně kontrolovaných podmínek v přesně vymezených oblastech delegovat).
Pokud vrazíte s vidlemi k sousedovi a budete na na něm vymáhat, že Vaše žena s ním spí, budete za takové porušení monopolu státu potrestán, přestože Vám všichni ve vsi rádi dosvědčí, že jste se domáhal obecně známé pravdy, a dokonce i soudce bude uznávat normu, podle které Vám má být Vaše žena věrná (nebo se nemá nechat chytit)
Jsou společnosti, ve kterých vymáhají normy (obvykle se jim v souvislosti s těmito společnostmi říká „zvykové právo“) jiné instituce než stát -- tam Vaší ženu oprávněně ukamenuje shromáždění dobrých občanů a Vás ostrakizuje jako směšného paroháče --, ale ani tam nevymáhá normu, kterou považují za pravdu, společnost či společenství, ale držitelé monopolu (autorizovaní interpreti tradice, víry atd.)
Jednoduše řečeno: pravda se dokazuje a dosvědčuje (oproti názorům, ty může mít bez dokládání každý, kdo má v ... díru), jen normy se vymáhají.
A rozdíl mezi společností a státem není ontologický, ale konvenční:
Obecní blb a diagnostikovaný sexuální násilník, kterého by (členové s ním sdíleného společenství) nejspíš vyštípali ze vsi, smí zaštítěn státní funkcí v Minnesotě za určitých okolností zastřelit neozbrojenou ženu. A další, větší obecní blb smí psát, že ten vrah byl v bezprostředním ohrožení života -- a opět mu nesmíte dát přes držku za sprostou lež, protože je to představitel státu.
Slevy na jízdném nejsou populismus, ale reálná pomoc těm, kdo ji potřebují
Lukáš Ulrych
Nic proti bohulibosti slev na jízdném, jako senior si jich užívám. Blbé je, že tak, jak byly zavedeny minule, představovaly efektivní penězovod pro podnikatele.
A poctivě -- medián přijmů neúplné rodiny samoživitelky (a samoživitele) je velmi pravděpodobně nižší než medián přijmů kohorty mezi pětašedesáti a pětasedmdesáti, zatímco -- přes rostoucí ceny léků a lékařské péče -- výdaje té rodiny budou nejspíše na hlavu vyšší a existenční potřeba mobility též.