Zeptáte-li se sociálních demokratů a demokratek na prezidentskou volbu, obvykle odpoví, že kandidáta či kandidátku vyberou ve vnitrostranickém referendu. A dodají, že se otázkou zatím příliš nezabývají. Volby budou až za deset měsíců a je třeba se soustředit především na ty sněmovní.

Mají pravdu. Volby jsou daleko a prezident v českém politickém systému nehraje větší roli. Může sice škodit, brblat nebo dělat ostudu, ale sebevědomou stranu či vládu těžko ohrozí. Přesto je na odpovědích představitelů sociální demokracie cosi podivného.

O vnitrostranickém referendu mluví dlouho. V každém druhém rozhovoru se jich zvídavá — a často škodolibá — média už přes dva roky ptají, koho vyšlou do boje o Hrad. A odpověď zůstává stejná: vnitrostranické referendum. Ta dvě slova se zdají být mantrou. Sociální demokraté je používají vždy, když chtějí z otázky vyklouznout.

Vnitrostranické referendum zakrývá nerozhodnost, zda podpořit Miloše Zemana, nebo někoho jiného. Bývalý předseda sociální demokracie a nynější hradní pán má ve straně stále značnou podporu a mnozí by si přáli, aby to byl právě on, koho ČSSD vyšle do prezidentské volby. Přeje si ho zřejmě i podstatná část voličů sociální demokracie, které není vhodné před sněmovními volbami zapudit. Vedení strany si nemůže dovolit tyto hlasy oslyšet, a proto lavíruje.

„Nemyslím si, že naše budoucnost je v přimykání se k tomu, co představuje Miloš Zeman, protože je to cesta do minulosti. Jak stárne, stává se spíše takovým národně konzervativně orientovaným politikem,“ říkal nedávno Bohuslav Sobotka. Naopak první místopředseda strany Milan Chovanec by s podporou Zemana neměl problém: „Vnímám ho jako sociálního demokrata. Myslím si, že je škoda nevyužít synergii pro další volební souboje.“ Jednou se strana k Zemanovi přihlásí, aby po pár dnech otočila. Ani ryba, ani rak. Galimatyáš.

Sociální demokracie oddaluje vnitřní konflikt. Proto se rozhodla o volbě hlavy státu raději nemluvit. Absenci diskuse říká přímá demokracie. Každý člen a členka prý mohou svým hlasem rozhodnout a vybrat kandidáta či kandidátku na prezidentský úřad. Těžko však vybírat, když není z čeho.

Úmysl ucházet se o nejvyšší funkci ve státě zatím ohlásilo pouze pět osobností, započítáme-li i zcela neznámého podnikatele Igora Sládka. Kandidáta s levicovým a demokratickým profilem mezi nimi nenajdeme. Přesto se nezdá, že by si s tím vedení ČSSD dělalo starosti. Vnitrostranické referendum, a teď už psst.

Nerozhodnost a tendence prezidentskou volbu neřešit ale sotva přinese něco dobrého. Ve snaze vyhnout se podpoře Zemana se jí sociální demokracie každým dnem, kdy se odmítá o budoucí hlavě státu bavit, přibližuje. Nebo se někdo opravdu domnívá, že členská základna bude jako jedna žena volit Marka Hilšera nebo Michala Horáčka?

Bude-li sociální demokracie i nadále mlčet, brzy uvidíme její vedení nastoupené před oranžovou stěnou v Lidovém domě, kde poněkud škrobeně oznamuje světu radostnou zprávu: „Kandidátem ČSSD na funkci prezidenta republiky, kterého jsme vybrali ve vnitrostranickém referendu, je náš bývalý předseda Miloš Zeman“. Andrej Babiš se bude tetelit blahem.