Brněnský sjezd sociální demokracie proběhl bez větších komplikací. Staronový předseda Bohuslav Sobotka znovu ukázal, že je obratný politik. Získal poměrně silný mandát a do nejužšího vedení strany vpustil jen své věrné. Dokázal stranu vyburcovat, aby věřila, že může v nadcházejících volbách uspět. Přesto se nelze ubránit jistým rozpakům.

Čeho hodlali dosáhnout delegáti, kteří ve volbě předsedy Sobotku nepodpořili, přestože neměl protikandidáta? Zřejmě ho chtěli potrestat a ukázat mu, že s jeho prací příliš spokojeni nejsou. V posledku však udělili políček spíše sami sobě, respektive volebnímu úspěchu vlastní strany.

Mudrovat, kibicovat a odmítat převzít odpovědnost za výsledky je jistě možné. Každý nemusí mít chuť se v příštích měsících den co den fackovat před kamerami s Andrejem Babišem. Když se však ukáže někdo, kdo o vítězství hodlá zápolit, zaslouží si podporu. Část delegátů sjezdu, která hlasovala proti Sobotkovi, svým chováním pouze demonstrovala politickou neschopnost. Jako by nevěděla, zda chce ve volbách uspět.

„Kdybyste se mě ráno zeptali, jaký bych si přál tým, byl by to tento,“ řekl v závěru prvního sjezdového dne Sobotka. Při jeho volbě se ukázalo, že dohody mezi jednotlivými krajskými organizacemi poměrně dobře fungují. Přesto nelze pokládat protisobotkovské křídlo za odepsané. Post řadového místopředsedy Jeronýmu Tejcovi unikl jen o pár hlasů a nikdo další z jeho tábora se do boje o místa v čele strany nepustil.

↗

Sociální demokraté se rozhodli vsadit na tradiční levicová témata. Neměli by však opomíjet ta progresivní. Peněženka není středobod světa. Foto FB ČSSD

Ač předseda na sjezdu opakovaně zdůraznil, že celé vedení strany má mandát na dva roky, bude jeho pozice po případné porážce velice nejistá. Nespokojenci si otestovali svou sílu, v poklidu mohou čekat na výsledky podzimních voleb a kout pikle. Jistě tu a tam neopominou příležitost okopat Sobotkovi kotníky.

Takřka ve všech sjezdových projevech zaznívala kritika hnutí ANO a jeho majitele. Hovořilo se o potřebě obnovit pravo-levý konflikt o daňové reformě a o obyčejných lidech — tradičních voličích sociální demokracie. Kritika Babiše je jistě na místě a akcentování socio-ekonomických témat nelze ČSSD vyčítat, právě naopak. Přesto si lze klást otázku, zda to bude na vítězství stačit.

Voliči obvykle nevolí pouze podle svých ekonomických zájmů. Volební chování je často souhrou mnoha různých motivací. Bez akcentování liberálních, kulturních či ekologických témat mohou sociální demokracii hlasy potřebné k vítězství chybět. ČSSD jako by měla najednou strach mluvit o tom, že nechce jen společnost sociálně a ekonomicky spravedlivější, ale také s vlídnou tváří.

Pokud chce ČSSD skutečně uspět a Babiše porazit nesmí zapomínat na ostatní části obyvatelstva. Věděl to ostatně i Miloš Zeman a Vladimír Špidla, když v letech 1998 a 2002 přivedli svou stranu do Strakovy akademie. Sobotka rovněž zůstával dlouhou dobu programově rozkročen mezi tradiční levicí a politickým středem, avšak po prohraných krajských volbách přišla změna.

Za hlavní problém, před kterým ČSSD po sjezdu stojí, proto lze považovat absenci nositelů jiných než klasických sociálně-demokratických témat, absenci těch, kteří by dokázali oslovit městské voliče. Na sjezdu vůbec nevystrčila růžky opozice, která by předsedu ČSSD kritizovala z pozic progresivnějších, než na jakých stojí on sám. Idealisté.cz, Oranžový klub nebo další straně blízké organizace si musí ujasnit, zda chtějí dělat politiku, anebo být jen ornamentem v předsálí.

Volebního úspěchu jistě nelze dosáhnout pouze skrze akcentování humanistických a demokratických hodnot, genderové rovnosti či nebezpečí, které s sebou přináší změna klimatu. Bez něj však také ne. Sociální demokracie proto musí při přípravě volebního programu hledat pestrý mix klasických a progresivních témat. Zvládne-li to, Babišovo vítězství nemusí být tak jisté, jak se dnes zdá.