Po sjezdu ČSSD: konflikt se odkládá
Jan GruberBohuslav Sobotka na brněnském sjezdu obhájil svůj mandát. Bez větších obtíží prosadil do vedení strany všechny, které chtěl. Národovecky ladění Zemanovi spojenci prohráli. Na svou šanci však dál čekají v závětří.
Brněnský sjezd sociální demokracie proběhl bez větších komplikací. Staronový předseda Bohuslav Sobotka znovu ukázal, že je obratný politik. Získal poměrně silný mandát a do nejužšího vedení strany vpustil jen své věrné. Dokázal stranu vyburcovat, aby věřila, že může v nadcházejících volbách uspět. Přesto se nelze ubránit jistým rozpakům.
Čeho hodlali dosáhnout delegáti, kteří ve volbě předsedy Sobotku nepodpořili, přestože neměl protikandidáta? Zřejmě ho chtěli potrestat a ukázat mu, že s jeho prací příliš spokojeni nejsou. V posledku však udělili políček spíše sami sobě, respektive volebnímu úspěchu vlastní strany.
Mudrovat, kibicovat a odmítat převzít odpovědnost za výsledky je jistě možné. Každý nemusí mít chuť se v příštích měsících den co den fackovat před kamerami s Andrejem Babišem. Když se však ukáže někdo, kdo o vítězství hodlá zápolit, zaslouží si podporu. Část delegátů sjezdu, která hlasovala proti Sobotkovi, svým chováním pouze demonstrovala politickou neschopnost. Jako by nevěděla, zda chce ve volbách uspět.
Liberální, kulturní a ekologická témata nejsou pouhým doplňkem sociální spravedlnosti, jsou její nepostradatelnou součástí. Proto na ně reakční síly tak zuřivě útočí. Tím, že sociální demokracie (o KSČM škoda slov) reakčním útokům proti liberálním, kulturním a ekologickým hodnotám nečelí, že jim ustupuje, ba dokonce že se k těmto útokům přidává, stává se součástí boje ne za sociální spravedlnost, ale proti ní.
Jak píše Wilhelm Reich v „Masové psychologii fašismu‟: „Je velkou chybou nepronásledovat reakci KAMKOLIV, kde uplatňuje svůj vliv. Musíme ji porazit právě tam, kde svůj systém brání.‟