Před sjezdem předem poražených

Filip Outrata

ČSSD se před sjezdem nachází v hluboké a vleklé krizi. Je nečitelná a nepřitažlivá, zažívá úbytek členů. Filip Outrata navrhuje, co dělat a čeho se naopak vyvarovat, aby navzdory všem očekáváním dosáhla ve volbách pozitivního výsledku.

Kolik lidí věří tomu, že ČSSD může zvítězit v podzimních sněmovních volbách? A kolik tomu věří sociálních demokratů? Na víkendovém sjezdu ČSSD v Brně se určitě bude mluvit o tom, jak uspět, ale za proslovy zřejmě bude cítit rezignace. Jako by už bylo obecně přijímanou skutečností, že volby vyhraje Andrej Babiš a jeho ANO. A sjezd momentálně stále nejsilnější vládní strany na tom nemůže nic změnit.

Samozřejmě není předem dáno, jak volby dopadnou. I přes stále se opakující výsledky průzkumů, výsledky krajských voleb, přes celou řadu dalších indicií hovořících pro triumf ANO a porážku ČSSD může být volební výsledek překvapivý. Přesto je ale nepřehlédnutelné, jak rychle se u ostatních stran vžívá představa, že jediné, o co půjde, bude to, kdo nakonec „půjde s Babišem“. Taková je situace, ve které se sejde sjezd našich sociálních demokratů.

Něco uprostřed

„Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle, vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět. Při kterémkoli nás tak vidím díle: Ne dobří, zlí ne. Něco uprostřed.“ Víc než sto let staré verše Viktora Dyka říkají mnoho o tom, jak působí dnešní ČSSD. Je to strana nejednotná, nečitelná, nevýrazná. Šedá a nepřitažlivá. Není vyhraněná v žádném směru, najde se v ní ode všeho něco. Nadchnout dokáže opravdu málokoho. Otrávit naopak mnohé.

Stále se opakuje situace, kdy je ČSSD při důležitých hlasováních rozdělená, nemá jednotný postoj — naposledy se to projevilo v případě zákona o ochraně přírody a krajiny. Ve výsledku tím pro sebe nezíská ani jednu ze stran v tomto sporu, a vlastně nikoho, kdo má na věc trochu vyhraněnější názor. Je stále méně viditelné, že by česká sociální demokracie měla nějakou programovou páteř, něco, čím je rozpoznatelná a odlišitelná od jiných stran.

Rozplizlost se projevuje i v osobní rovině. Výměna ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera za nového předsedu pardubické krajské organizace Jana Chvojku měla zřejmě jednak posílit vnitrostranickou podporu pro Bohuslava Sobotku, jednak odstranit symbol u části straníků i občanů neoblíbených neziskovek a genderové a jiné takzvané „neomarxistické“ agendy, kterým Dienstbier byl. Jenže tím byla zároveň z vysoké politiky odejita jedna z mála výrazných tváří strany s určitým zřetelným profilem, byť ne každému se zamlouval.

Další z těch, kdo se mohli postarat o Sobotkou plánované oslovení liberálních městských voličů, státní tajemník o evropské záležitosti a premiérův dlouholetý spolupracovník Tomáš Prouza, u vědomí chybějící podpory v pražské organizaci sám na své volební angažmá rezignoval a odešel do soukromého sektoru. Zdá se, že z hlasů z levicově liberálního prostředí v těchto volbách nic nebude. Najdou se jiné skupiny, které to ve volebním zisku vynahradí?

Dá se o tom pochybovat. Řady ČSSD opustila letos v lednu i severomoravská poslankyně Pavlína Nytrová, která se v loňském roce zviditelnila výroky o tom, že homosexuálové při prosazování adopce usilují o to legalizovat sex s dětmi. Nytrovou podle jejích vlastních slov ze strany vyhnala politická korupce, kterou je strana prolezlá, a podivné praktiky na ministerstvech i na regionální úrovni.

Třebaže pro někoho může být odchod takto zaměřené političky spíš plusem, nic to nemění na hlubším problému. V ČSSD se dlouhodobě nedaří lidem v jakémkoli směru vybočujícím z průměru. V posledních letech odešlo několik výrazných starostů a komunálních politiků: Petr Kajnar v Ostravě, Petr Lachnit na Praze 5, Pavel Pikrt v Příbrami, Ctirad Mikeš v Mělníku. Kdo nebo co je z řad sociální demokracie vypudilo?

Za poslední dva roky ubyla ČSSD desetina členů. Ubylo procentuální zastoupení mladých i žen. Zaniklo sedmapadesát místních organizací. Ubývá i lidí ochotných pracovat v odborném zázemí, byť to není tak mediálně viditelné. To už se dá považovat za existenční ohrožení. Co by mohlo českou sociální demokracii zachránit před zhroucením?

Krize, kam se podíváš

Hledat cesty, jak z této krize ven, je velice obtížné, protože problémy ČSSD jsou vzájemně propojené a zacyklené. Klientelistické a korupční prostředí způsobilo už v některých krajských organizacích (nejvýrazněji na Ústecku) propad důvěry, který se těžko podaří překonat. Loňské krajské volby ale ukázaly, že ztráta důvěry je celostátní. Slabé volební výsledky působí tlak na obsazování kandidátek a tím ještě méně šancí pro nové tváře, které jsou velice potřeba.

Bohuslav Sobotka bude téměř jistě opět zvolen předsedou, stále méně jisté však je, že právě on je tím lídrem, který by dokázal ČSSD dovést k volebnímu vítězství. V tuto chvíli ale nejsou k dispozici žádné alternativy, nebo se o nich alespoň neví, a tak nic jiného než sázka na Sobotku nezbývá. Z ostatních pravděpodobných členů nového vedení má zřejmě největší šance oslovit určitý voličský segment Michaela Marksová.

Ministryně práce a sociálních věcí by měla hrát důležitou úlohu už proto, že právě sociální politika je klíčová pro to, jestli sociální demokracie bude skutečnou sociální demokracií. Jinak řečeno, sociální demokracie si nemůže dovolit být asociální a působit tak. Odvolání ministra Mládka bylo nezbytné proto, že se stal symbolem nadržování mocným a bohatým (v tomto případě telefonním operátorům) proti uživatelům — tedy všem ostatním.

Zahraniční politika premiéra Sobotky a ministra zahraničí Zaorálka pokračuje v dosavadní orientaci země, bez ohledu na náklonnost části sociálních demokratů k prezidentu Zemanovi. Foto ceskatelevize.cz

Návrh progresivního zdanění se v tomto směru zdá být krokem správným směrem, patří to k běžné výbavě západoevropských sociálních demokracií a mohlo by přispět k větší programové čitelnosti. To by ale návrh musel být lépe připraven, promyšlen a propracován do detailů. Nefungující daňová kalkulačka na webu sociální demokracie se stala oprávněně zdrojem posměchu. Je pravděpodobné, že se z něčeho, co je samo o sobě logické a pro sociální demokracii jaksi samozřejmé, stane další z mnoha problémů.

V konfrontaci s Andrejem Babišem si ČSSD nesmí dovolit amatérský, neumětelský přístup. To je něco, čeho šéf ANO se svou pečlivě pěstovanou image muže činu, praktika schopného rozhýbat jakýkoli problém okamžitě využije. Strana, která slibovala zavést fungující stát a přitom nedokáže zajistit ani funkčnost aplikace na vlastním webu, má opravdu malou šanci uspět.

Podobně škodí všechny neuvážené návrhy, jako v poslední době například návrh ministra vnitra a prvního místopředsedy ČSSD Milana Chovance na zavedení práva nosit zbraň do ústavy, který kritizoval i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Nebo novela cizineckého zákona s dodatkem z pera poslance ČSSD Václava Klučky, který zásadně ztěžuje život cizinců v České republice a obsahuje pravděpodobně protiprávní opatření, která následně soudy zruší

Nacionální sociální demokracie?

Často se lze setkat s názorem, že se ČSSD mění v národně socialistickou, národoveckou stranu. Výstižnější je zřejmě konstatování, že česká sociální demokracie nikdy nebyla sociálnědemokratickou stranou západoevropského typu. Nebyla, protože k tomu neměla podmínky a vznikla překotným způsobem jaksi na zelené louce v hektické popřevratové době. Důležitou část nově namíchaných členů tvořili někdejší národní socialisté.

Při pohledu na oficiální politiku dnešní ČSSD se dá konstatovat, že neprosazuje izolacionistický postoj a není protievropská. Zahraniční politika premiéra Sobotky a ministra zahraničí Zaorálka pokračuje v dosavadní orientaci země, bez ohledu na náklonnost části sociálních demokratů k prezidentu Zemanovi. Ekonomické námluvy s Čínou jsou něčím, co dělají v podstatě všichni, byť samozřejmě není lhostejné, jakým způsobem si čínské firmy a na ně navázaní jedinci a skupiny u nás počínají.

U vztahu k Rusku přetrvává rozpor mezi politikou prosazovanou vedením strany a názory části členů. Dobře se to ukázalo na sporech okolo zřízení Centra terorismu a hybridních hrozeb, jehož jednou z hlavních složek je boj s ruskou propagandou na ministerstvu vnitra. Návrh vzbudil kritiku u mnohých z těch, kdo se hlásí k levici či k sociální demokracii.

Hrozba propagandistické války ze strany velmoci s dlouhodobými mocenskými zájmy ve středovýchodní Evropě, jakou Rusko zcela nepochybně je, je ale tak očividná, že i ministr Chovanec, považovaný jinak spíš za představitele „národoveckého“ směru, se tu ocitl na druhé straně barikády než ti nejzapálenější obhájci národní suverenity.

Česká sociální demokracie si nemůže dovolit izolacionistickou politiku. Koordinace v rámci visegrádské skupiny může akcentovat některé zájmy, které středoevropské země sdílejí, ale nemůže nahrazovat spolupráci v rámci Evropské unie. Německo jako zdaleka nejsilnější ekonomický partner České republiky by mělo být i klíčovým partnerem politickým. To neznamená nerozvíjet vztahy s jinými zeměmi nebo pěstovat si závislost na Německu, ale uvědomovat si, kde se dnes Česká republika reálně nachází.

Vedení ČSSD bylo kritizováno i za postoj k přijímání uprchlíků. Lze pochopit, proč mnozí zazlívali a zazlívají vládě a sociální demokracii opatrný postoj v této věci, na druhé straně by ale větší otevřenost a velkorysost měla pravděpodobně devastující vliv na volební výsledek strany. Ti, kteří nejvíce prosazují přijímání uprchlíků, by to při vší úctě k jejich názorům a motivacím zřejmě ČSSD nevynahradili.

Ohled na vlastní volební výsledky samozřejmě není to jediné. Politika vzhledem k uprchlíkům a obecně cizincům na území České republiky by neměla být příliš restriktivní. Kromě morálního rozměru věci by to bylo i ekonomicky nevýhodné. Bezpečnostní hlediska je možné spojit s přijímáním těch, kteří nejenže neznamenají ohrožení, ale naopak něco naší společnosti přinášejí. V této otázce nelze čekat ze strany ČSSD zásadní posuny směrem k otevřenosti, ale snad je možné doufat v pragmatičtější a praktičtější přístup.

Trocha utopie na závěr

Soudě podle předchozích zkušeností, nebude na víkendovém sjezdu příliš prostoru pro programové otázky, pokud se na ně vůbec dostane. Většinu času zaberou volby vedení strany a všechno okolo nich. Přesto není od věci si představit, jak by mohla vypadat ta část sjezdu, vyhrazená programu.

Ministři a další představitelé zodpovědní za jednotlivé resorty a oblasti by přehledně představili současnou situaci a pak by nastínili své priority pro budoucnost. Srozumitelně a přitažlivou formou, tak aby se média měla čeho chytit a nebylo příliš snadné vytrhnout cokoli z kontextu. A dostalo by se i na oblasti většinou opomíjené. Jako je například kultura.

Jako člena odborné komise pro kulturu mě trápí, jak nekulturním dojmem dlouhodobě ČSSD působí. Nejde jen o jednotlivé kauzy, jako je přístup ústecké sociální demokracie k Činohernímu studiu, ale o celkový nezájem. Přitom by nebylo tak těžké to změnit. Stačilo by několik dobře zvolených vět o tom, že kultura ve všech svých podobách je důležitá a nezastupitelná pro vzdělanou, všestranně se rozvíjející a zdravou společnost, je neocenitelným národním dědictvím, a zároveň má i nezanedbatelný ekonomický přínos.

Pracovníci v kultuře — knihovnice, hudebníci, archiváři, muzejníci, herci regionálních divadel — patří k těm nejhůře placeným zaměstnancům u nás. Je čas to změnit, jejich potřebnou a nezastupitelnou práci náležitě ohodnotit a odměnit. Bez ohledu na to, že se to může z hlediska ČSSD jevit jako menšinové téma nebo jako málo výnosný zdroj potenciálních volebních hlasů.

Podobně by bylo dobré mluvit, a snad se tak i stane, i o učitelkách a učitelích, o zdravotních sestrách, o pracovnících v sociální sféře... Ale také o podnikatelích, kteří by neměli být omezováni byrokracií víc, než je opravdu nezbytné a potřebné. Nevidět na prvním místě opatření, procesy a organizace, ale lidi, kteří je oživují a nesou. Dát politice sociální demokracie lidštější rozměr a přitažlivější, bližší tvář. Utopie? Možná. Možná ale taky jediná schůdná cesta...

    Diskuse (21 příspěvků)
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    March 10, 2017 v 2.45
    Milý kolego Outrato,
    velmi si vážím vaší slušnosti a velkorysosti, kterou jste zde mnohokrát projevil - avšak myslím, že je načase říct "dost!".

    Socdem nemůže přežívat... Tedy tak nějak v tom všem bruslit a těšit se aspoň na a za každý jednotlivý hlas. Přežívání znamená pomalé, ale neodvratné umírání. Jsme toho svědky...

    Jiná než "zápodoevropská" levice nemá žádný smysl. Budeme-li pořád ustupovat postkomunistickým specifikám a brát na ně ohled, budeme na věky "Východem", což se v současné mocenské konstelaci jeví jako velmi nebezpečné. Lidi - voliče - je třeba taky vychovávat, ne se jim podbízet.

    Zkrátka xenofobní sociální demokracie, které se líbí víc Chovanec než Dienstbier, si nezaslouží nic jiného než zemřít a nic jiného ji ostatně taky v dlouhodobějším horizontu nepotká.

    Levici je třeba začít budovat znovu a od samého začátku...
    MP
    Martin Profant
    March 10, 2017 v 12.22
    Martinovi Plevovi
    Nebuďte tak pesimistický. ČSSD bude prostě ještě pár let klesat, až ji nakonec smete nějaký banální skandál k hranici pěti procent -- samozřejmě kousek před volbami, takže začne s revitalizací až v opozici s deseti poslanci v Poslanecké sněmovně, sedmi přežívajícími v Senátu a s pár opozičními exoty na krajské úrovni.
    Odhadoval bych to optimisticky na začátek 20. let 21. stol.
    Vývoj, na kterém asi Sobotka nemohl a ani nemůže nic změnit, čili "nestřílejte na pianistu, dělá, co může."
    Dobré je, že ČSSD zatím má revitalizační zdroje, aby se z toho propadu mohla vzpamatovat.

    Jde jen o to, aby to něděla její odštěpená frakce v domácím odboji proti vládě národního souručenectví.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    March 10, 2017 v 13.20
    Budovat levici znovu?
    Smazat
    Jsem skeptický ohledně možnosti vybudovat v ČR v jakémkoli horizontu "západoevropskou" levici. Podle mě tu není společenská situace na to, aby taková strana mohla existovat v jiné podobě než jako velmi malá elitní skupina, která bude horko těžko zápasit o překročení pětiprocentní hranice.

    Kdyby sociální demokracie opravdu zanikla, nevznikne místo ní "západoevropská" levicová strana, ale mnohem spíš se uvolní prostor pro levicové i (a to spíše) pravicové populisty.

    Přát tedy ČSSD zánik není podle mne v žádném směru pozitivní.
    MP
    Martin Profant
    March 10, 2017 v 14.49
    Proč ta skepse?
    Ve volbách 1990 měla sociální demokracie něco kolem dvou procent a ještě v dalších volbách byla její účast v FS i ČNR spíše symbolická. Existovalo krvácející schizma mezi Horákem a Battěkem. Situace evropských socialistických stran byla v oné předblairovské době tristní, deregulační impertiv všeobecný a Klaus byl lidem zbožňován. A ČSSD se dokázala prosadit.

    Jediné, co překáží rozvoji levicové strany -- nenapíšu "západoevropské", to je už dávno bezobsažné kliše -- je ČSSD sama. Buď protože, že na roli, která ji náleží a kterou jedinou dokáže hrát, postupně rezignuje a její živořící trosky zabírají a znehodnocují prostor pro levici -- anebo protože si bere příliš dlouhý čas na vyřešení své žabomyší vnitřní krize.

    Věřím spíše tomu druhému, ale lepší zánik než nekonečné zahnívání.
    IH
    Ivo Horák
    March 10, 2017 v 15.6

    Ráno jsem viděl na Novinkách průběžný výsledek ankety o tom, zda by měl být B. Sobotka (opět) zvolen do čela ČSSD. Tou dobou tak hlasovalo asi 9% zúčastněných. Ostatní byli proti. (Později, všiml jsem si, si premiér polepšil na 11%). Co k tomu říct?
    Nevoliči a hlavně odpůrci ČSSD mohou samozřejmě v takové anketě nehlasovat. Nebo právě naopak, mohou hlasovat bez rozpaků, a to - destruktivně. Většině zúčastněných rzhodně nešlo o to dát najevo, že ve straně mají lepšího kandidáta (lepší kandidáty). Kdyby měli lidé vybrat, zda Sobotka, nebo jeho řekněme kocour, samozřejmě že by vyhrál kocour...
    Abych onen jev poněkud zobecnil: Kdyby redakce položila otázku, zda stranu zrušit, asi by, nejspíše ovšem u každé strany, vyhrálo zrušit. Takže bychom se konečně těch příživnických partají zbavili. (Relativně nejlépe by zajisté dopadly nejhorší strany, protože proti jejich zrušení by byli jak extrémisté, tak i demokraté.)
    Přitom si myslím, že většina lidí má vůči stranám v parlamentu (i proti ČSSD) menší konkrétní výhrady než já. Po pravdě řečeno málokdo může říct, že by jej nějaká strana svou politikou v posledních letech nějak výrazně poškodila. A málokdo by přiznal, že od nich hodně čekal. V postoji (potenciálních) voličů vidím něco jako projev puberty, do přízně kdejakého burana se vlísávají, ale o rodičích říci vlídné slovo mají za nemožné.
    Na rozdíl od některých účastníků diskuse si myslím, že vybrat si mezi politickými stranami je možné, což nemusí platit třeba v případě dvou zbylých osob kandidátů.
    Nemám důvod nevěřit F. Outratovi, že v ČSSD panuje nedobré rozpoložení a že mnozí nemají zásady, které by jim napověděly, o jakou politiku coby sociální demokraté mohou a o jakou naopak nemohou usilovat. Nejednotná, rozkolísaná, chytračící a špatně rozpoložená je ovšem také česká společnost jako celek. Platí tedy něco jako „svůj k svému“. Důvod vybrat si svou reprezentaci v podobě ČSSD by tu tedy celkem byl.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    March 10, 2017 v 20.42
    M. Profantovi
    Ano, ČSSD se v 90. letech dokázala prosadit, ale díky tomu, že se právě posunula od západoevropské soc. dem., přijala bývalé nár. socialisty i sládkovce, posunula se k radikální rétorice aj.

    Problém je v prožranosti kmotrovstvím a neschopnosti překročit zákulisní politiku, to může ČSSD srazit bez ohledu na program, a pak asi opravdu nezbyde než odklidit trosky. Ale jak jsem napsal, obávám se, že nová levicová strana by se těžko prosadila.

    Proč si to myslím: sleduji, že liberální část naší veřejnosti má většinou problém s levicovou politickou agendou, a to i s tou z pohledu západoevropské levice zcela běžnou, jak ukázala třeba reakce na návrh progresivního zdanění. A levicová část naší veřejnosti má zase problém s liberální agendou typickou pro západní levicové strany. Nějak mi tu nevychází průnik, do kterého by se vešla nová levicová strana "západního" střihu.

    Spíš je podle mě pravděpodobné, že časem by některá pravicová až krajně pravicová strana převzala po vzoru třeba francouzské FN nebo UKIPu bývalé voliče levice i část jejich sociální agendy.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    March 10, 2017 v 20.45
    I. Horákovi
    Máte pravdu, ČSSD asi není zásadně horší než společnost jako celek. A obecná nedůvěra k politickým stranám, zvláště těm klasickým, sehrává také svou roli. A je největším pomocníkem Babiše a jemu podobných.
    MP
    Martin Profant
    March 10, 2017 v 22.10
    Filipovi Outratovi
    Jakou jinou než radikální rétoriku by měla mít levicová strana v zemi, kde byly pro vládnoucí pravici odbory sprosté slovo?

    Od západoevropské soc. dem. -- i když musím podruhé opakovat, nejsem si jist, zda tohle sousloví má právě v devadesátých letech nějaký smysluplný význam -- se nijak neposunula. Až do roku 2006 znám programy ČSSD opravdu dost dobře (občas jsem některé části spolugarantoval) a tehdy jsem docela sledoval i programy několika západních socialistických stran (těch, co je měly v němčině a angličtině), Jistě, praxe byla všelijaká, ale dokonce i za oposmlouvy to byla standardní soc.dem, politika. Za Špidly dokonce docela slušná a perspektivní vládní politika.

    Nechci ironizovat to, co úpřimně píšete, abyste si uchoval naději. Ale kmotrovství a zákulisní politika budou pochopitelně trvat tak dlouho, dokud budou ČSSD integrovat koryta udržovaná za každou cenu a dokud slušní lidé budou říkat: Ano, jsou prolezlí korupcí, ale budu je volit, protože kdyby padli, přišel by někdo jako UKIP.



    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    March 11, 2017 v 13.48
    Když jsem ve večerních zprávách spatřil nově zvolenou garnituru vedení české sociální demokracie, spontánně ve mně tento výjev vzbudil pocit (snad s výjimkou z druhé řady se sarkasticky pošklebujícího Chovance) naprosto bezvýrazných, šedivých postav; naprosto typických partajních funkcionářů, kteří dozajista tak či onak budou zpracovávat příslušnou agendu, ale bez jakéhokoliv vnitřního impulsu překračujícího životní horizont profesionálního byrokrata.

    A obávám se, že na velkou většinu potenciálních voličů tato nová reprezentace soc. dem. bude působit dojmem značně podobným.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    March 11, 2017 v 23.1
    M. Profantovi
    Je to dilema: v jednu chvíli si to zřejmě skutečně slušní lidé říkat přestanou, a nebudou už ČSSD volit. Co přijde pak, nevíme. Může a nemusí to být něco jako UKIP. Podle mě spíš bude, ale možné je všechno.
    + Další komentáře