Poslancům momentálně leží na stole novela cizineckého zákona, která — pokud v navrhované podobě projde — významným způsobem zkomplikuje život jak cizincům žijícím v ČR, tak i českým občanům. Kromě toho, že zpřísnění už tak extrémně restriktivní legislativy je krok úplně opačným směrem, než jakým se ČR má a potřebuje ubírat, je potřeba pozastavit se také nad tím, jakým způsobem se předkladatel zákona — tedy ministerstvo vnitra — pokouší navrhované změny ve Sněmovně prosadit.

Nejkontroverznější návrhy totiž obsahuje dvaadvacetistránkový pozměňovací návrh sociálnědemokratického poslance Václava Klučky, který byl předložen až ve druhém čtení — takže neprošel standardním meziresortním připomínkovacím řízením. Právník a specialista na cizinecké právo Pavel Čižinský pro server Info.cz řekl, že návrh obsahuje tak kontroverzní změny, že si jej ministerstvo vnitra ani netrouflo do připomínkovacího řízení předložit.

Sám poslanec Klučka se přitom netají tím, že oněch 22 stran de facto jenom převzal od úředníků ministerstva vnitra, které je autorem zákona, a jeho vlastní iniciativa spočívá prostě jenom v tom, že z nich udělal jakousi formu přílepku. Jeho slovy na pozměňovacím návrhu s ministerstvem „úzce spolupracoval“. Nabízí se tedy otázka, proč se ministerstvo vnitra snaží obejít standardní připomínkovací řízení stejně jako připomínkování od odborníků a neziskovek, které většinou probíhá v prvním kole, a poměrně nestandardním způsobem „nacpat“ do zákona naprosto zásadní opatření bez toho, že by si toho kdokoliv všiml.

↗

Sociálnědemokratický poslanec Václav Klučka předložil pozměňovací návrh tak kontroverzní, že se jej pravděpodobně ministerstvo vnitra ani netrouflo předložit k připomínkovacímu řízení. Foto Poslanecký klub ČSSD

Odborníci z Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty zmiňují, že Vnitro evidentně spoléhalo na to, že si pozměňovacího návrhu už nevšimnou, protože původní znění novely už připomínkovali. Návrh ale zároveň obsahuje věci, nad kterými zůstává rozum stát — a které, jak upozorňuje například Magda Faltová ze Sdružení pro migraci a integraci, stejně soudy zruší, pokud projdou, a budou pravděpodobně znamenat pro Českou republiku i problémy s Evropskou komisí, která může zahájit řízení pro porušování lidských práv.

Co je tedy v návrhu tak kontroverzního? Možná největší rozruch vzbudila opatření, která mají výrazně zpřísnit podmínky zaměstnávání cizinců v českých zemích. Jedná se například o institut takzvaného „nevěrohodného zaměstnavatele“, kdy by mělo ministerstvo při změně zaměstnavatele posuzovat, zda je nový zaměstnavatel věrohodný nebo ne, například zda neměl v minulosti problémy s placeném odvodů nebo nezaměstnával cizince načerno. Pokud by se zjistil takový prohřešek, změna nebude umožněná — což de facto znamená, že prohřešek zaměstnavatele bude potrestán cizinec, který hledá práci.

Místo toho, aby stát vymáhal dodržování pracovních smluv a práv zaměstnance, nesmyslně potrestá ty, kteří nemohou nic ovlivnit a už teď na současný stav doplácejí nejvíc. Novela dále navrhuje třeba prodloužení doby, po kterou může cizinec se zaměstnaneckým vízem zažádat o změnu účelu pobytu na podnikání, ze dvou na pět let. Smysl takového opatření si ale nelze vyložit jinak než jako pokus buzerovat cizince ještě o něco více než doposud a omezit jejich možnosti na minimum — protože z ekonomického hlediska je omezení možnosti vlastního podnikání absolutní nesmysl. Opatření by se třeba týkalo i případů, kdy by cizinec povýšil do pozice, kdy právně zastupuje firmu — pak potřebuje právě oprávnění k pobytu za účelem podnikání.

Vydávání zaměstnaneckých karet je už dnes extrémně složitý, zdlouhavý a byrokraticky náročný proces a mnoho významných zaměstnavatelů dlouhodobě volá po jeho zjednodušení, protože zahraniční pracovníky prostě potřebují. Ministerstvo vnitra reaguje tak, že celý proces všem stranám ještě více zkomplikuje.

Jiné navrhované opatření by ale zasáhlo výrazně do života i mnohým Čechům — týkalo by se totiž těch, jejichž partner má jiné než české občanství. Pokud má dnes Čech přítelkyni cizinku, která otěhotní, může požádat o pobyt rodinného příslušníka a nezáleží na tom, jaké pobytové oprávnění měla doposud — zda pracovala, nebo zda třeba již měla výjezdní příkaz. Tuto možnost ale novela ruší — těhotná žena tak může být klidně i deportována. Prostě jí nebude umožněno změnit účel pobytu. Je to de facto způsob, jak cizinkám vzkázat — přijely jste sem pracovat, a ne mít děti. Takže makejte, nebo vypadněte. Do kolika partnerských vztahů asi může takové opatření zasáhnout? A co to vypovídá o tom, jak se náš stát dívá na Čechy, kteří si troufli najít partnera s jinou než českou občankou?

A do třetice všeho zlého je potřeba zmínit také opatření, které ruší možnost soudního přezkumu rozhodnutí o vydání pobytu — podle odborníků se totiž jedná de facto o popření principu právního státu. Dnes se cizinci v případě, že se jim rozhodnutí zdá nespravedlivé, mohou odvolat k nezávislému soudu. To už jim ale umožněno nebude. O odvolání přitom rozhoduje komise, která spadá také pod MV — zkrátka cizinci budou zcela vydáni napospas ministerským úředníkům a nebudou mít možnost hájit svá práva žádným legálním způsobem. Sbohem, právní státe, sbohem, rovnosti před zákonem.

Budování autoritativních pozic

Většinu navrhovaných opatření nelze nijak logicky vysvětlit — z ekonomického hlediska jsou naprosto nesmyslná, zaměstnavatelé se proti nim bouří, z hlediska lidských práv představují tragédii a krok zpátky. Pokud projdou, soudy s největší pravděpodobností posléze rozhodnou o jejich protiprávnosti. Problém ovšem je, že to samozřejmě může trvat několik let — kolik Ukrajinek, které si troufnou v Česku otěhotnět, mezitím úřady deportují, je lepší nedomýšlet.

Snahu úředníků ministerstva vnitra a jejich nasazeného koně Klučky zkrátka nelze vysvětlit ničím jiným než čirým populismem a snahou vyjít vstříc těm nejhorším xenofobním tendencím v české společnosti. Je jedno, že nás to ekonomicky poškodí, jde to jednoznačně proti našim vlastním zájmům a vrací nás to do středověku — ale před volbami to půjde dobře prodat, protože většina lidí prostě důsledky takhle nedomýšlí a bude slyšet na to, že nás stát ochrání před těmi zlými cizinci.

Šéf odboru migrační a azylové politiky na MV Tomáš Haišman se koneckonců tímto způsobem myšlení nikdy netajil a nemá problém vcelku nahlas říct, že zájmy například zaměstnavatelů jsou mu úplně ukradené. Haišman je ostřílený veterán, který sedí na své vysoké úřednické židli už dvacet let, má neotřesitelnou pozici a může si zjevně dovolit téměř cokoliv, protože dlouhodobě jedná pouze a jenom ve svém vlastním zájmu, proti zdravému rozumu i proti zájmům všech ostatních.

A na mysl se vkrádá podezření, že tohle všechno si na MV dobře uvědomují — protože jinak by nemohli mít takový problém novelu nechat projít standardním připomínkovacím řízením, při kterém se k ní mohou vyjádřit právě ti, kdo jsou její důsledky schopní domyslet. O podobný husarský kousek, který předvedl poslanec Klučka, se nyní pokouší i samotný šéf vnitra Chovanec se svou proslulou bambitkovou novelou (tedy novelou zákona o držení zbraní), kterou mu už také jednou smetli ze stolu.

Možná to tolik nebije do očí jako Babišovo prohlášení, že autoritativní způsob vlády je mnohem efektivnější a k čemu senát a dvoukomorová poslanecká sněmovna, nebo rozhořčení hejtmana Zimoly nad tím, že si mu jeho volič dovolil vyhrožovat nezvolením — protože na to by přece v demokracii nikdo mít právo neměl, nezvolit si toho, kdo jedná proti jeho zájmům, že. V důsledku jsou ale pokoutní podstrkování restriktivních novel zákonů a obcházení standardních připomínkovacích procesů projevem toho samého trendu — osekávání demokracie, ostentativního přehlížení celospolečenských zájmů a budování autoritativních pozic narcistních vůdců, kteří to nakonec všechno budou rozhodovat za nás.