Čeští poslanci ve středu potrápili Andreje Babiše. V jeho nepřítomnosti. Před jednáním Sněmovny dal šéf ANO přednost otevírání kusu jihočeské dálnice a obcházení hospod, aby zjistil, nakolik funguje elektronická evidence tržeb. Parlamentem pohrdá. Kdyby jej zeštíhlil, jak plánuje, měl by se sám první vzdát mandátu.

Důvodem grilování byly nesrovnalosti v jeho majetkových poměrech. Ministr financí o nich pouští údaje salámovou metodou. Navíc se co chvíli on či jeho paní účetní splete — naposled zaměnili zisk před zdaněním a po zdanění. Buď jak buď, po srovnání Babišem zadaného auditu s majetkovými přiznáními podanými Sněmovně se otazníky nerozptýlily.

My, co máme do kapsy podstatně hlouběji, se už v těch cifrách ztrácíme. Přitom podobný problém má nyní i americký miliardář a prezident (či prezident a miliardář?) Donald Trump. Ani u něj není úplně jisté, z čeho pochází jeho jmění. Nejistota přitom zavání bezpečnostním rizikem.

Tak dlouho jsme slýchali, ať dáme v politice prostor úspěšným, kteří něco dokázali, až je tu máme. Říkalo se, že kdo si už vydělal, nebude dál lačný. Hm. Třeba. Ale co s tou mlhou, jež by se dala krájet jako nad Rákosníčkovým rybníkem Brčálníkem?

Je mi líto, ale ony „úspěšné“ pomáhala do politiky lákat mainstreamová média. Možná to myslela jinak, ale občané si to vyložili takto. „Kdo něco dokázal v byznysu, je tím pravým, aby helfnul taky státu.“ Navíc lidé co chvíli slyšeli, jak jsou tradiční politici neschopní, zkorumpovaní, podivínští, až si vybrali neotřelé jedince.