Andrej Babiš má Reportéry ČT za „zmanipulovaný pořad“, ve kterém se vysílají „zmanipulované reportáže“ a za tím prý stojí novináři, které pokládá za „zkorumpovanou pakáž“. Pokud se na něj za to sesypou žaloby, nebude důvod ronit slzy.

Místopředseda vlády, poslanec a šéf hnutí ANO usoudil, že nejlepší obrana je útok. Jak lépe přehlušit své problémy než skandálním výpadem, který štafetu pozornosti převezme? A podařilo se. Protože ještě háklivější než na neplechu politiků a byznysmenů jsou média na vlastní čest a pověst.

Jenže zatímco v případě údajů — černých na bílém — o kazech na kráse Babišova impéria lze bojovat o přízeň obecenstva, jakmile dojde na etiku médií, občané se odtahují. Sdělovací prostředky jsou vnímány jako součást politického provozu, tím pádem polarizují společnost podobně jako politici.

Část z nic si dokonce získává ostruhy honem na novináře. Miloš Zeman je spíš operetní příklad. Hraje si s tiskem jako kočka s myší. Tom a Jerry hadr. Nekonečné příběhy nerozlučného páru. Doporučení, že není nutné hltat každou hradní návnadu, když je prezident v našem ústavním systému takřka páté kolo u vozu, žurnalisté neberou. Oni totiž Zeman, Ovčáček i Mynář zvyšují náklad, sledovanost, poslechovost.

Zemanovu americkému kolegovi média bezděčně pomáhala vyhrát volby. Čím víc jím bez hlubší analýzy strašila, tím víc mu lidé, kteří mají pocit, že za jejich nenaplněné životy mohou i novináři obklopující politiky, odečítali ze rtů. Trump porazil „sedmou velmoc.“

Všechny útoky na takzvanou politickou korektnost představují napříč planetou především útoky na média, jejichž prostřednictvím se šíří — podle některých příliš uhlazené — informace a názory. Za všechna to nejvíc schytávají média veřejné služby, u nichž se mlčky předpokládá, že slouží hlavně takzvaným elitám, dalšímu oblíbenému terči. Vždyť se v nich všichni tváří tak vážně, vznešeně, „in“ a s mravokárnými pohledy neustále přinášejí negativní zprávy a rejpavé analýzy…

Novináři — kasta páriů?