Natřikrát se před Obvodním soudem pro Prahu 10 rozhodovalo o žalobě somálské azylantky Ayal Jamaal na Střední zdravotnickou školu v Praze. Somálka se žalobou domáhala omluvy a peněžního odškodnění za diskriminaci, kterou spatřuje v tom, že nemohla studovat na této škole, protože jí ředitelka zakázala nosit na hlavě šátek zakrývající vlasy.

Pokaždé se u soudu sešlo široké publikum. Viditelnou skupinou byli studenti zdravotní školy, paní ředitelka Kohoutová je požádala o podporu, bylo jich tam několik desítek. Také tam pokaždé byla velká skupina protiislámských aktivistů. Hlučných, útočných, ale i poklidnějších. S transparenty, nápisy, nálepkami. A pokaždé také několik málo aktivistů vyjadřujících podporu somálské azylantce.

Rozsudek se vyhnul očekávané odpovědi na otázku, zda je zákaz nošení šátku ve škole diskriminací nebo ne. O diskriminaci se podle soudu jednat nemohlo, protože se neprokázalo, že by se Ayal Jamaal stala studentkou školy.

Zamysleme se tedy nad dosavadním sporem z různých úhlů pohledu. Předně: opravdu se nemohlo jednat o diskriminaci, jestliže se Somálka studentkou podle tvrzení soudu prvního stupně vůbec nestala?

Pokud by rozhodujícím okamžikem, před nímž by diskriminaci vůbec nemohla nastat, bylo formální započetí studia, pak by takoví lidé, jako je ředitelka Kohoutová, mohli mít navždy po starostech. Stačilo by zamýšlenou diskriminaci oznámit v přijímacím procesu uchazeči, a budoucího studenta tak od nástupu na školu odradit, případně mu přijímací proces natolik komplikovat formalitami, aby budoucí studium vzdal sám anebo aby vůbec nebyl přijat.

Přípustnost takového přístupu si přeje kdejaký kádrovák neboli personalista. Ale něco na tom je: zdiskriminujme je řádně na začátku, však ony je myšlenky na studium nebo na práci rychle přejdou a my od nich budeme mít pokoj! Od takového přístupu je to už jen malý kousek k pokleslému lidovému bezpráví: Nejen že je černá, ale ještě má na hlavě šátek a chtěla by si stěžovat! Něco takového tu trpět nebudeme! Neboli spravedlnost podle vzteklých a nenávistných nácků.

Zákaz diskriminace se samozřejmě musí týkat i osoby v postavení uchazeče, protože jinak by antidiskriminační právní úprava naprosto postrádala smysl. Soudkyně Čejková to samozřejmě ví. Ale také ví, že pro ni bude pohodlnější, jestliže jí to připomene nadřízená soudní instance.

↗

Autor legendárního plakátu Baracka Obamy „Hope

Bude se tak moci při novém projednávání odvolat na závazný právní názor shora a hněvu emočně vybuzeného publika se tak elegantně vyhne. Že soudní řízení v dané věci, odvolá-li se Somálka Ayal Jamaal, nebude moci skončit v právním stavu, který nastolil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, považuji za zcela jisté.

V široké veřejné debatě je po celou dobu tento občanský soudní spor představován jako zástupný, symbolický střet islámu a jakési naší civilizace. Jistě patrně tak slaboučké, že jediný šátek na hlavě Somálky uvnitř školní budovy by ji dokázal rozkymácet, ne-li přímo zničit.