Ayaan Hirsi Ali je zřejmě celosvětově nejznámější kritičkou islámu, v roli mediálně nejznámějšího odpadlíka-arcinepřítele islámu je jakýmsi ženským Salmanem Rushdiem. Jak se rodačka z Mogadiša do této role dostala, a jak se na islám dívá dnes? Odpověď na druhou z otázek přináší její zatím poslední kniha, která právě pod názvem Kacířka vychází v češtině.

Uvězněná panna (The Caged Virgin), nevěřící (Infidel), kočovnice (Nomad), kacířka (Heretic). Názvy dosud vyšlých knih dohromady skládají jakousi zhuštěnou verzi vlastního životopisu Ayaan Hirsi Ali. V dětství a mládí trpící ve svazujícím prostředí rodiny a islámu, později se od islámu zcela odvrátila a stala se světově proslulou odpadlicí od víry, poté život stále víc připomínal nomáda moderní doby, a nakonec našla jakousi cestu zpět k islámu, byť v „heretické“ a velice osobní podobě.

Vlastní životopis Hirsi Ali, který vyšel v roce 2006 pod názvem Nevěřící (Infidel, v češtině vyšlo pod zavádějícím názvem Rebelka), je fascinujícím příběhem o hledání sebe sama, vlastní cesty a svobody, napříč všemi omezeními, která jí kladl do cesty nejen islám a rodná somálská kultura, ale třeba i svět nizozemské politiky.

Nespoutaná duše na cestě ke svobodě

Ayaan se ve své autobiografii představuje jako přemýšlivá bytost, která cokoli, co dělá, chce dělat naplno a do hloubky. Z tohoto důvodu ji neuspokojoval povrchní tradiční islám, jak jej představovala její babička zakořeněná ještě v somálské kultuře (a pověrčivosti), a ze stejného důvodu ji v dospívání naopak na čas přitáhl fundamentalistický islám wahhábistického střihu, který se oproti tomu dosavadnímu jevil jako živý, plný smyslu a naléhavosti.

Velké životní zklamání jí připravil milovaný tatínek, politický aktivista a oponent somálského režimu Siada Barrého. Jeho pojetí islámu bylo otevřené, celkem liberální, vlastně také svým způsobem heretické — jeho dcera třeba vzpomíná, jak byl její otec kritizován za to, že odmítal představu ozbrojeného džihádu, protože ten podle něj bylo možné vést pouze za života proroka Muhammada, a nikdy později už ne. Podle jeho fundamentalistických kritiků to byl pouze jeho osobní výmysl, interpretace, což je něco v islámu zásadně nepřijatelného.

Nuže, tento milující (byť často a nadlouho nebyl doma, a měl několik dalších manželek) a rozhodně milovaný otec nakonec svou dceru, nejoblíbenější ze svých dětí, provdal za muže, kterého viděla jen pár dní před plánovanou svatbou, provdal ji tedy zcela v souladu s tradicemi, nad které se vždy stavěl povzneseně. To bylo pro Ayaan snad ještě horší trauma než obřízka, které se jí v dětství dostalo a jejíž brutální popis v její autobiografii také najdeme.

↗

Ayaan Hirsi Ali je zřejmě celosvětově nejznámější kritičkou islámu, v roli mediálně nejznámějšího odpadlíka-arcinepřítele islámu je jakýmsi ženským Salmanem Rushdiem. Repro DR

Osudu, který jí byl předepsán a kterého se děsila — ztratit tvář, ztratit osobnost, zcela se nakonec ztratit v pasivní, vše snášející a přijímající ženské roli, nebo zahořknout jako její matka — se ale vzepřela, při cestě za domluveným manželem, Somálcem žijícím v Kanadě, změnila trasu a zamířila do Nizozemska. To se jí stalo novým domovem, kde našla možnost sama si vybírat vztahy s lidmi, studovat milovanou politologii na starobylé univerzitě v Leidenu, pracovat nejprve jako tlumočnice, a poté jako politička.

Rada starších zasahuje

Ačkoli je autobiografie Hirsi Ali k islámu velice kritická, bylo by chybou ji považovat za cosi jako černobílý hanopis na islám a tradiční africkou kulturu. Jednou z nejpůsobivějších pasáží knihy je líčení toho, jak se po Ayaanině útěku a vzepření se otcovské vůli sešla rada starších jejího somálského klanu, a to přímo v ubytovně pro uprchlíky, kde v té době v Nizozemsku žila.

Tito významní mužové si vyslechli její verzi událostí, její zdůvodnění toho, proč jednala v rozporu s tím, co by jí mělo být nejsvatější. Odůvodnila to poněkud vzletnými slovy — „Na vině je moje duše. Duši zkrotit nemůžeme.“ Na tato slova reagoval nejvyšší přítomný člen klanu kupodivu nikoli hněvivým odmítnutím, ale respektujícím způsobem. Rozhodnutí mladé ženy bylo přijato, byť to pro klan znamenalo její ztrátu a pro ni samu zase ztrátu pevné sítě vztahů, které v klanu fungovaly doslova na globální úrovni a znamenaly oporu a pomoc v každé situaci.

I když v závěru knihy jednoznačně vyjadřuje názor, že západní kultura je lepší než ta islámská, protože je založena na vyšších hodnotách — zejména na svobodě jednotlivce a respektu k jeho osobnosti — nepovažuje Hirsi Ali islám ani tradiční africkou kulturu za něco zcela podřadného a bez jakékoli hodnoty. Prostě ve svém životě po dlouhé cestě objevila něco, co považuje za lepší, co jí teprve umožnilo naplnit vlastní představy a sny.

V osidlech politiky

Svou politickou dráhu v Nizozemsku zahájila v thinktanku holandské sociální demokracie (Strany práce). Ačkoli v této straně byli lidé, jichž si velice vážila (někdejší předseda strany a premiér Wim Kok, starosta Amsterdamu Job Cohen), nakonec se s ní rozešla, protože její stále kritičtější a otevřenější názory na islám byly pro některé sociální demokraty těžko přijatelné, a zejména ona sama se názorově posunula. Do parlamentu v roce 2003 kandidovala již v řadách liberální strany VVD.